Starý rodinný dům proměnili k nepoznání. Získali moderní domov s výměnkem pro prarodiče

První představou majitelů rodinného domu bylo vytvořit v něm dvě samostatné bytové jednotky. Inspirací pro nový vzhled domu byla přitom tradiční venkovská chalupa rozdělená na obytnou a hospodářskou část.

Přízemí původního domu tak nyní slouží jako domov pro prarodiče a nově postavenou část s podkrovím obývá mladá čtyřčlenná rodina. Toto řešení se ukázalo nejenom jako dobře fungující, ale zároveň dobře zapadá do okolní roztroušené zástavby venkovského stylu.

Původní stavbu se architekti snažili co nejvíce odlehčit a modernizovat. Nejprve ji tedy zbavili přístaveb a zachovali jen zděnou konstrukci. Původní půdorys pak prodloužili, přičemž zachovali jeho prostý obdélníkový tvar. Přístavba na západní straně sahá až k původní borovici, kterou si přáli majitelé zachovat.

Podlouhlá stavba je v přízemí pak proříznuta otvorem, který slouží jako propojení zahrady před domem a za domem. Zároveň vytváří venkovní přechodovou zónu oddělující původní část rodinného domu obývanou prarodiči – výměnek – a přístavbu.

Toto šikovné řešení zároveň dává oběma domácnostem společný venkovní zastřešený prostor s posezením a s venkovní kuchyní s integrovaným grilem. Vše, stejně jako celá nově přistavěná část, je obloženo lazurovaným smrkovým dřevem.

Právě zmíněné dřevěné obložení na první pohled odlišuje původní a novou část domu. Architekti původně zamýšleli původní dům zbavit omítky a přiznat smíšené zdivo. Jeho vzhled to však neumožnil a kamenný obklad by projekt přespříliš prodražil. Architekti tak zachovali obvodové zdivo, které z vnějšku nechali zateplit a omítnout.

Rekonstrukcí prošel rovněž krov původní stavby. Stropní trámová konstrukce byla vyztužena a konstrukce střechy na potřebných místech zesílena.

Nová přístavba je zděná, založená na základových pasech. Stropní deska je monolitická železobetonová a podkroví je řešeno jako dřevostavba. Obě části domu pak sjednocuje lehká falcovaná plechová střešní krytina v antracitovém odstínu.

Nová část je pojata čistě minimalisticky, stará část je kombinací nového a repasovaných fragmentů původní stavby. Například v původní části domu, tzv. výměnku, jsou použita dřevěná okna tradičního vzhledu. Jsou menší, dvoukřídlá, s horizontálním dělením na více segmentů. Na přístavbě zase okna souzní s jejím moderním pojetím – jsou velkoformátová, ta, jež se neotevírají, jsou bez viditelných rámů.

Obě bytové jednotky mají vlastní samostatný vstup, obytné místnosti se nacházejí v přízemí a jsou orientované do soukromé části zahrady, k jihu. Výměnek má v přízemí rovněž ložnici prarodičů.

Obytné podkroví využívá mladá rodina, jsou zde ložnice s koupelnami, šatna a pracovna. Cesta tam vede po monolitickém betonovém schodišti začínajícím v blízkosti vstupu do domu.

Kuchyň, navazující na vstupní chodbu, výhledem z okna směřuje k příjezdové části pozemku. Zařízena je minimalisticky a jedno ze dvou protilehlých lineárních ramen linky je umístěno do prostoru, čímž kuchyň opticky propojuje s jídelnou.

Truhlářské výrobky jsou v celém domě vyrobeny na míru. Jídelní a obývací část je oproti kuchyni a vstupu výškově snížena. V jejím středu je umístěn krb, který vizuálně odděluje jídelní zónu od obývací.

Důležitým a praktickým detailem v obou koupelnách je využívání zachycené dešťové vody pro vnitřní potřeby splachování. Efektním rysem všech podkrovních pokojů jsou přiznané stropní trámy.

Celému prostoru domu, vně i uvnitř, dominuje dřevo v kombinaci s bílými doplňky, betonem a černými akcenty v podobě vodovodních baterií, světel a dveřního i okenního kování.

Proměna běžného rodinného domku na domov pro dvě generace, které v něm mají své soukromí, a přitom mají spoustu příležitostí, jak trávit čas pohromadě, nebývá v současnosti právě běžným zadáním pro architekty. Zadání proto představovalo příjemnou výzvu, které dostáli na jedničku.