Rekonstrukci domu zvládla úplně sama. Bez pomoci stavební firmy

Dnes bydlí s rodinou v krásném domě, jemuž od první chvíle neřekla jinak než „ruinička“.

Byla to opravdu ruina a bylo jasné, že rekonstrukce bude nákladná a rozsáhlá. Do nemovitosti se ale zamilovala a rozhodla se ji důkladně opravit. Nejen pro krásný vzhled, ale především funkčnost.

Ano, a hned na úvod musím říct, že jsem si na rekonstrukci troufla jen díky mnohaletým zkušenostem. Bez nich bych do toho nešla a určitě vše svěřila do rukou odborníků. Nevyplácí se cokoliv podcenit, vynechat. K nedodělkům a chybám se těžko vrací, někdy to ani nelze.

Výhodou je, že nemusím shánět odbornou firmu, hlídat ji, úkolovat, dělat dozor. Nevýhodou, že všechna zodpovědnost tak rázem leží na mně.

Rekonstrukce obecně je podle mého názoru ale hodně o improvizaci. A tu ženy zvládají bravurně. Umí se na realizaci pečlivě připravit a být zároveň flexibilní.

Nejhorší jsou vždycky bourací práce, kdy i z věcí, které alespoň naoko mohly jakžtakž vypadat, je najednou hrůza a nepořádek. Naopak nejpříjemnější je fáze, která už je vidět.

Baví mě ale celý proces. Je to pro mě určitá výzva: odvážně se pustit do věcí, do nichž by se mnozí nepouštěli. Myslím, že mám dar vidět i zanedbané věci znovu krásné. Dokážu si představit, jak budou vypadat, když se jim hezky pověnuji.

Já jsem srdcař a domnívám se, že pokud je dům v sebehorším stavu, ale je staticky v pořádku, stojí za to se do rekonstrukce pustit.

Samozřejmě to není vždy lehké. Velmi častou „pastí“ starých domů jsou nedostatečné či žádné izolace. Ať již tepelné, či hydroizolace.

Ruiničku jsem pořizovala v opticky hezkém stavu. Právě díky zkušenostem jsem si ale byla vědoma, že rekonstrukce bude rozsáhlá a zásadní. Což se v podstatě ihned po prvním „kopnutí“ potvrdilo.

Bylo nutné kompletně vyměnit střechu, poškozené krovy, rozvody vody, topení i elektřiny, nové omítky, podlahy, izolace. Vše jsem však dělala s velkou úctou k původnímu rázu domu.

Dům dostal kompletně nový kabátek i okna. Moderní technologie se v něm nezabydlely, nejsem jejich příznivcem. Možná je to také tím, že k nim stále nemám dostatečné informace.

Mé ženské já si ale na krásném vesnickém domku neumí představit střechu se solárními panely ani tepelné čerpadlo na dvorku.

Dům má obytné podkroví, dispozici 6+2. Byla to moje zatím nejnáročnější rekonstrukce.

Tento dům mi dal důležité zkušenosti a jisté zadostiučinění díky tomu, jak krásně se vyloupl. Nějak mám pocit, že ty staré domy a věci v sobě opravdu mají duši a hřejivost a jsou vděčné za další šanci.

Mám ráda nadčasové a udržitelné materiály. S tím úzce souvisí plánování investic. Určitě doporučuji nepodceňovat právě ty věci, které nejsou vidět. Tedy izolace, omítky, krovy, zateplení. Cokoliv, k čemu je problematické se vracet.

Pokud víte, že elektrické rozvody jsou na první pohled sice v pořádku, ale do 10 let bude nutné udělat nové, udělejte to hned!

Naučila jsem se nepořizovat provizorní věci, raději si počkat. Velmi často se z provizorních věcí nakonec stávají stálé. Ale znám i lidi, kteří si pořídí levný nábytek a za rok jej vyhazují, tomu říkám plýtvání.

Je nutné určit si priority. Rekonstrukci jsem si rozfázovala na několik částí. Důležité pro mě bylo vytvořit zázemí – kuchyň, koupelnu, pokoje. Dlouho jsme ale byli bez dveří, bez obýváku a bez druhé koupelny. Vůbec to nevadilo, i tak se nám tu krásně a plnohodnotně žilo.