Strom není cihla, roste a kvete, říká zahradní architekt Tomáš Gabriel

Kombinaci prvků na zadržování vody ve městě a v krajině a zároveň prvků zeleně, které zlepšují ovzduší a mikroklima. Působí synergicky (tj. společně, pozn. redakce) a reagují na změny klimatu.

Cílem je ulevit odtokovému systému ve městech, pomoci při extrémních srážkách, ale i během suchého období a všeobecně vylepšovat lidem život ve městě i v krajině.

Největším problémem územního plánování je přimět všechny zúčastněné ke spolupráci. Je důležité, aby vše probíhalo v jeden termín, aby na ulicích zbyl prostor pro výsadbu stromů.

Krajinář myslí v čase a prostoru. Strom není cihla, ale roste, kvete, na podzim se barví a opadává. Takový přístup a znalosti většině architektů a urbanistů scházejí.

Ano, stromy potřebují pro své kořeny dostatečný prostor a kvalitní zeminu. Používají se proto substráty s biouhlem, prokořenitelné buňky, tunely, propustné povrchy atd.

A zde narážíme na infrastrukturu města pod povrchem. Nová výsadba se musí řešit koncepčně s častým přeložením sítí do jednoho kolektoru nebo s ochranným pásmem mimo nové stromy.

Pak má strom zdravý růst, hustě rozvětvené kořeny a snáze odolává extrémům městského prostředí. Lépe se ubrání vysokým teplotám, suchu a zasolení. Když je v městské lokalitě i retenční systém, sníží se nároky na následnou péči.

Ještě před Prahou mělo stavební předpis na vegetační střechy město Brno. Pro modrozelenou infrastrukturu ve městě jsou vegetační střechy zásadní. Umí zadržet a postupně uvolňovat dál 50-90 % srážkových vod, podle mocnosti a skladby střech.

Tepelná regulace na vegetačních střechách zlepšuje mikroklima a šetří náklady na klimatizování objektů. Při správném provedení převažují výhody. Nevýhodou může být vyšší cena a větší zatížení konstrukce s nutností jejího posílení.

Je to přístup, který reaguje na měnící se potřeby obyvatel v daném místě. Není tam předem striktně definováno, co kde bude, vytváří se prostor pro organický růst. Flexibilně se přizpůsobuje aktuálním potřebám obyvatel a prostoru.

Je to reakce na moderní potřeby dynamických měst, nové technologie, klimatické změny nebo nové společenské trendy.

Podporuje spolupráci mezi veřejnou správou, architektem, občany a podnikateli, kteří mají společný zájem na maximálním fungování městského prostoru.

Praha se roztahuje do šířky, a tím se snižuje hustota zalidnění. Expanze do okolní krajiny ale zabírají pole, louky, lesy a bohužel se tím zvyšují nároky na dopravu obyvatel i služeb.

Za mě je to chyba: výstavba by neměla probíhat na úkor zeleně. Naopak, zeleň by se měla podporovat a chránit. Zkusme raději využít zanedbané části blízko centra, jako jsou bývalé továrny nebo nádraží. Tyto plochy mají obrovský potenciál pro nové bydlení i veřejnou zeleň.

Ale chválím a líbí se mi postupná přeměna ploch kolem řeky Rokytky, kde se zahrádkářské kolonie mění na parky a vodní plochy a výstavba bytových domů dodržuje zásady modrozelené infrastruktury.

Ano, navštívil jsem při pracovní cestě zajímavý vnitroblok v Kodani. Využití dešťové vody, její vyčištění a následné využití na vodní hrátky v prostoru celého vnitrobloku s atestem pro nezávadnou vodu bylo pro mě naprosto dechberoucí.

Téměř všechny stavební materiály se vyjmuly a zpět použily. Vykopaná zemina byla vytříděna, vylepšena a znovu použita na místní terénní úpravy.

Pojem biotop je specifické prostředí, které poskytuje podmínky pro život určitého společenství organismů, takže to vůbec nemusí být voda. My v asociaci (Asociace biobazénů a jezírek - pozn. red.) používáme rozdělení na koupací jezírka a biobazény.

Koupací jezírko je stojatá voda, kde je čištění zajištěno činností zooplanktonu, jako jsou dafnie, vodní blechy, ukrytého v podvodních rostlinách, a sedimentací. K vynášení živin ze systému dochází při pravidelném řezu rostlin a odsávání sedimentu ze dna. Pro správné fungování je u tohoto typu potřeba větší prostor, takže se logicky hodí do větších zahrad.

Biobazény naopak představují tekoucí vodu s oběhem 24 hodin denně. Čištění je tu zajištěno nárustem biofilmu na filtračním médiu, které je rovnoměrně proprouděno vodou. Velikost tohoto typu může být libovolná, ať už jde o ochlazovací nádrž po saunování, nebo plavecký bazén, takže se hodí do každé zahrady.

Přání zákazníků jsou velmi různá. Co se týče vzhledu, tak je zájem buď o přírodní vzhled a sladění s krajinou, anebo geometrický tvar odpovídající architektuře domu, ale s vodou bez chemie.

Další požadavek je na křišťálově čistou vodu, kterou lze dosáhnout, ale bez chemie je voda vždy živá. Systém je velmi náchylný na vnosy, takže jedna vylitá lahev koly při party nebo neopatrné hnojení trávníku může způsobit kolaps systému.

Potom většinou nezbývá než počkat, až si s tím příroda poradí. Anebo odčerpat a napustit vodu novou.

Umístění vodního prvku by nemělo být na kopci, ale na druhou stranu se musí zamezit splachu povrchových vod při přívalových deštích. Při umístění stromů a keřů do blízkosti jezírka se musí počítat s větším zatížením systému zejména na podzim.

Kromě jiných chyb je asi tou největší, když se kombinují systémy filtrace biobazénů se sedimentací v rostlinných zónách. Pokud se rozvíří sediment proudící vodou, uvolní se živiny v něm obsažené, a tak vznikají ve velkém množství řasy.

V každém vodním díle určeném ke koupání musí být alespoň jeden bezpečný vstup do vody. Do biobazénů se používají většinou čerpadla s 12 V napájením a zapojení do elektriky by mělo být minimálně dva metry od vodní hladiny dle příslušné ČSN. Okraje musí být provedeny tak, aby voda ani neunikala, ani nepřitékala z okolí s výjimkou přímých dešťových srážek.

Rostliny v koupacích jezírkách vodu nečistí, ale slouží jako ochrana pro zooplankton a v neposlední řadě jsou krásné. Rozkvetlý leknín na hladině si oblíbí každý. Naopak v biobazénu rostliny moc nerostou, protože voda je chudá na živiny. Substrát, ve kterém rostou, navíc způsobuje největší problémy při tvorbě řas.

Na druhou stranu by ve vodě na koupání neměly být kachny, které mohou přenášet různé nemoci, včetně parazitů, jako jsou ptačí motolice (trichobilharzia), jež způsobují u lidí tzv. cerkáriovou dermatitidu (svědivou vyrážku při kontaktu s vodou - pozn. red.).

Ano, samozřejmě. Pevné břehy bez ostrých hran a pohodlné, neklouzavé schody jsou základ. Velmi důležitá je také ochrana dětí před utonutím.

Tohle se dá řešit různými způsoby: dočasné oplocení, než se děti naučí dobře plavat, mělké zóny, kam se po pádu do vody mohou uchýlit, automatické hlásiče pohybu hladiny.

Biobazény s pravidelným tvarem je také vhodné doplnit o plovoucí lamely, na které se může postavit i dospělý člověk, navíc zároveň ohřívají vodu.