Rodinný dům připomíná rozkrájený dort. Soukromí v něm má každý člen domácnosti

Po druhé světové válce se v Japonsku začaly ve velkém stavět rodinné domy pro takzvané nukleární rodiny. Tento termín z oblasti sociologie nemá nic společného s jadernou energií, byť je rovněž odvozen od latinského slova nucleus, tedy jádro. V tomto případě je ovšem míněno jádro rodiny, které tvoří matka, otec a děti. Pojem nukleární rodina je v jistém smyslu upřesněním oproti pojmu širší rodina, do níž jsou pak zahrnuti i další příbuzní.

Zatímco před válkou bývalo zvykem, že spolu jednu domácnost sdílela právě širší rodina, po válce se začal v Japonsku prosazovat životní styl, v němž domácnost tvořila jen nukleární rodina. Od té doby až doposud tak architekti navrhují rodinné domy, které mají podpořit jednotlivé příslušníky domácnosti, aby trávili co nejvíce času pohromadě.

Jenomže, jak upozorňují japonští architekti, vývoj společnosti pokračuje stále dál, a tak jako se v minulém století odštěpilo jádro rodiny od ostatních příbuzných, začíná převládat touha jednotlivých členů rodiny alespoň částečně rozštěpit i vlastní rodinné jádro. V praxi to znamená, že členové rodiny po příchodu domů z práce či ze školy netouží po tom být se svými nejbližšími, ale chtějí mít čas sami pro sebe. Užívat si soukromí.

„S ohledem na to nás napadlo rozbít ‚jádro domu‘ vložením prázdného prostoru ve tvaru kříže, který rozděluje domov v jeho středu. Výsledkem je uspořádání připomínající obytný půdorys známý jako ‚ta-no-ji‘ (termín odkazuje na čínský znak pro rýžové pole, což je čtverec rozdělený na čtyři části). Ale na rozdíl od tradiční japonské konfigurace ta-no-ji, ve které se jednotlivé prostory často překrývají jeden přes druhý, v tomto domě vytváří prázdnota nárazník mezi čtyřmi prostory domova,“ vysvětlují svou koncepci architekti.

Prázdný venkovní prostor zároveň slouží jako spojnice mezi izolovanými interiéry, přičemž každý z nich má tak přímý přístup do exteriéru.

„Stejně jako vzduchový polštář je i tato prázdnota nárazníkem proti tření mezi členy domácnosti uprostřed tlaku, aby neustále fungovala jako soudržná jednotka. Rozdělení prostoru vzduchem uvolňuje atmosféru domova a dodává mu pocit stability a rovnováhy,“ jsou přesvědčeni architekti.

Interiér domu nesoucí název Kumagaya House má tři podlaží na čtvercovém půdorysu, z nichž nejspodnější je částečně pod úrovní terénu. Toto podlaží tvoří jeden velký propojený prostor a rodina jej může využívat jako sklep či podle svých dalších potřeb. Obytná podlaží jsou pak nad úrovní terénu.

První je rozděleno na dvě poloviny. Hlavní vstup do domu je uprostřed jedné ze stran. Po levé straně má kuchyň s obývacím pokojem, které svou výškou sahají až pod jehlanovitou střechu, ovšem jsou zde dva lofty. Na pravé straně je jídelna, schodiště a koupelna. Už na této úrovni je dům rozdělený a prostor za vstupem je prázdný, slouží jako úzká podlouhlá zastřešená terasa.

Po schodech vzhůru vede cesta ke dvojici místností a loftům. Aby se do nich člověk dostal, musí vyjít na další venkovní terasu (v podstatě nezastřešenou chodbu) a z ní teprve vstoupí do svého pokoje.