Článek
Známá „kosmická raketa“ na vrcholu hory Ještěd nám dnes přijde téměř jako samozřejmost. Nebýt ale jedné tragické události a poté odvážného plánu známého architekta, tato moderní stavba by nad Libercem nestála.
V lednu 1963 vyhořela původní horská chata od německého architekta Ernsta Schäfera. „Těšila se velké oblibě, a tak to byla velká rána pro zdejší region. Ale velmi brzy, už v březnu 1963, byla uspořádána architektonická soutěž na stavbu nového Ještědu,“ připomíná historii kurátor a výstavář Severočeského muzea v Liberci Luděk Lukuvka.
Kam na výlet v severních Čechách? Od jeskyní na vrcholy
Veřejnosti se tehdy prezentovalo celkem 11 návrhů, včetně toho od architekta Karla Hubáčka, který nakonec zvítězil.
Liberecké muzeum všechny tehdejší návrhy trojrozměrně oživilo na výstavě nazvané Ještěd 50. Prohlédnout si je můžete i v naší galerii níže.
„Návrhy se daly v zásadě rozdělit na dvě kategorie. Ta první reagovala na tvary původního Ještědu, jen v nějakých modernějších formách. Pak tam byla skupina architektů, kteří se rozhodli jít modernějším způsobem, ve tvarech, které šly technicistně dál, včetně Hubáčka,“ uvádí Lukuvka.
„Když lidé spatřili ty návrhy, jednoznačně se přiklonili k těm tradičním řešením, evokujícím starý Ještěd,“ přibližuje tehdejší nálady plné nostalgie po vyhořelé stavbě.
I když byl začátek 60. let podle kurátora typický nástupem technicistní architektury, veřejnost byla stále konzervativně naladěná a na nové formy evokující, byť jen vzdáleně, třeba sci-fi či průzkum vesmíru, ještě nebyli zvyklí.
„Návrh Karla Hubáčka u veřejnosti, až na naprosté výjimky, absolutně neprošel,“ vzpomíná Lukuvka. Některé z tehdejších veřejných komentářů připomínají i v muzeu. „Nejsme na Marsu!“ stěžoval si třeba jeden z nich.
Porota – jejíž přesné složení dodnes není známé – velmi odvážně Hubáčkův návrh přijala a navzdory nepřejícnému veřejnému mínění mu dala zelenou. „Byli pokrokoví, pochopili, že je to velice invenční řešení. Porotu zaujal Hubáček tím, že geniálně sloučil, zcela neočekávaně, vysílač a hotel do jedné formy,“ popisuje kurátor.
„S tím se pojí mýtus, že Hubáček porušil zadání - že má jít o televizní vysílač a stavbu vedle -, ale není to pravda. Takto zadání napsáno nebylo,“ objasňuje.
Porota byla také přesvědčená, že bude Hubáček se svým týmem, na kterém si zakládal, velmi důsledně řešit technické specifikace, a stavba tak bude velmi pečlivě provedená.
V roce 1963 ještě návrh neměl všechny technické výzvy vyřešeny, pracovalo se na nich pracně v dalších letech, i ve spolupráci s Akademií věd. Stavba samotná probíhala v letech 1966 až 1973. Oficiálně byla dokončená 9. července 1973, veřejnost se do ní poprvé podívala 21. září 1973.
Zaujal technickým řešením
Geometrický tvar budovy se nazývá rotační hyperboloid. Jeho nižší, širší patra slouží k ubytování a stravování, vyšší nesou antény a další vysílací techniku.
Tvar objektu též dokonale doplňuje reliéf Ještědu jako hory a ve výšce 1012 metrů ji prodlužuje o dalších 99 metrů. Většině lidí evokuje futuristická stavba kosmickou loď s protáhlými, zaoblenými okny.
„Sloučení obou funkcí – televizního vysílače a hotelu – vyřešil Hubáček tak, že vyprojektoval dva betonové tubusy, na kterých jsou nosné železobetonové konstrukce po různých patrech. A zakončil to laminátovou věží,“ popisuje Lukuvka.
Budova ukrývá mnoho, na tehdejší dobu invenčních technických řešení, nejznámějším je pravděpodobně kyvadlový tlumič, který vyrovnává kmitání způsobené povětrnostními vlivy panujícími na hoře.
Pozoruhodný byl rovněž interiér
Tehdejší limity a socialistickou šeď překračovala budova i v řešení interiéru a v podobě mobiliáře, jehož designování dostal do rukou akademický architekt Otakar Binar, který sem přizval i spřízněné výtvarníky.
Ve vstupní hale, kterou prochází každý návštěvník restaurace i hotelu, upoutá nejvíce rozměrné umělecké dílo nad schodištěm – betonová stěna se skleněnými plastikami. „Autory jsou velmi věhlasná jména, Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský, kteří tady ztvárnili takzvaný Spad meteoritů,“ ukazuje nám Milena Lánská z hotelu Ještěd.
Jde o jedno ze sedmi uměleckých děl, která se tu zachovala. K dalším patří třeba kovaná mříž u hotelového schodiště od Jaroslava Klápštěho či tapiserie na zdi salonku z dílny Vladimíra Křečana.
Již zmiňované schodiště je také obložené keramickým obkladem od Lydie Hladíkové, Děvany Mírové a Marie Rychlíkové. „Je to stejný materiál, který se používal na výrobu izolátorů vysokého napětí,“ přibližuje Lánská. I po pěti desítkách let je obložení stále v dobrém stavu a není potřeba žádná oprava.
„Ale co se týče nábytku, ten byl bohužel z velké části v 90. letech vyměněn a my se teď posledních deset let snažíme zase vrátit ty původní prvky zpátky. Buď se podaří, že s kouskem nábytku přijdou sami lidé, kteří ho v minulosti nějakým způsobem získali a měli ho doma. Nebo probíhaly crowdfundingové sbírky na výrobu replik původního nábytku, takže jsou místa, třeba salonek nebo bar, kde lidé vidí a používají kopie,“ vysvětluje Lánská.
Do hotelových pokojů, mezi které dnes patří i původní služební pokoje pro personál, podle ní nejčastěji míří hosté z Česka, Německa, Polska a Slovenska. Nejoblíbenější jsou krátké, jedno- či dvoudenní pobyty s nerušeným výhledem do okolí.
„Vybavení hotelových pokojů je současné, musí se průběžně obměňovat, ale dva pokoje se jmenují Retro a ty jsou vybavené původním nábytkem pana Binara. Je to takový systém ‚háček‘, protože jak postele, tak křesílka a stolky jsou sestavené z modulů, které mají tvar písmene H,“ vysvětluje zástupkyně provozovatele hotelu.
Fakta o Ještědu
- Architekt: Karel Hubáček
- Interiéry: Otakar Binar
- Statika: Zdeněk Patrman
- Výška stavby: 99 metrů
- Průměr půdorysu: 33 metrů
- Nadmořská výška: 1012 metrů
- Tvar: jednodílný rotační hyperboloid
- Položení základního kamene: 30. července 1966
- Oficiální dokončení a předání stavby: 9. července 1973
- Slavnostní otevření pro veřejnost: 21. září 1973
- Celková cena: 64 milionů Kčs
Ten se spolu se současným majitelem stavby, Českými radiokomunikacemi, a Libereckým krajem angažuje ve spolku Ještěd 73, který připravuje kompletní rekonstrukci budovy i technického vybavení.
Spousta ocenění na kontě
Její příprava je v procesu a zabere hodně času, i z důvodu náročného financování a památkové ochrany, kterou Ještěd získal v roce 1998. Známá stavba zároveň aspiruje na zápis na Seznam světového dědictví UNESCO.
Však již v roce 1969, tedy v době, kdy budova ještě nebyla dokončená, za ni získal Karel Hubáček nejvyšší ocenění Mezinárodní unie architektů – Cenu Augusta Perreta. Má jít o nejvýznamnější ocenění, kterého kdy český architekt dosáhl. V roce 2000 získal Ještěd také titul Nejvýznamnější česká stavba 20. století.
„Je vidět, že je to pořád nadčasová stavba, protože se k ní neustále vracíme. Je takovou výzvou i pro dnešní architekty, v tom, že předpokládá velikou odvahu přijít s nějakým nadčasovým, netypickým řešením. A zároveň pracovat v týmu a překročit dnešní individualismus,“ myslí si Lukuvka ze Severočeského muzea.
A jedním dechem dodává otázku, zda by něco podobně odvážného vzniklo v současnosti?
„Dnes by to nejspíš bylo tak, že by se opravil původní vyhořelý Ještěd, zůstaly tam tehdy obvodové zdi. Nikdo by asi neměl odvahu postavit tam něco natolik nového,“ uvažuje v kulisách výroční liberecké výstavy, která je tam k vidění do 18. října.
Anketa
Ještěd slaví 50 let. Původně se nelíbil
Může se vám hodit na Firmy.cz: Hotel Ještěd