Článek
Odklad prý způsobily úřední postupy, které zdrží vydání stavebního povolení asi až do druhé poloviny letošního roku; původně ho nadace chtěla mít už v dubnu. Teprve poté lze podle něj dokončit poslední fázi projektu, na což jsou potřeba asi tři měsíce.
Cenu rekonstrukce odhadoval v prosinci vlastník jedné z nejvýznamnějších památek české moderní architektury na 100 miliónů korun. Nadace optimisticky věřila, že rekonstrukci bude z valné části financovat z vlastních zdrojů, například prodejem děl ze svých sbírek v aukcích. Nevylučovala však možnost jednání s případnými sponzory.
"Zatím ale jednání nejsou dokončena a hledají se další. Na přístupu sponzorů se evidentně projevuje současná krize. Zřejmě se nevyhneme ani žádostem o spolufinancování z dotačních fondů," uvedl Pavala. Přesný rozpočet bude podle něj znám až po celkovém dokončení projektu a bude možná vyšší než zmíněná suma. Z vlastních zdrojů nadace financuje projekt a vše, co s ním souvisí, například stavebně-historický a stavebně-technický průzkum. Bude prý schopna pokrýt i významnou část nákladů rekonstrukce, nikoli však celou.
Vznik nových prostor
Rekonstrukce počítá s opravou hlavní výstavní síně, která by měla získat lepší technické parametry. Ve spodním podlaží by měly nově vzniknout dva prostory umožňující pořádání projekcí, přednášek, workshopů, dražeb i výstav. Vedle sálu chce nadace obnovit původní restauraci s terasou a malovaným stropem od Emila Filly.
S projektem příliš není spokojen vnuk autora stavby Otakara Novotného, architekt a místopředseda spolku Mánes Tomáš Novotný. Byl přizván jako konzultant, což ale odmítl, protože se domnívá, že jako dědic by měl mít právo do projektu zasahovat více. Dědic také dlouho kritizuje fakt, že soudy přiřkly budovu nadaci, nikoli dnešnímu spolku Mánes.
Nadace tvrdí, že na rekonstrukci, jak ji plánuje, se autorský zákon nevztahuje; majitel autorských práv by ale měl být o záměru spraven, čemuž se nadace nebrání, uvádí na své internetové stránce.
Budovu nechal postavit spolek Mánes v roce 1930. Jeho činnost byla násilně zastavena v roce 1949; v roce 1956 byl rozpuštěn a dům připadl Českému fondu výtvarných umění, jenž se v 90. letech transformoval v Nadaci český fond umění. Spolek v roce 1990 obnovil činnost a od roku 1993 se s nadací o budovu soudil. Od roku 2004 budova patří nadaci. Soudy všech instancí totiž za nástupce původního spolku vnímají právě nadaci, nikoli dnešní spolek. Zástupci Mánesa s rozhodnutím soudů nesouhlasí, říkají, že jim budova byla ukradena.