Rychlejší, levnější, šetrnější. V největší tištěné čtvrti světa zbývá postavit posledních pár domů

Asi 80 kilometrů od texaského Austinu stojí město Georgetown, které se v posledních letech proslavilo především jako místo s developerským projektem, který nevzniká tradičními stavebními postupy, ale je kompletně tištěný. Nejde přitom jen o pár dvoupokojových domečků, jak by se dalo očekávat, ale o poměrně rozlehlou čtvrť se stovkou obytných domů, z nichž každý má trochu jiný půdorys.

Za projektem stojí společnost Icon, která vlastní potřebnou technologii pro tisk, konkrétně tiskárnu Vulcan, která měří na šířku takřka 14 metrů a váží 4,75 tuny. Představitelé společnosti relativně nové technologii trojrozměrného tisku plně důvěřují a v praxi tak ověřují výhody, které jsou s tiskem budov z materiálů na bázi betonu spojeny - nízké náklady, rychlost a šetrnost z hlediska množství odpadního materiálu.

„Přináší to na trh velkou efektivitu,“ řekl projektový manažer společnosti Conner Jenkins. „Takže tam, kde bylo potřeba pět různých týmů, aby postavily obvodové zdivo, nyní stačí jeden tým a jeden robot.“

Jak lze vidět na záběrech z místa, domy nejsou tištěné celé, to by zatím ani nebylo možné. Základová deska a plechová střecha jsou vytvořeny tradičními postupy. S tím vypomáhá partnerská společnost Lennar.

Poté, co základová deska dostatečně proschne a ztvrdne, může nastoupit četa s tiskárnou. Ta vrstvu po vrstvě vytvoří veškeré obvodové zdivo i vnitřní příčky. Stavební otvory pro vsazení oken a dveří vznikají zároveň se zdmi, a tak není třeba nic vysekávat nebo bourat. Půdorys každého domu a jeho přesný vzhled je zanesen v počítači a podle jeho programu pak tiskárna celý dům vytiskne najednou.

Každý z domů je řešený jako přízemní, tj. má jedno nadzemní podlaží. Stavba, přesněji řečeno tisk každého z nich, trvá asi tři týdny. V sadě stovky takto vytvářených domů se opakuje celkem osm různých půdorysů, které navrhli architekti druhého partnera projektu, mezinárodně uznávaného dánského atelieru Bjarke Ingels Group (BIG).

Jednotlivé domy mají různou velikost i dispozici. Některé jsou třípokojové, jiné čtyřpokojové. Menší domy mají plochu 139 m2, větší pak 186 m2. Jejich cena se pohybuje od 450 do 600 tisíc dolarů (10,4 až 13,8 milionu korun). Samotná směs na bázi betonu, z níž jsou domy vytištěny, je po zatvrdnutí odolná nejenom vůči extrémnímu počasí, provlhnutí, ale také proti nejrůznějším škůdcům organického původu, ať již jde například o hmyz či plísně.

Podle údajů developera je v současné době prodaná více než čtvrtina domů. Jedněmi z prvních obyvatel čtvrti, kteří si vytištěný domek koupili na počátku letošního léta, jsou Lawrence Nouzard, 32letý podnikatel z Texasu, a jeho přítelkyně Angela Hontasová. „Připadám si tu jako v pevnosti. Jsem přesvědčený, že dům dokáže čelit ledasčemu. I tornádu o síle F2 (vítr schopný převrhnout automobil) nebo F3 (vítr schopný převrhnout vagon) by mohl odolat,“ říká Nouzard v reportáži agentury Reuters.

Zároveň si pochvaluje i tepelně izolační vlastnosti zdí svého nového domova. Podle jeho praktické zkušenosti dobře odolávají i velkým texaským horkům a dokážou udržet uvnitř domu příjemné nízké teploty i v době, kdy klimatizace nejede naplno. Na druhé straně silné zdi na bázi betonu poněkud omezují možnosti příjmu signálu přes wifi. Zdá se ale, že to nový majitel bere sportovně: „Očividně to jsou opravdu silné, tlusté zdi. A to je to, co má pro nás, coby majitele domu, velkou hodnotu,“ tvrdí.

Developerská společnost, jež svůj první tištěný dům postavila v roce 2018 v Austinu, do budoucna plánuje přenést svou technologii i na Měsíc. Nejde přitom o nějaké bláhové snění. V rámci výzkumného programu Artemis (jeho cílem je obnovení pilotovaných letů s lidskou posádkou na Měsíc) společnost uzavřela smlouvu s NASA na vývoj konstrukčního systému schopného stavět přistávací plochy, přístřešky a další struktury na měsíčním povrchu.