4 věci, které se vyplatí vědět, když uvažujete o dřevostavbě

Nejprve je třeba vysvětlit, co přesně znamená pojem sendvičová dřevostavba. Ta se totiž od u nás známějších roubenek, eventuálně srubů, významně liší. Jejich zdi jsou totiž tvořené prefabrikovanými panely vyrobenými v továrně přímo na míru konkrétnímu domu. Každý z nich je složen z několika vrstev tak, aby byly zajištěné veškeré funkce, které se od zdí domu očekávají - tj. pevnost, odolnost, ale také zvuková izolace a tepelná izolace. Zpravidla tak panel tvoří dvě desky, mezi nimiž je prostor vyplněný izolačním materiálem.

Některé dřevostavby pak nemusejí být nutně ze sendvičových panelů, ale masivních panelů označovaných zkratkou CLT (z anglického termínu cross laminated timber, tedy křížem lepené dřevo). Ty jsou slepené z desek, které jsou vůči sobě otočené o 90 stupňů, díky čemuž je panel mnohem pevnější a zejména tvarově stabilnější, než kdyby byl z jednoho kusu dřeva.

Jedním z velkých mýtů, který bývá s dřevostavbami stále ještě spojován, jsou pochybnosti o jejich životnosti, která se údajně nemůže rovnat cihlovým domům. To ovšem není pravda. Při správné údržbě vydrží dřevostavba majiteli stejně dlouho jako zděný objekt. „Pokročilé technologie u nových staveb zajišťují životnost dřevěné konstrukce okolo 100 let, fasádní prvky pak vydrží zhruba 50 let. To je srovnatelné s klasickými cihlovými domy,“ ujišťuje Zdeněk Černošek ze společnosti Rigips a dodává: „Ať už je ale dům zděný, nebo ze dřeva, vždy záleží na kvalitě provedení stavby a následném chování majitelů k domu. Postupem času totiž každý dům ohrožují různé okolní vlivy a rizikové faktory, tedy počasí, nekvalitní údržba a tak dále. A nezapomínejme, že množství použitého dřeva je i v klasickém zděném domě velké, zejména u krovu. Kolem něj se ale otázky na životnost vůbec neobjevují.“

Velkou výhodou dřevostaveb proti klasickým zděným domům je, že je lze v budoucnu mnohem snadněji upravovat podle měnících se potřeb jejich obyvatel. Úpravy dispozice a případné přístavby jsou rychlejší a levnější.

Představa, že dřevostavba shoří jako papír, zatímco zděný dům zůstane při požáru stát, je bohužel stejně mylná jako mezi lidmi rozšířená. Pro dřevostavby platí z hlediska protipožární bezpečnosti naprosto stejné předpisy jako pro jakékoli jiné typy staveb.

Jak již bylo řečeno, sendvičové konstrukce jsou tvořeny různými materiály a velmi často bývají opláštěné nehořlavými materiály, jako je například sádrokarton, sádrovláknité desky, minerální tepelná izolace a podobně.

O rychlém a totálním shoření pak rovněž nemůže být řeč u roubených konstrukcí. Kulatina a hraněné dřevo, z něhož jsou postaveny, při požáru odpařují zbytkovou vlhkost, čímž se hoření zpomaluje, a poté, co ohoří povrchová vrstva, změní se v pevnou uhlíkovou krustu, přes niž se do hloubky nedostává kyslík nezbytný pro hoření. Proto po čase oheň na takovýchto trámech postupně sám uhasíná.

Podle Černoška tak největší riziko při požáru představuje vzplanutí vybavení interiéru, tedy nábytku, textilu a spotřebičů. To ovšem hrozí u všech domů bez rozdílu.

Při návrhu dřevostaveb je pak z hlediska požární bezpečnosti nutné, aby projektant volil i vhodné prvky elektroinstalací. „Je třeba si uvědomit, že každý výrobek, který chcete instalovat do hořlavých materiálů, což nezahrnuje pouze zmíněnou dřevostavbu, ale třeba i kuchyňský obklad z dřevotřískové desky, musí být testován a k těmto účelům certifikován. Nejprve je tedy třeba s osobou s odpovídají elektrotechnickou kvalifikací, tedy s elektrikářem, konzultovat, do jakého konkrétního materiálu budou přístroje instalovány. Dle toho se pak vybírají vypínače a zásuvky, jejichž instalace je do tohoto prostředí vhodná,“ upozorňuje Marek Beneda ze společnosti Obzor Zlín a pokračuje: „Konkrétně přístroje domovní elektroinstalace, tedy vypínače a zásuvky, jsou posuzovány z hlediska hořlavosti – jak dlouho a rychle hoří, jak jsou samozhášivé, a podle tohoto se začleňují do různých kategorií hořlavosti. Vždy se posuzuje nejen samotný přístroj, ale celý komplet i s pohledovým krytem.“

Mnoho lidí se v souvislosti s dřevostavbami obává také zvýšeného hluku a snadného přenosu zvuků konstrukcí domu. Ani to však ve skutečnosti nemusí být problém. „Záleží na architektovi, jakou roli a funkci využitelnému materiálu dřeva přiřadí, protože už při návrhu je důležité na zvukovou izolaci myslet. Ideální je, když se dřevěná konstrukce opláští sádrokartonovými deskami, které napomáhají společně s vloženou izolací, např. minerální vatou, ke zlepšení akustiky. Základem pro ideální fungování je správný návrh konstrukce, volba jednotlivých materiálů a samozřejmě provedení jednotlivých detailů,“ vysvětluje Černošek.

Někdy se lze setkat také s obavami, zda v dřevostavbách nebude příliš zima, nebo naopak horko. Ani jedno není nezbytně nutné. Spousta energeticky pasivních domů se dnes staví právě jako dřevostavby. A právě u nich je schopnost izolace před přehříváním a prochládáním stěžejní. Na obzvláště exponovaných místech je pak samozřejmostí vybavit dům vhodnými stínicími prvky, které tepelný komfort v domě během horkých i studených dní ještě zvýší.

V moderních dřevostavbách tak bývá běžné, že při pořizování topení už není nutné klást takový důraz na tepelný výkon jako u staveb zděných, což platí nejen pro podlahové topení, ale i pro radiátory. „Při výběru radiátorů do dřevostavby není nutné orientovat se jejich výkonem a omezovat se tak designem. Lze sáhnout po originálních modelech, které vyzdvihnou estetickou stránku interiéru, ale přitom mají nižší výkon, který pro účely jejich použití v dřevostavbě plně dostačuje,“ dodává Miroslav Váša ze společnosti Zehnder.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Dřevostavby, Montované domy