Rodinný dům na Rašovce pod Ještědem nabízí čarokrásný výhled na českou krajinu

Výhled a propojení vnitřních prostor s krajinou byl jedním z určujících motivů při navrhování tohoto domu. Zahrada je otevřená, průchozí, převažují kvetoucí louky bez oplocení. Půdorysně je dům obdélníkového tvaru o rozměrech zhruba 22,5 × 7 m orientován po vrstevnici.

Podél severní strany pozemku vede na náspu komunikace, na kterou bylo nutné dům připojit. Proto je část střechy objektu pojízdná, určená pro parkování vozidel. Úroveň přízemí i hlavní plocha zahrady jsou pak 4,5 m pod úrovní komunikace.

Nad většinou objektu je sedlová střecha s proměnným sklonem, od 43° po 30° na východním štítu. Štíhlá hmota domu se zešikma zařezává do strmého svahu silnice a hřeben se pomyslně sklání po svahu dolů do zahrady.

Hlavní vstup do domu je na západní straně. Přístup je po schodišti podél porostlé kamenné zdi. Dům je na východním štítu zcela otevřen celoprosklenou stěnou, přičemž zadní stěna a střecha štítovou stěnu přesahují. Vznikla tak chráněná terasa, která dále pokračuje kolem jižní strany. I ta je z velké části prosklená.

Prosklení jižní a východní strany se potkává v rohu, ovšem architekti se obešli bez rohového sloupku. Roh tvoří posuvné portály, které je možné roztáhnout a postupným přechodem přes terasu zcela spojit hlavní obytný prostor se zahradou. Rovněž všechny další obytné místnosti přízemí, včetně koupelny, se prosklenými otvory na jižní straně otevírají krajině.

Reliéfní fasádu tvoří desky z portugalského expandovaného korku proměnlivé tloušťky, které se střídají ve vertikálních pásech. Podle architektů tento materiál nebyl dosud v ČR takto použit. Sedlová střecha je z falcovaného hliníkového plechu antracitové barvy. Stropy a obvodové stěny byly odlity z pohledového železobetonu, vnitřní příčky jsou cihlové, omítané.

Podhled střechy je obložen bělenou březovou překližkou, od krovu je zavěšený francouzský otočný litinový krb, dominantní prvek interiéru. Celkový prostý ráz domu dotváří tmavá hnědočervená podlahová stěrka.

Venkovní dlažba je ze starých, ochozených, velkých žulových kamenů. Podobají se původní liberecké dlažbě s její specifickou narůžovělou barvou. Podobně velkoryse byl kdysi vydlážděn celý Liberec.

Jak upozorňují architekti, takto se postupně rodil celý dům – s respektem k místním tradicím, historii, k materiálu i k okolí.

„Vše začalo objevením posledního stavebního pozemku na Rašovce před sedmi lety. Místo jsme již dříve znali, a jelikož jsme chtěli stavět co nejvýše směrem k Ještědu, vůbec jsme neváhali. Plno dalších prvků jsme již delší dobu nosili v hlavě: prosklené stěny, pohledový beton, strohý interiér, kovové prvky, zavěšený krb nebo otevřenou zahradu bez plotu. Kamarádi architekti zformovali původní ideje Ivety do návrhu domu,“ vypráví investoři.

„Jak se dům rodil, postupně jsme pochopili, že zkrátka nemůžeme dělat žádné kompromisy. Proto je dům obložený korkem a v proskleném rohu nestojí sloupek – statice a logice navzdory. Firma, jež se ujala konstrukčně náročné stavby, pod domem objevila vrstvu černého uhlí. Nakonec vše dobře dopadlo položením posledního žulového kamene do dlažby,“ dodávají majitelé domu.

„Interiérový design domu s vnitřními dispozicemi místností možná vznikl dříve než dům samotný,“ říká interiérová architektka Iveta Zachariášová, spoluautorka celého projektu a zejména návrhu vnitřního zařízení domu.

„Díky mé dlouholeté praxi mně bylo mnoho věcí a funkčních aspektů jasných hned od začátku a řešili jsme v podstatě jen sladění s konstrukcí domu a otevření domu do okolního prostředí skleněnými stěnami. Světlo, prostor, čistota interiéru a barevná střídmost mě zavedly především do studií Konsepti a Ligne Roset, na jejichž nábytku je postaven základ vnitřního vybavení domu,“ uzavírá architektka.