Rekonstrukce bytu neznamená všechno vyhodit a pořídit nové, říká architektka Pavlína Dražilová

Sepište si základní otázky: Jakým způsobem žiju? Kdy jsem doma? Kolik nás je v domácnosti? Od toho se odvíjí celý návrh rekonstrukce. Bude hned jasné, do čeho investovat, kde naopak mohu ušetřit. Oslovte rovněž odborníka. Těch pár tisíc navíc za cenné rady se stonásobně vyplatí. Nechte si určitě jako první krok posoudit kvalitu instalací, rozvodů vody, tepla. Nezbytná je i revize elektřiny.

Když přinese žádoucí změnu, tak proč ne? Nejprve si ujasněte, kde chcete mít v interiéru klidovou a kde aktivní zónu. Členové rodiny se pak navzájem nebudou rušit, nebo je naopak prostor vybídne k tomu, aby byli hezky pospolu.

Zónování je i takzvaně teplotní. Ložnice patří na severní stranu. Dětský pokoj, v němž si potomci hrají i přes den, vybírejme s orientací na osluněné strany.

Lze také pracovat s čistou a špinavou zónou. Za sebe nedoporučuju, aby byly dveře od koupelny s toaletou hned za vstupními dveřmi. Pokud se nezouváme přede dveřmi, nanosíme si do bytu i blízké koupelny špínu a prach.

Moudré je investovat do nadčasových a trvanlivých materiálů. Lépe se udržují a budou s námi v dobrém stavu desítky let. Já preferuji přírodní. Lidé si myslí, že jsou příliš drahé. Dokážou ale prostor pozvednout, zhodnotit a třeba masivní třívrstvá podlaha nebo dřevěné parkety přežijí umělé podlahy jako vinyl nebo laminát klidně několikrát. Takže, co se vlastně vyplatí?

Rekonstrukce neznamená vše bez milosti vyhodit. Původní parkety je škoda vytrhat a nahradit lacinou plovoucí podlahou. Zkuste je rozebrat, podlepit, zbrousit, naolejovat, lokálně opravit. Bude z nich opět krásná podlaha, možná i designový prvek celého interiéru.

Strašně důležité je také dodržet pořadí jednotlivých prací. Jestliže chcete měnit dispozice, začněte od podlah. Pak teprve řešte výměnu kuchyňské linky za novou. Ne naopak.

Doporučuji se zaměřit na toaletu, kde proteče nejvíce vody. Samozřejmostí je dnes duální splachování, ale mám i další tip: na splachovadlo zkuste nainstalovat takzvané doplňkové šetřítko. Funguje jednoduše: působí jako protiváha našemu stlačování. Voda teče jen po dobu, kdy rukama tiskneme zařízení. Tíhu odporu si regulujete sami. Uvádí se úspora kolem 30-50 %. Voda je stále ještě levná, teoreticky tímto malým krokem ušetříte jen 2-3 tisíce korun. Pro mě je ale podstatnější, že neprotečou desítky tisíc litrů vody jen tak nazmar. A je dobré zdůraznit, že jde o pitnou vodu.

Ano, při rekonstrukci koupelny lze zvážit instalaci takzvaného sprchového výměníku. Odtékající teplá voda předá nevyužité teplo té přitékající a tím ušetříme energii za ohřívání. V tomto případě se předává teplo skutečně jen přes kovový výměník. Existují ale i cirkulární sprchy, které odtékající vodu po přečištění vrací ihned zpět. Můžeme se tak osprchovat v několika málo litrech vody. Zatím je to spíš řešení pro fajnšmekry, není to příliš rozšířená technologie. Ale za pár let už to může být jinak.

Zaměřila bych se na ty, které běží trvale a spotřebují nejvíce elektřiny. Doporučuji vyměnit mrazák a ledničku za nové nízkoenergetické produkty. Drobné spotřebiče, které používáme občas, tolik řešit nemusíme. Jejich vysoký příkon nevadí. Rychlovarná konvice, která běží dvě minuty, může mít klidně 2000 wattů.

Zajímavé je, že volně stojící spotřebiče jsou účinnější než ty zabudované. Proudí kolem nich vzduch a nemusí překonávat teplo kolem sebe. Takže doporučuji preferovat volně stojící lednici.

U rekonstrukcí bytů často připadají v úvahu jen výliskové systémy nebo elektrické rohože, které ale postrádají těžkou akumulační vrstvu a jsou proto méně úsporné. U elektrických rohoží také velmi záleží, z jakého zdroje máte elektřinu. Pokud máte vlastní elektřinu, třeba ze solárních panelů, dávají rohože rozhodně větší smysl, než když jsou napájeny elektřinou ze vzdálené uhelné elektrárny.

Pozor na VOC, což jsou těkavé organické látky. Dají se popsat jako „vůně novoty“. Není to vůně dřeva, je to vůně plastu. I když ji po nějaké době přestaneme cítit, v nábytku, ve výrobku nebezpečné látky zůstávají. Uvolňují se do okolí a my je vdechujeme.

Ano, výrobci nás ukolébají, že vše splňuje normu a je schválené. Je v tom háček. Mají sice výrobek schválený, ale jen na určité množství dané látky. Ve chvíli, kdy kombinujeme více materiálů, tak si domů dáváme jedovatý koktejl.

Jednotlivé látky jsou normované jen na měrnou jednotku: třeba metr čtvereční či kilogram. Když si olemujete menší místnost 30 m² levnými, formaldehydem napuštěnými lamelami, kolik toho tam najednou máte? Zkuste si to spočítat. Bude to na objem vzduchu v místnosti velké množství těkavých látek, které jsou karcinogenní. V tom je ten háček, v daném množství a kombinaci. Nemluvě o tom, že mnohé výrobky splňují normu jen o desetinku.

Hlídejte emisní štítky na výrobcích. Když plánujete například výmalbu, sledujte informace a vybírejte produkty s nejnižší emisní hodnotou. Jistota jsou samozřejmě barvy přírodní, třeba hliněné, jílové, minerální. Přírodní materiál není žádná okrajová alternativa a nemusí být o tolik dražší. Cena se navýší třeba o 10 %, navíc v rámci celého rozpočtu rekonstrukce může být toto navýšení zanedbatelné. Takže se rozhodněte: mít levné barvy a těkavé látky, které se uvolňují z nátěru až 5 let, nebo zdravé stěny a prostředí? Za mě je to jasná volba.

Zajímavou alternativou k obkladům je marocký štuk, tadelakt, který má po zatvrdnutí chemické vlastnosti mramoru. Velkou výhodu vidím v tom, že se vyhneme spárám a jejich zanášení a čištění. Dá se také tvarovat a modelovat. Patří mezi dražší řešení, jedná se ale o tradiční přírodní materiál, který svými vlastnostmi předčí syntetické stěrky.

Tmavé místnosti prosvětlíme nadsvětlíkem nebo vizuálně atraktivními luxfery. Ty zvládnou opticky oddělit třeba obývací prostor a chodbu. Denní světlo tímto způsobem dostaneme až ke vstupním dveřím. Pomocí horního luxferového pásu u společné stěny s kuchyní dostanete denní světlo třeba i do koupelny. Propustí světlo, ale zachovají soukromí. Když si jdete jen umýt ruce, jeho intenzita vám postačí. Umělé nemusíte vůbec použít.

Pokojovky jsou krásná živá dekorace, a navíc eliminují ze vzduchu těkavé látky, nasávají je a pohlcují. Studie říkají, že jedna kytka dokáže vyčistit vzduch na ploše 10 m². V místnosti o velikosti 20 m² by měly být minimálně dvě vzrostlejší krasavice v květináči. Protože potřebují dostatek prostoru, vyčleňte jim v rámci rekonstrukce policovou stěnu, solitérní stolek nebo zkuste závěsný systém. Nemusí stát pouze klasicky na parapetech.

Asi nejlépe zahradničením. Přestože žiju s rodinou ve městě, dokážeme si s dětmi ze semínek vypěstovat krásnější a chutnější rajčata než z obchodu. Hnojiva používáme přírodní, hlínu obohacujeme třeba i namletými vaječnými skořápkami. Proces čekání a samotnou péči o rostliny považuji za výchovu k udržitelnosti a vnímání koloběhu života. Plody se nerodí na tácku v supermarketu. Sezonu ukončíme zazimováním květináčů a děti lépe chápou, proč moc nekupujeme dovážené mimosezonní plodiny.