Rodinný dům ukrývá ve svém srdci atrium

Jednopatrový rodinný dům se dvěma terasami respektuje morfologii členitého svažitého terénu, přesto má téměř čtvercový půdorys. Barva fasády od sebe opticky odděluje obě podlaží – zatímco přízemí disponuje tmavě šedou barvou s hrubší texturou, první patro má odlehčenou přírodní omítku.

Základ zděné stavby stojí na betonových pasech, nosné stěny sestávají z keramických bloků, na které nasedají železobetonové stropy, a nakonec střecha z falcovaného plechu.

Přízemí domu má tvar písmene U. V jeho srdci leží polozapuštěné venkovní atrium, pro návštěvníka viditelné již od zádveří, a to díky prosklené stěně v hale. Otevřenost vstupního prostoru podporuje rozložité zrcadlo sahající od podlahy až ke stropu. Z atria lze po schodech vystoupat o úroveň výš do kaskádové zahrady, na vyvýšené terasy, a dále do prvního patra domu.

Ihned za dveřmi z předsíně se nachází zřejmě jeden z nejkomplikovanějších komponentů celé stavby – robustní esovitě stočené schodiště. Jeho rozměry a atypický tvar vyžadovaly technologicky vynalézavé řešení. „Sochařsky pojaté schodiště vedoucí z haly do horní obytné části je ústředním motivem domu. Pro řemeslníky bylo obtížné vybednit elegantní oblouk a dvojité zalomení schodů. Nakonec to pojali jako osobní výzvu a výsledek je perfektní,“ chválí architekti.

Díky barevně neutrálnímu ladění a návaznosti na prosklené atrium je středová hala vzdušným prostorem navozujícím důstojnost antického městského domu. Skvěle také vyvažuje stísněnost menších místností a prosvětluje centrum stavby.

Z ústřední haly projdeme do všech místností v přízemí. Vpravo a vlevo od hlavního vstupu najdeme dětské a hostinské pokoje orientované směrem do ulice. Jejich vybavení v neutrálních bílých a šedých odstínech umožňuje nerušený odpočinek, dřevěný nábytek a podlaha příjemně zmírňují chladnost barevné palety. Pravá ložnice navazuje na prostorově skromnou koupelnu s vanou a úzkou šatnu. Levá ložnice zase přiléhá k malé prádelně, sousedící s druhou koupelnou se sprchovým koutem a saunou. Za zmínku stojí hlavní ložnice majitelů, v níž absenci oken nahrazuje výhled a možnost průchodu do bodově nasvíceného atria.

Nápaditá práce s prostorem se promítá i v pojetí prvního patra. Koncept středovosti se zde opakuje, avšak v opačné formě – zatímco v přízemí byly místnosti orientovány kolem otevřeného pole atria, zde je hmota soustředěna doprostřed.

„Celé horní podlaží je jedním spojitým prostorem otevřeným do hřebene střechy. Do prostoru umístěný „box“ jako zázemí integruje pracovnu, knihovnu, WC, spíž a krb. Zároveň vymezuje obývací pokoj, jídelnu a kuchyni,“ popisují architekti.

Chlad betonové stěrky použité na obývací stěně a okolí schodiště zjemňují prvky ze světlého dřeva, např. podlaha v obývací zóně a rozložité posezení v jídelně. Výše stropu a četné prosklené plochy zabraňují pocitu stísněnosti.