Renovace dala domu čisté linie a světlo

Původním záměrem investorů bylo pouze navrhnout interiér, protože majitel má rád design a vnitřní pohoda v obydlí je pro něj důležitá. Navíc se v zakoupeném domě dalo prakticky hned bydlet.

„Když jsem však stavbu uviděla zvenčí, věděla jsem, že by to chtělo přistoupit k domu, a tedy i k projektu, jako k celku. Příčilo se mi dávat velké peníze do krásného interiéru v nehezkém domě. Navrhla jsem tedy koncepční studii, jak by dům mohl vypadat. Majitelům se návrh líbil, a tak přistoupili na myšlenku kompletní přestavby,“ vzpomíná na začátek procesu architektka Tereza Čudová Ajmová.

Na hlavní budovu původně navazovaly malé jednopodlažní domky s několika úrovněmi sedlových střech, které ukrývaly bazén a kůlnu na nářadí. Ty architektka proměnila v hlavní ložnici s koupelnou, šatnou a saunou. Místo zbylo i na venkovní kuchyni a sklad na nářadí. Vše zastřešuje pultová střecha, vnější obvodové stěny mají fasádu z thermo borovice a velkou prosklenou stěnu do zahrady.

Podobně architektka „odsekla“ balkonek a trojúhelníkový arkýř u hlavní budovy v místě obývacího prostoru. „Co vybočovalo, to jsme ubourali a zarovnali, aby objekt získal obdélníkové tvary. Aby dům nevypadal jako selská chalupa nevhodně zasazená do příměstské lokality, ořezali jsme všechny přesahy střechy a výsledkem je hladký štít,“ pokračuje architektka.

Až nelítostný přístup k neorganickým prvkům vykompenzovala architektka uplatněním vybouraného materiálu, a to především dřevěných trámů z rozebraných střech nad původní bazénovou halou. „Bylo mi líto toho množství dřeva, tak jsme ho využili – v exteriéru na vyvýšené záhony, částečně je z něj i pergola a pokračovali jsme vstupními schody do domu. V interiéru jsme pak na tento prvek navázali třeba předstupni pod hlavním ocelovým schodištěm,“ vypočítává architektka. Ve stejném designu je také originální konferenční stolek v obývacím pokoji.

Konstrukčně nejnáročnější bylo hlavní zavěšené schodiště z oceli, které nahradilo to staré zděné. „Nechtěla jsem ho nechat z plné oceli, aby nepůsobilo masivně. A tak je zhotoveno z 12 mm ocelových plátů řezaných laserem. Když jsem pak viděla zámečníky, jak jednotlivé díly tahají a navařují ručně, protože žádnou mechanizaci dovnitř nedostali, tak to byl z jejich strany opravdový majstrštyk,“ chválí řemeslníky architekta. Z černého ocelového plechu je také barový zásobník na víno, věšáky v zádveří, koupelnové prvky jsou z ocelových prutů.

„Pokud rekonstruujeme, většinou zvětšujeme okna a snažíme se dostat přirozené světlo i do míst, kde to lidé většinou neřeší. Platilo to i pro tento dům. Například v dětských pokojích byla původně tradiční okna s parapetem. Ta jsme protáhli k podlaze a to samé udělali s okny v obývacím pokoji. Saunu jsme zase prosklili ze dvou stran, abychom skrze ni pustili přirozené světlo do chodby. Schodišťový prostor jsme prosvětlili motoricky ovládaným střešním oknem, stejně tak horní koupelnu,“ doplňuje autorka návrhu rekonstrukce.

Pro horní šatnu mezi pokoji dcer střešní okno použít nešlo, protože nad šatnou je malá půda, proto architektka zvolila světlovod. Po něm nakonec sáhla i v šatně přízemní jednopodlažní budovy, která navazuje na ložnici majitelů. Tu odděluje od šatny příčka, která ovšem nedosahuje až do stropu. „Takže pokud bychom nad šatnou udělali klasické střešní okno, majitelům by přes ni ráno svítilo do postele sluníčko a budilo by je,“ líčí architektka. Proto zvolila světlovod v tubusu tak, aby jeho spodní hrana vyústila níže pod horní hranou příčky. Světlo jde tudíž pouze do šatny.