Aleš a Lucia mají rodinný dům se sadem a krásným výhledem

Pocházím ze Zlína a moje žena je ze Slovenska. Seznámili jsme se v Chrudimi, kde jsme pak bydleli několik let v bytě. Narodily se tam i obě naše děti a my začali přemýšlet, co dál.

Chtěl jsem se vrátit na Moravu a z praktických důvodů jsme se chtěli přesunout předtím, než starší syn nastoupí do školy. Proto jsme se rozhodli stavět co nejdříve.

Ano, mě to táhlo zpátky do míst, kde jsem vyrůstal. A jelikož přímo ve Zlíně jsou pozemky strašně drahé, koukali jsme na možnosti v okolí. Pak jsme narazili na tuto parcelu a moc se nám líbila, protože je v bezprostřední blízkosti CHKO Chřiby a krajina je tady přesně taková, jak jsme si představovali.

Když je dobré počasí, jsou tu úžasné výhledy. Pozemek je dostatečně velký, nad domem máme ovocný sad a vzadu na konci pozemku mám včely. Jsme zvyklí trávit většinu času venku a vyhovuje nám, že tu máme soukromí.

Nebyl, přípojky jsme si zařizovali sami a trošku jsme to podcenili. Respektive nevěděli jsme, že to bude tak komplikované. Kanalizace v obci byla projektována v době, kdy v této oblasti domy nestály, takže vede jinudy.

V návazném plánování bychom se měli napojit na obecní kanalizaci asi za dva roky, proto jsme museli splaškovou vodu řešit čističkou a vybudovat retenční nádrž s přepadem a svodem do vodoteče.

Na papíře to všechno vypadalo jednodušeji než v realitě. Nebyla tady ani příjezdová cesta, její vybudování jsme si museli zařídit u obce.

Povolení jsme si vyřizovali sami a žádné komplikace jsme neměli. S některými dílčími věcmi nám pomohl místní inženýr, ale většinu jsme si řešili sami. Vždycky jsme si dopředu zjistili, co bude příslušný úřad potřebovat, a to jsme jim dodali.

Nic zásadního. Jediný striktní požadavek byla sedlová střecha se sklonem 45°.

Od začátku jsme věděli, že chceme typový dům. Měli jsme i poměrně jasnou představu o tom, jak by měl vypadat. Začali jsme se dívat, jaké se nabízejí typové domy a firma, kterou jsme si nakonec vybrali, měla v katalogu přesně takový, jaký jsme si vysnili. Jedná se o typový dům EKO 80 navržený právě pro oblasti CHKO.

Na nějaké domy jsme se jeli podívat, ale tou dobou už jsme přesně věděli, co chceme. Takže jsme pak spíš trávili čas nad projektem, abychom vyřešili nějaké drobné úpravy, kde budou zásuvky a tak podobně.

Ano, dům máme na klíč. Základovou desku dodala firma, která s naší stavební firmou spolupracovala. Ti nám udělali i přípojky vody, odpadu a výkopy na čističku.

Celý dům byl postavený asi za 3 týdny. Všechna řemesla na sebe krásně navazovala a odsýpalo to. Rychlé výstavbě taky pomohlo to, že máme všude suché podlahy od Fermacellu. U těch je právě obrovská výhoda, že se nemusí čekat na vyschnutí jako u litých podlah.

Hned na začátku, první den montáže hrubé stavby. Měl jsem od firmy pokyn, že mám zajistit zpevněnou příjezdovou cestu, což jsem nějakým způsobem udělal, byly tu kameny a bylo to uježděné. Jenže se sem dostal pouze jeřáb, ale kamiony ne, nedokázaly se dole vytočit.

Do toho ukrutně pršelo, takže to byla docela divočina. Naštěstí nám pomohli lidé z místní firmy. Půjčili mi jeřáb a společně jsme sehnali asi čtyři menší nákladní auta, na která jsme přeložili panely z kamionů a vyvezli je sem na pozemek. Zpětně si říkám, že jsme měli tu překládku zajistit rovnou.

Pak jsme ještě řešili velké komplikace při montáži kuchyně. Přivezli nám úplně něco jiného, než jsme měli objednané, dokonce i jiné a dražší spotřebiče. Museli jsme vše reklamovat. Zatímco stavba šla jako po másle, kuchyně nám dala pěkně zabrat.

O jiné variantě jsme ani neuvažovali, byli jsme od začátku rozhodnutí pro dřevostavbu. Navíc jsme bydleli daleko, a kdybychom stavěli zděný dům, neměli bychom možnost sem dojíždět a stavbu hlídat. U dřevostavby to není potřeba, vše je rychlejší. Když to zjednoduším, tak můžu říct, že jsme ten dům postavili přes telefon.

Byl jsem tu celkem dvakrát. Poprvé jen při tom zahájení hrubé stavby, kdy se řešil problém, jak sem dostat nákladní auta. Podruhé jsem na místo jel až na předání hotového domu. Tím, že bylo všechno domluvené dopředu, tak jsem věděl, že bych tady byl zbytečný.

Nechtěl jsem řemeslníkům koukat pod ruce a překážet nebo narušovat nějak jejich harmonii na stavbě. Byli perfektně sehraní.

Ano, absolutní. A opravdu mě překvapilo, jak málo firmě stačí řemeslníků na stavbu celého domu. Bylo tady asi sedm chlapů, kteří to celé postavili od začátku až po finální úklid a předání klíčů.

Nějaké menší změny jsme dělali, třeba dveře na terasu nebo okno nad kuchyňskou linkou v typovém návrhu nebyly. A místo garáže jsme nechali udělat pokoj pro hosty. Jinak jsme se ale drželi standardu a nevymýšleli jsme si žádné zbytečnosti navíc.

Všechno je na elektřinu. Máme podlahové vytápění ovládané dálkově a nahoře v patře elektrické přímotopy.

Je to naprosto dostatečné. U dřevostavby je topná sezona podstatně kratší. Zatímco v okolních domech už se třeba dva měsíce topí, tak my doma běháme v kraťasech. Je tady teplo. To samé na jaře, topit přestáváme daleko dřív než sousedé. Roční náklady na elektřinu tu máme okolo 22 000 korun.

Ano, ale musíme přikládat velmi opatrně. Dům je nízkoenergetický a když to nepohlídáme, je tu za chvíli 27 stupňů a pak řešíme, co s teplem. Ale máme to rádi, líbí se nám dívat se na oheň do kamen, jen jsme se prostě naučili přikládat s citem.

Na jihovýchodní stranu jsme umístili pergolu, která dům zastíní. A v přízemí máme předokenní rolety, v patře pak předokenní markýzy. Ty odrazí prý až 75 % tepla. Takže i v létě je tu příjemně.

Máme grafitový polystyren, který izoluje lépe než klasický. A technologie nemáme. Mám rád, když jsou věci co nejjednodušší. Čím víc všelijakých technologií máte, tím víc se toho může pokazit a ve finále pořád něco řešíte.

Tenhle dům je vlastně strašně jednoduchý. Známý nám třeba doporučoval rekuperaci, ale já rád větrám, takže jsme to zavrhli.

Jednoznačně rychlost výstavby. Popravdě moc nechápu lidi, kteří chtějí v dnešní době stavět třeba pět let. To jsme nechtěli, a i proto jsme se rozhodli pro dřevostavbu. Líbí se mi taky, že v dřevostavbě nemusíte řešit žádné nerovnosti zdí. Panely, ze kterých je dům postavený, jsou dokonale rovné. Je to zkrátka moderní a přesná technologie.

To přímo ne, ale slyšeli jsme různé argumenty proti. Třeba že zdi duní. Já teda nevím, jak jiní, ale já netrávím čas tím, že bych doma seděl u zdi a ťukal do ní. Takže to, že trochu duní, mi vůbec nevadí. Když jsme se sem nastěhovali, tak jsme si zaťukali, potvrdili si, že duní, a to bylo tak všechno.

Užíváme si okolní přírodu a zároveň dobrou dostupnost do okolních měst (Uherského Hradiště, Zlína i Kroměříže), na dálnici jsme odsud za chvíli. Do školy děti chodí tady v obci, mají to pár minut chůze na kopec.

Asi by mi nevadilo, kdyby byl dům o pár metrů větší, kvůli prostoru. Ale to je zase otázka peněz. Každý metr navíc znamená desítky tisíc korun navíc. Takže když máte nějakou hranici, tak se do ní musíte vejít a pracovat s tím, co máte.

Navíc si říkám, jestli by víc prostoru, potažmo úložného prostoru, nebylo spíš ke škodě. Člověk pak má tendence hromadit věci, které už nepotřebuje.

Před časem se mě jeden známý ptal na to stejné. Plánuje stavět dřevostavbu a chtěl se ohledně toho poradit. Já jsem mu na to tehdy odpověděl, ať nad tím zbytečně moc nepřemýšlí a nesnaží se vymyslet to, co už je vymyšlené. Není potřeba řešit skladbu stěny a přemýšlet nad všemi možnostmi.

Vyberte si certifikovanou firmu, která je zárukou toho, že používá kvalitní a spolehlivé materiály a postupy. Firma, která má letité zkušenosti, ví, co dělá.

Navíc spousta věcí, jako třeba vytápění, se řídí různými vyhláškami, které je nutné dodržet a do kterých stejně není možné zasahovat. Důležité je také vybrat si na začátku dobrý pozemek. Takový, který splňuje vaše představy a na kterém půjde postavit takový dům, jaký si přejete. A ještě jedna rada – nešetřete na zásuvkách, těch není nikdy dost.

Autor: Petra Pacáková, Barbora Matušková, www.drevostavitel.cz