Článek
Během první poloviny třicátých let minulého století se architektonické tvary tzv. bílého funkcionalismu se světlými a nekomplikovanými fasádami postupně vyčerpaly a architekti začali hledat možnosti pestřejšího vyjadřování použitím přírodních materiálů, dřeva a kamene i netypických tvarů.
Mezinárodně začal působit vliv architekta Franka Lloyda Wrighta, inspirace skandinávskou architekturou a dřevěné i kamenné architektury horských oblastí. Projevovaly se i další regionální trendy.
Interiér vily je řešen střídmě a funkčně.
Zakázka vily pro rodinu Jana Alsterna, ředitele továrny Ferrona ve Frýdlantu nad Ostravicí, byla příležitostí přinést trendy tehdejší zahraniční architektury do horského prostředí a středoevropského klimatu.
V domě měl bydlet majitel s manželkou a dcerou, která měla zálibu v sochařství a k tomu potřebovala ateliér. Podélná dispozice je řešena tak, že přízemí s obytným prostorem zalomeným ve tvaru L má reprezentativní charakter.
Pohled na stavbu na dobovém snímku
Na dlouhý prostor jídelny s výhledem k meandru řeky Ostravice a s možností promítání amatérských filmů, vytvořených majitelem, navazuje intimní posezení u krbu, odkud je vstup na terasu a do zahrady s výhledem na masiv Lysé hory.
V horním patře je směrem na jih sestava tří ložnic – otce, matky a dcery, které jsou podobně jako v zámeckých dispozicích propojeny dveřmi, nad vchodem je ateliér dcery a v severním traktu je umístěna koupelna (pro pohodlnější přístup se zapuštěnou vanou), horní hala a pracovna manželky, schodiště a pokoj majitelů s terasou a výhledem směrem k Lysé hoře.
Koupelna byla na tehdejší dobu řešena hodně moderně.
Na projektu se podíleli oba bratři. Čestmír vypracoval typologický základ. Zalomení stěn a jejich umístění okolo válcového tvaru krbu s řešením teras pak bylo Lubomírovým příspěvkem k této zdařilé stavbě.
Podobně jako u většiny dalších organicky orientovaných staveb této kanceláře zůstává základ věrný geometrickým tvarům.
Nákres vily zobrazuje zamýšlenou podobu stavby.
Alsternova vila byla sice hned po válce vystavena na výstavě s názvem „Slezsko vpřed” v Obecním domě v Praze, ale vzhledem k politicky nepříznivé době byla poprvé uveřejněna až v roce 1974 v západoberlínském časopise Bauwelt a v 80. letech také ve Finsku, Maďarsku a Anglii.
Až do devadesátých let byla využívána k bydlení. Na počátku jednadvacátého století byla nějakou dobu opuštěna a před třemi lety přestavěna na penzion a restaurant. Vila je dnes kulturní památkou.
