S architektem Janem Karáskem o rekonstrukci Malostranské besedy

My jsme tam po její rekonstrukci byli a s architektem Janem Karáskem, jedním z autorů, o té proměně i návratu k původní podobě mluvili! Pan architekt v sedmdesátých a osmdesátých letech obýval ateliér kousek od Hrzánského paláce, v Loretánské ulici. A jeho dnešní ateliér KAVA (Karásek a Novotný Architekti) sídlí v nedaleké Besední ulici. Kdo jiný by měl pracovat na opravě legendárního paláce?

Malostranské kulturní centrum bylo i s restauracemi mimo provoz čtyři roky. Po dokončení vnitřních i vnějších oprav získal realizovaný projekt titul Stavba roku 2010 (za citlivou rekonstrukci a architektonickou rehabilitaci významného památkového objektu se zřetelem k řešení krovu, včetně nových věží).

„V osmdesátých letech jsem do Besedy chodil vlastně pravidelně na různé bigbeatové koncerty. Hlavně na Krausberry,“ usmívá se architekt Karásek a hned dodává myšlenku mnohých tehdejších návštěvníků: „Když se ten barák dodělával, tak jsem začínal mít obavu, jak nový nájemce se vším naloží. Ale duch místu zůstal a oceňuji i to, že je tu na poměry v centru Prahy poměrně levná plzeň.

My jsme ten barák znali velmi dobře, než se zavřel. Kamarádíme s děvčaty ze Sdružení přátel Malé Strany, které mělo ve druhém patře galerii. Bývalo nám líto, že v přízemí byla vlastně nefungující hospoda, protože byla vždy zarezervována pro autobusy turistů. Byl jsem rád, že se Městská část Praha 1 rozhodla investovat peníze, ale výsledek byl nejasný a začátek nenápadný. Jeden čas to dokonce vypadalo, že sál zavře hygienik.

Když jsme tam přišli a zjišťovali, co vše bude potřeba udělat, začali jsme bojovat, aby krov byl nejen opraven a zachráněn, ale i zpřístupněn, protože je to úžasný půdní prostor, s jedním z nejzachovalejších renesančních krovů v Praze a zároveň ukázka nádherné řemeslné práce.“

A začalo jednání s památkáři, aby bylo možné prostor pod střechou prezentovat veřejnosti. „Strašně se tomu bránili s tím, že je to čtyři sta let jenom půda, a že když se do toho vstoupí - změní se klima a podmínky - tak to už tak poškozené dřevo ještě více ohrozí.“ Původní záměr byl udělat jen novou střechu a půda měla zůstat nepřístupnou. Nakonec je díky nově řešeným izolacím, umístěným ve vrstvě nad horní lící krokví, vidět celá konstrukce opraveného krovu.“

„Věděli jsme, že budeme muset mít člověka, který je odborník na historické tesařské konstrukce. Věděli jsme o něm. Kamarád Vítek Mlázovský navrhoval rekonstrukci dřevěných konstrukcí na Karlštejně a dalších místech.

Po rozborech se ukázalo, že trámy na střeše Besedy jsou ze stromů kácených v roce asi 1520. Vyřezávali jsme jen ta opravdu shnilá místa, která jsme vyprotézovali a nové části jsme nijak netónovali, aby bylo vidět, co je původní. Všechny spoje jsou udělány technologií renesančního tesařství. V celém krovu není jediný hřebík.

Po volbách přišlo nové vedení radnice s myšlenkou na návrat věží. Museli jsme spoustu pracovních operací zastavit a předělat. Nehledě na to, že během letitých přestaveb domu (od zbouraných měšťanských domů po stavbu staré radnice, z které se renesanční přestavbou stala ta hmota, která je tam dodnes) nebylo s věžemi počítáno.

Až při té renesanční přestavbě měli tehdejší obyvatelé Malé Strany pocit, že by ta jejich radnice měla mít také věže jako jiné okolní stavby. Uspořádali sbírku, a už tenkrát muselo být složité stavět věže na barák, který tomu nebyl odspodu uzpůsobený. Stejný problém jsme po dvou stech letech řešili i my. Nesmírně složité! Musely se dělat takové úpravy, aby se váha roznesla do zdí.“

„Měli jsme připraven i interiér do celého domu, ale nakonec ho dělal někdo jiný. Nesnášíme to úplně dobře a červené lavice pod velkými zrcadly v horním baru úplně potlačily kouzlo nádherně zrestaurovaného malovaného stropu. Když se vybíraly odstíny i fasády, všude se prováděly průzkumy původní barevnosti (na fasádě bylo patnáct vrstev) - současná podoba odpovídá původní podobě baráku.

A takto jsme přistupovali i k doladění interiéru. Scházely se komise (v divadelním sále jsme našli původní malbu, které se věnoval restaurátor), a když se toto vše udělalo a vystřídaly se generality památkářů, tak se to na některých místech nakonec dokončilo a vybavilo nájemcem tak, že nás to netěší. Ale nakonec je senzační - na dnešní poměry i překvapivé - že Beseda funguje tak, jak se ukazuje. Tam, kam se dřív nemohlo vstoupit, nyní vystavuje Stefan Milkov… Bál jsem se, že se to tu bude pronajímat jen uzavřeným společnostem.“

V osmdesátých letech, jak si architekt Karásek pamatuje, hospody na Malé Straně sice zavíraly v deset, ale byly tam. „Dnes tam prodávají sklo, a když pivo, tak drahé i pro turisty. Kvůli tomu sem ale cizinci nejezdí. Ti chtějí vidět autentická a jedinečná místa i to, jak žijí místní. Snad Malá Strana takovým místem bude. A příjemným k životu i pro starousedlíky. Dnes tu pomalu nekoupíte rohlík. Ti lupiči, kteří bohatnou na turistickém ruchu, absolutně vymýtili duch místa, který tu byl.“

Pan architekt patriotem zůstává, i když nyní bydlí v domku se zahradou - kusem přírody pod skálou! Na Praze 6. Malostranský ateliér musel bez náhrady opustit - protože to nebyl pro nového majitele po restituci bytový, byť třípokojový, prostor.

„Dal mi tři měsíce na vyklizení. Naštěstí jsem tou dobou už přestavoval starý domeček, kde dnes bydlím. Také jsem už přemýšlel, kam bych mohl jezdit z Prahy na víkendy. Hledal jsem něco směrem mezi dálnicemi na Plzeň a Karlovy Vary, abych neprojížděl celou Prahu. To je o život.

Až jsem na cestách autem objevil nad Berounem vesničku Lhotka. Zalíbila se mi na první pohled a opravdu jsem se tam doptal na jedno stavení na prodej. Sice se tam nedostanu často, ale stavení jsem zrekonstruoval. Teď ještě budu muset více bojovat s vlhkostí, protože nad námi je rybník. Kdybych tam jednou bydlel, budu za pár minut na metru. Jen bych v Praze nemohl chodit do hospody - z Vráže je to od autobusu přeci jenom dál…

Už tam pobývám deset let. Ale podivně, protože přes zimu jezdím na hory. Tak až na jaře a v létě zase kolo a dovolená. Zbývá podzim, než napadne sníh. Ale líbí se mi tam natolik, že si někdy na chalupu zajedu i ve všední den.“