Sedm dní po nocích malovali v metru. Na Florenci přibyly dvě velké malby

Rozměrné muraly s délkou přes 35 metrů vznikly k letošnímu 50. výročí pražského metra. A to v rámci programu Umění pro město, na kterém spolupracuje pražský dopravní podnik (DPP) a Galerie hl. m. Prahy (GHMP).

„Technické podpěry, které jsou umístěny ve stanici metra Florenc po dobu rekonstrukce stropní desky, si přímo říkaly o nějaké umělecké pojednání,“ vysvětluje kurátorka GHMP Marie Foltýnová, proč se malby objevily právě tady, na sádrokartonových podkladech nad kolejišti.

„Rutinní čekání na nástupišti se tak může díky výtvarným vstupům do prostoru metra stát kulturním zážitkem,“ věří Anna Švarc z DPP, která je od roku 2019 hlavní architektkou metra.

Umělecké intervence kurátorky svěřily dvěma autorům, kteří mají zkušenosti se streetartovou scénou - Matěji Olmerovi a Michalu Škapovi. Představit je veřejnosti přišli tento čtvrtek večer, vernisáž se konala přímo na platformě metra za plného provozu.

„Je to taková semi-abstraktní krajina, ve které jsou zakódovaná písmena, je tam napsáno La Nature (příroda) a je to vlastně fantaskní krajina, která by měla být v kontrastu s tím technicistním prostředím metra,“ představuje svoje dílo Matěj Olmer. Nazval ho Krajina posedlá tmou, podle písně Suchého a Šlitra.

„Ten můj kus, to je taková koláž, vychází z mého díla, kdy dávám dohromady fragmenty města,“ popisuje svůj mural nazvaný Město M druhý tvůrce, Michal Škapa. „Tady jsem použil hodně prvků ze samotného metra, protože mě od malička fascinuje. Jedna z mých hodně raných vzpomínek je z Želivského, kdy se otevírala stanice, a pro mě to byla taková brána do města,“ vzpomíná.

„I mě vždycky metro a jakýkoliv urbánní prostor a dopravní systém obecně fascinovaly, takže zažít metro z této perspektivy bylo každopádně úžasné,“ dodává Olmer.

Každý z nich si konkrétní námět volil sám. „Ale myslím, že se zajímavě doplňují, moje věc je víc prokreslená a detailní, s Matějovou divokou gestickou věcí hrají hezky dohromady,“ hodnotí Škapa.

Na přeměnu prázdné plochy v originální umělecké dílo měli oba autoři týden. Pracovali výhradně v noci. „Tím, že se nachází v kolejišti, tak jsme je museli dělat v době, kdy metro nejezdí a jsou vypnuté všechny proudy, které jdou do kolejí. Dělali jsme je každý den od jedné v noci zhruba do 3:20,“ popisuje Škapa období nočních šicht.

„To bylo velmi náročné, byla to docela práce pod tlakem, což ale tomu výsledku svědčilo,“ myslí si Olmer. Za výzvu to považoval i jeho kolega, který se prý jen tak tak vlezl do deadlinu a na zeď spotřeboval kolem dvou stovek lahví spreje.

Oba jsou nadšení, že se jejich zhmotněné umělecké vize dostanou k očím mnoha lidí, kteří tudy denně procházejí a projíždějí. „Je to takové ozvláštnění prostoru a patří sem. Vždycky, když se stavělo pražské metro, tak byly stanice spojené s různým typem umění,“ připomíná Škapa s uměleckou přezdívkou Tron.

Toto umění ale bude na Florenci jen dočasně. „Určitě do konce tohoto roku, a pak se uvidí, jak bude probíhat rekonstrukce. Nebo případně bychom mohli obměnit expozici,“ uvádí k tomu Foltýnová.

Než skončí tento rok, dočasné umělecké intervence přibydou i na dalších pěti stanicích na lince C (Vyšehrad, Budějovická, Kačerov, Pražského povstání a I. P. Pavlova), vznikat budou od září.

Vizuální podobu metra doplní též dvě trvalé umělecké práce. Do otevřeného průchodu z hlavního nádraží na Žižkov se bude instalovat dílo Richarda Loskota nazvané Variety. „Bude generovat různé nápisy, a připomínat tak původní informační technologie jak metra, tak vlaku,“ přibližuje kurátorka. Na zrekonstruovaný Florenc se zase umístí světelné dílo Jana Poše.