Článek
Na svažitém pozemku, který měli majitelé k dispozici, původně stály dva objekty. V horní části se nacházel jednopodlažní rodinný dům, který těsně přiléhal k domu sousedů. Ve spodní části pozemku, za domem, stál domek, jehož obvodové stěny vymezovaly hranice se dvěma okolními pozemky.
Po počáteční diskuzi o zachování původních staveb architekti přehodnotili svůj plán. Analyzovali existující nosné konstrukce, zvážili veškeré legislativní možnosti a rozhodli se pro novostavbu.
Na půdorysu původních objektů
Cílem koncepce byla stavba zcela nového, moderního domu, ovšem umístěného na půdorysu původních dvou objektů.
Nebylo však možné je prostě spojit do jednoho celku, protože tím by architekti překročili povolenou maximální velikost zastavěné plochy. Problém nakonec vyřešili tak, že stavbu rozdělili do dvou částí, jež spojili krčkem.
Podobně jako stržený rodinný domek, i novostavba ve své horní části těsně sousedí s domem na vedlejší parcele a pak úzkým objemem pokračuje po svahu dolů, kde se na půdorysu bývalého zahradního domku rozšiřuje zpět do své původní šířky.
Hlavní funkce domu v různých úrovních
Mezi oběma částmi domu vznikla ze tří stran chráněná terasa, jež poskytuje majitelům soukromí před případnými pohledy z ulice či okolních domů. Naskytla se tím také možnost prosvětlit část zapuštěného denního podlaží západním sluncem.
Kvůli tomu, že se dům musí vyrovnávat se svažitostí pozemku, museli architekti jeho funkce rozložit do různých výškových úrovní. Velice důležitou úlohu tak má schodiště, které se díky své sytě červené barvě stalo vizuální dominantou objektu.
V přízemí jsou hlavní obytné místnosti, tedy obývací pokoj, kuchyň a jídelna vložená do zmiňovaného krčku, a dále je to i ložnice rodičů. Ložnice dětí jsou o podlaží výše. Nejvyšší podlaží je ukončené čítárnou s výstupem na terasu.
Proměna zeleného domu na moderní vilu se vysloveně zdařila
