Článek
Stavební úřad Prahy 8 po nedávné prohlídce zjistil, že jedna z budov je ze dvou třetin zbořená a torzo dospělo do takového stavu, že ohrožuje životy osob. Úředníci připravují kroky, které povedou k nápravě neutěšené situace. Kdy rozpadlé budovy, patřící soukromé firmě, jež zůstává nečinná, zmizí, nelze v tuto chvíli odhadnout. „Stavební úřad zastává názor, aby stavby byly odstraněny co nejdříve,“ tlumočila stanovisko státní správy mluvčí Prahy 8 Helena Šmídová.
„Občas nějakého bezdomovce zahlédnu, jak vybírá popelnice. Hnala bych je, nechápu, jak jim může někdo něco dobrovolně dát,“ kroutila hlavou starší žena, která právě nakoupila v supermarketu na Invalidovně. „Když mají peníze, vidíte je akorát s krabicí vína v ruce. Myslím, že řadě z nich takový život vyhovuje, a i kdyby dostali možnost vést normální život, dlouho by to nevydrželi,“ přemítá.
Policie mezi domy, které sloužily během výstavby metra linky B, zajíždí na pravidelné kontroly, podle šéfa strážníků osmé části Jaroslava Kašpárka se ale žádná dramata nekonají. Bezdomovci na Rohanském ostrově za poslední léta ubyli. Díky pokračující výstavbě administrativních a bytových domů, vysvětlil.
Plánovanou likvidaci baráků vítá i muž, který kontroluje vjezd do betonárky u Vltavy. „Bezdomovci tam vzadu jsou v pohodě, uvaří vám i kafe, ale tam vepředu jsou spíš feťáci, takže nezřídka narazíte na použitou jehlu,“ líčí svoje nezáviděníhodné zkušenosti vousatý hlídač a míří ke kotci vedle jeho strážnice, ve kterém dovádějí dvě chundelatá štěňata pasteveckého japonského psa.
Hromady smetí a odpadků
Jedna osamocená budka, kde podle hlídače žijí bezproblémoví bezdomovci, stojí nedaleko kurtů VK Žižka a cyklostezky A2. Dveře jsou otevřené dokořán, uvnitř v tu chvíli nikdo není. Na šňůře visí bílá košile, zelené triko a nějaké hadry. Na zápraží stojí křeslo a stolek, dva plastové barely od vody, nákupní vozík, kolem se válí hromada nepořádku.
Daleko víc smetí se za léta nakupilo mezi ruinami, které stojí na pozemku blíž centru. Mezi hromadou odpadků zrovna vzplál oheň, který chrlil hustý černý páchnoucí dým, jenž od tepla neodehnal jen ty otrlé. „Pálíme měď, káble, které jsme našli, a prodáme to, abysme měli na jídlo,“ reagoval na dotaz Práva, chystá-li se snídaně, šestadvacetiletý Martin z Chrudimi, který se v Praze objevil před pěti lety. Za kilo mědi podle něj dostane 115 až 120 korun.
„Ne, ne, neutratíme všechno za pití, vypijeme si, to je jasný, ale základ je jídlo,“ odmítl, že veškeré finance padnou na alkohol. Mladík dřív pracoval jako zedník. Teď se živí, jak se dá. „Jasně že bych chtěl normální práci a bydlení, ale nemám občanku, doklady mi ukradli. To je pak těžký. Ale člověk si zvykne,“ krčí rameny. Že by mu měli zbourat příbytek, ho nijak zvlášť nevyděsilo. „Tak si najdu něco jiného,“ plánuje v klidu. Jeho kolega v zelené kombinéze s nefunkčním zipem, rozšlapaných botách a hučkou na hlavě tam bydlí od roku 2003.
„Přišel jsem z výkonu trestu, pohádal jsem se ženou,“ vypráví slovensky muž s potetovaným krkem a jedním zubem, který kdysi dělal v Kovošrotu. Kromě nich dvou poskytly trosky útočiště asi deseti jiným nešťastníkům. „Některý ještě spí, jiný akorát pijou nebo hrajou automaty. My budeme fárat přes den,“ přiblížil ve středu po ránu plán dne. „Shánět nějaké věci na sebe,“ vysvětlil.