Stoleté hodiny probudily obec. Lidé si díky nim chtějí opravit svůj kostel

Příběh znovuoživení kostelních hodin se začal psát letos na jaře. Tehdy už přes dva roky hodiny nefungovaly a místní to mrzelo.

„Stáli jsme o to, aby se hodiny znovu zprovoznily. Přemýšleli jsme o novém stroji, ale zjistili jsme, že je uvnitř hodinový stroj z roku 1902 firmy Ludvik Heinz, která dodnes existuje. Tak jsme se dohodli, že by se hodiny opravily repasí,“ popsal křižanský obyvatel Jan Králík.

Křižanští našli hodinářskou firmu, jejíž zakladatel zdejší kostelní hodiny postavil. Vznikly v roce 1902 v rodinném hodinářství Hainz, kde se věnuje řemeslu již sedmá generace. Jejich obnovy se tak ujala Marie Nesnídalová, pravnučka tvůrce křižanských hodin. Ona sama netušila, že zdejší hodinový stroj i ciferník pocházejí z rodinné dílny a Křižanští se zase díky tomu dozvěděli, že pocházejí od uznávaných hodinářů, kteří se mimo jiné starají o Staroměstský orloj.

„Když jsem do Křižan přijela, poznala jsem „hainzovský“ ručičky, které mají takový typický tvar. Tam by mohly být naše hodiny. A také byly. Takže to bylo příjemné překvapení,“ popsala hodinářka.

Ciferník i stroj odvezla a věnovala jim potřebnou péči. Za pár měsíců se do Křižan vrátily obnovené ciferníky i funkční a opravený hodinový stroj a první zářijový den místní uslyšeli poprvé odbíjení a spatřili na věži kostela ten správný čas.

„Myslím, že výsledek je úplně fascinující. Všechno je zachráněné, funkční a zrestaurované. Nejen že nové ciferníky krásně vypadají, ale i lidé z obce jsou nadšení a to je ten smysl. Aby to sjednocovalo, a navíc je to společné dílo všech a vlastně také začátek,“ radoval se z výsledku administrátor křižanské farnosti Michal Olekšák.

Symbolicky přijel hodiny spustit biskup litoměřický Stanislav Přibyl, přišly desítky místních lidí, každý přinesl něco dobrého, společně se u paty kostela radovali a povídali. Mezi nimi nechyběl ani třiaosmdesátiletý Antonín Toločko, který v kostele jako chlapec ministroval.

„Bylo nás víc kluků a nejstarší většinou šlapal na varhany. Ministrovali jsme ještě v latině,“ vzpomínal a předříkal naučenou řeč „dominus“… To bylo v roce 1947, kdy se podle něj chodilo do kostela často a po bohoslužbách si pak před svatostánkem lidé povídali. V kostelíku se také v roce 2003 loučil se svojí maminkou, byl to poslední pohřeb v tomto kostele. Na slavnost přišel rád a těší se i na budoucnost.

„Hodiny jsou úžasné v tom, že oslovily mnoho místních lidí. Vzniká iniciativa na záchranu kostela a zřejmě vznikne i sdružení, opravdu ten popud od místních je, že si chtějí opravit svůj kostel. To mě hrozně těší,“ doplnil administrátor farnosti.

Farnost se nyní bude snažit získat peníze a počítá s tím, že obnova půjde pomalu a po kouskách. Nikomu to ale nevadí. Místní jsou odhodlaní svůj kostel zase dát dohromady.