Článek
Lottie zkoušela různá zaměstnání. Pracovala pro charitu, jeden čas byla elektrikářkou, ale nic ji tak nenaplňovalo jako možnost vdechnout nový život starému nábytku. K této práci měla ostatně od dětství blízko. Její dědeček je totiž truhlář a babička čalounice. A tak když se jako dítě rozhodla, že si přemaluje nábytek ve svém pokoji podle svých představ, nikoho to příliš nepřekvapilo, a hlavně – nikdo jí v tom nebránil.
Dívka tehdy projevila značnou šikovnost a navíc zjistila, že ji právě tato činnost nesmírně baví. Během následujících let proto neustále pokukovala po bazarech a bleších trzích a hledala kusy nábytku, které by dokázala zachránit. Během týdne na nich pracovala a o víkendu otevřela garáž a prodávala vše, co bylo hotové.
Jak říká, její výtvory šly okamžitě na dračku. Během víkendu tak byla schopná bez problému prodat třeba šest stolů či židlí. Co ji však ještě více těšilo, byl výdělek, který z toho měla. Za nábytek, který koupila jako vyřazený, neutratila obvykle v přepočtu více než 450 korun. Po jeho proměně, kdy jeho povrch zbrousila, opravila různá drobná poškození a celý znovu natřela, jej byla schopná prodat za částky od 3000 korun výše.
Keňan vyrábí nábytek z toho, co vyvrhne moře
„Na počátku jsem věci prodávala přes svou stránku na facebooku za 80 až 100 liber (2400–3000 korun), ale po pár letech jsem byla schopna je udat za cenu i přes 200 liber (6000 korun),“ prozrazuje Lottie v reportáži webu Cornwall Live.
„Co je ale kromě peněz důležité, že se moje práce stala příležitostí pro to, aby byla moje rodina pohromadě. Děda je truhlář a babička obstarává čalounění na židle. Takže se z nás stala kreativní rodina, která svou práci miluje,“ dodává 24letá mladá žena spokojeně.
Před sedmi měsíci se Lottie přestěhovala z rodného Cornwallu do Západního Sussexu a začala se své zálibě věnovat na plný úvazek. Jak ale záhy zjistila, místní lidé o stoly a židle neměli takový zájem jako v Cornwallu. Proto se rozhodla přejít k náročnějším projektům.
Nejlépe se prodává nábytek z borovice
„Strávila jsem spoustu času surfováním po internetu a hledáním toho, co by bylo nejlepší upcyklovat. Stále za nábytek neplatím moc. Tak asi 20 liber (600 korun) za komodu se šuplíky. V každém případě, můj limit je 40 liber (1200 korun),“ vysvětluje.
Za léta praxe už také vysledovala, co se jí vyplatí pořizovat a co nemá smysl. Nejlépe se prodává nábytek z borového dřeva, které bývá velice oblíbené a po obroušení získá světlou barvu. To je praktické pro pozdější nové lakování nebo nátěry. Zrovna tak se Lottie vyhýbá nákupu výrazněji poškozených kusů.
Natření běžné komody mi zabere den, někdy dokonce jen půl dne.
Při restaurování nábytku nejraději používá křídové barvy, které mohou být použity na kusech umístěných v interiéru i exteriéru a zajistí „hezký čistý povrch“. Na nábytku rovněž vytváří pomocí šablon nejrůznější vzory, a jak říká, během let se jí nejlépe osvědčil vzor, jenž je podobný tradičním vzorům používaným v Maroku. Nábytek s ním prý prodává nejlépe.
„Natření běžné komody mi zabere den, někdy dokonce jen půl dne. Největší výdělek jsem měla před dvěma lety, když jsem našla historickou dubovou lavici na internetovém bazaru za 20 liber (600 korun). Jediné, co jsem s ní udělala, bylo, že jsem ji natřela tmavým voskem a vyplnila menší poškrábaná místa. Náklady byly 10 liber (300 korun). Později jsem ji prodala na stejném tržišti za 350 liber (10 600 korun),“ vzpomíná s tím, že se od té doby ještě intenzivněji pídí po opravdových zajímavostech a neváhala už vydat se pro jediný kus nábytku do místa vzdáleného tři hodiny jízdy autem.
„Této profesi se věnuji už deset let a neuplyne den, abych se nenaučila něco nového. Slíbila jsem si, že nic jiného už dělat nebudu,“ uzavírá Lottie.
Výtvarnice upcykluje starý nábytek, používá k tomu sklo, pryskyřici a rostliny
