Slevila ze svých představ. I tak je uživatelka malého bytu spokojená

Paní Gabriela má do důchodu ještě daleko. Proto hledala bydlení v dobré dopravní dostupnosti v blízkosti centra města.

A tak jí padl do oka menší byt o rozloze 51 m2, ve kterém bude mít dostatek prostoru pro sebe, své aktivity i pro majitele bytu. Tím spíše, že majitelem bytu je sám architekt. Byt navíc disponuje betonovým dvorkem, do kterého lze umístit dotovaný kompostér.

Byt v druhém podlaží domu z konce 20. let minulého století zůstal v původním stavu přes 90 let. Vnitřní dispozice byla členěna na několik malých, oddělených místností (sklad, WC, pokojík pro služku).

V rámci omezeného rozpočtu bylo třeba hledat řešení, které by do tmavého bytu pustilo více denního světla, a přitom nabídlo dostatek úložných prostor.

Protože se nejednalo o novostavbu bytu, navrhl architekt některé obvodové stěny obnažit až na původní režné zdivo.

„"To by se nevyplatilo bourat – na rozdíl od vnitřních příček, protože vymezuje prostor bytu,” vysvětluje architekt Tomáš Doležal, spoluautor interiéru bytu.

Původní špaletová okna a parkety v obývacím pokoji byly renovovány, zdi sousedící s vedlejším domem byly, jak již zmíněno, oškrábány na cihlu. Strukturu cihel doplňuje nábytek ze dřeva - kuchyňská linka a knihovna z březové překližky, stůl a dlouhá police z dubové spárovky.

Mezi vstupní předsíní a obývacím pokojem s kuchyňským koutem byly odstraněny dveře – vzhledem k tomu, že Gabriela tráví v bytě celé dny sama s malým synem, nebyly zde potřeba. Místo dveří vznikl širší průchod s protrhávacími papírovými dvířky do knihovny.

„To je pro připomínku, že nic zde není věčně,” uvádí architekt, jehož vzorem byly jeho oblíbené japonské visací obrazy.

Úpravám se nevyhnulo vytápění. Ve sníženém podhledu instalované topné elektrické rohože byt v zimě přerušovaně vytápějí, navíc v ložnici příjemně akusticky praskají. „V místech stropního osvětlení nesmělo dojít ke kolizi,” vzpomíná na rekonstrukci architekt.

Obývací pokoj ve spojení s kuchyní a jídelním koutem vytváří příjemný celek. Ložnici využívá Gabriela ke spaní, druhý pokoj jako pracovnu a příležitostný pokoj pro hosty. V něm se nachází rozkládací pohovka i zázemí pro návštěvu. „Takto to bylo zamýšleno a těší mě, že prostory fungují,” připouští architekt.

Možnost zavřít kuchyňskou linku a zatáhnout závěsem celou stěnu s oknem spolu s několika světelnými scénáři umožňuje četnou proměnlivost hlavní obytné místnosti. Velký stůl pak podle potřeby slouží jako rozšířená pracovní plocha v kuchyni, jídelní stůl nebo pracovní místo.

Koupelna je vnitřním pískovaným oknem propojena s ložnicí, se kterou se tak dostává do intimnějšího kontaktu. Od jara do podzimu na okno dopadá přímé ranní slunce, které koupelnu prosvětluje.

Ložnice majitelky je doslova nabita pozitivní energií. Polštáře jako od babičky byly vyrobeny na míru, a proto jejich funkčnost přetrvává dodnes.

„Výběr polštářů s jejich atypickým nepravoúhlým vzorováním je dobrou volbou pro každého,” komentuje Ivan Palacký, spoluautor realizace.

„Ložnici považujeme za malý klenot našeho bytu,” vysvětluje Gabriela, která v současnosti očekává druhého potomka.

„Každý detail zde má totiž své místo. A to se mi na našem bytu líbí,” uzavírá spokojená uživatelka. I přes provedené úpravy si byt ponechal své původní kouzlo (genius loci).

Může se vám hodit na Seznamu: