Strašnické krematorium letos slaví 90 let. Ukrývá architektonické skvosty i tajemné příběhy

Návrhy na výstavbu pražských krematorií například na Vyšehradě, v Ďáblicích či na Chodově vedly na počátku minulého století k řadě vleklých sporů.

Praha tento problém dočasně vyřešila přestavbou stávající pohřební síně na Olšanských hřbitovech. Jeho realizací pověřila Pohřební ústav hl. m. Prahy, který byl založen 8. listopadu 1911.

První pražská kremace na Olšanech proběhla 23. listopadu 1921 zpopelněním těla doktora Františka Adamce. Jako krematorium byla Nová obřadní síň v provozu až do roku 1932, kdy byl zahájen provoz Krematoria Strašnice.

„V roce 1929 byla vyhlášena architektonická soutěž, do které přišlo čtyřicet návrhů. Z nich vyhrál návrh pana architekta Aloise Mezery,“ říká Julius Mlčoch, bývalý ředitel Krematoria Strašnice.

Mezerův návrh zvítězil tím, že dokázal využít terénní vlnu pod Vinohradským hřbitovem. „Od Vinohradské třídy byla jedna úroveň, poté následuje zlom a pak je druhá úroveň,“ doplňuje Mlčoch.

Od Vinohradské třídy vedl vstup pro pozůstalé do obřadní síně. Nižší úroveň zase slouží jako přístup pro pohřební služby, nachází se zde žároviště, kde dochází ke zpopelňování, a také jsou zde všechny úložné prostory.

Krematorium bylo vybaveno moderní technologií používající pro provoz pecí plyn namísto koksu. Dvě plynové kremační pece vyprojektoval inženýr Havelka z Michelských plynáren. Stavba byla zahájena v roce 1929 a trvala 4 roky.

Provoz byl slavnostně zahájen 23. ledna 1932 za účasti tehdejšího primátora Karla Baxy. Vlastní zpopelňování začalo 4. dubna. „Od té doby do konce roku 2021 zde bylo zpopelněno 755 tisíc zemřelých,“ říká Mlčoch. V celé Praze je to zhruba milion žehů včetně Krematoria na Olšanech a v Motole.

Od roku 1958 je strašnické krematorium zapsáno jako kulturní památka.

Během Heydrichiády v letech 1941 až 1945 bylo v krematoriu spalováno mnoho popravených. O těch ale neměly být vedeny žádné zápisy.

„Díky tehdejšímu řediteli Františku Suchému a jeho synovi víme, o koho šlo,“ sdělil Mlčoch tajemný příběh s tím, že si ředitel vždy vzal seznam jmen pro kontrolu a jeho syn ho rychle přepsal. Seznam totiž musel být vrácen.

Popel těchto obětí bylo nutné zlikvidovat, ale gestapo dohlíželo na to, aby nebyla známa jejich totožnost. František Suchý se svým tehdy patnáctiletým synem vedl tajný seznam lidí, kteří byli popraveni a poté zpopelněni. Celkem je známo 1816 jmen.

František Suchý i se synem byli za tento čin odsouzeni. Ostatky obětí jsou uloženy v Čestném pohřebišti hrdinů II. odboje, které vzniklo v roce 1946.

Podoba krematoria se během let neměnila. Funkcionalistická budova sice není příliš zdobná, má ale největší obřadní síň v Evropě, která se může pyšnit varhany umístěnými na kůru.

Zásadní rekonstrukce zde probíhaly kvůli nutnému vylepšování technologií. Například se v roce 1993 musely vyměnit dvě plynové kremační pece, protože už neodpovídaly platným předpisům.

Opravami prošla například technologie zpopelňování, úložné prostory pro zemřelé a proběhly zde také úpravy opláštění krematoria a střechy. „Tehdy stála tato rekonstrukce 57 milionů korun,“ říká Mlčoch.

Na následující roky je naplánovaná dvouetapová rekonstrukce, kdy proběhne izolace budovy a opravovat se bude i kremační pec.