Realizace malíře Zdeňka Sýkory v architektuře jsou vzácnými výjimkami

Zdeněk Sýkora letos oslavil své jubileum velkou retrospektivní výstavou. Za sebou má řadu úspěšných realizací své tvorby v exteriéru i interiéru. Sýkora se stal jedním z prvních umělců na světě, který do své tvorby aktivně zapojil počítač. Své kombinatoricky vzniklé obrazy s motivem struktur neváhá využít i ve veřejném prostoru.

V šedesátých letech začaly vznikat jeho jeho první struktury a realizace v architektuře. K architektuře měl malíř Sýkora ostatně vždy blízko, studoval totiž Vysokou školu architektury.

Ve vstupní hale budovy letového provozu v Jenči u Prahy jsou na stěnách k vidění Sýkorovy abstraktní malby. Obrazy nesou názvy Létání A a Létání B a vycházejí ze slavných abstraktních obrazů Linie č. 233 a Linie č. 234.

Pro veřejnost interiér k nahlédnutí není, nedávno byl ale pro odbornou veřejnost u příležitosti umělcových devadesátin slavnostně zpřístupněn.

S realizací autorovi pomáhala manželka Lenka. „Nalezení realizačního týmu bylo velmi šťastnou náhodou. Malíře Ivana Komárka jsme vlastně chtěli poprosit pouze o radu ohledně technologických záležitostí týkajících se stavební přípravy stěn, ale jeho informace o technologii malby akrylem na zeď byly tak vyčerpávající, že nebylo pochyb, že on je ten správný člověk pro vedení," tvrdí Sýkorovi.

"Vlastní realizace v Jenči trvala necelé dva měsíce,“ dodávají. Malba na stěnách v Jenči je jednou z největších Sýkorových realizací v architektuře.

Realizací v architektuře má za sebou celou řadu, tato práce ho vždy bavila. "Schopnost malířského a sochařského projevu integrovat s architekturou považuji za důkaz jeho aktuálnosti. Je to vždycky dobrý pocit, když práce, která vznikla v uzavřeném atelieru, začne fungovat v každodenní sociální komunikaci," řekl Zdeněk Sýkora roku 1986.

Roku 1986 Sýkora také realizoval mozaiku v Jindřišské ulici v Praze. Před pěti lety pak byla zakomponována do interiéru kavárny v Jindřišské.

Tou dobou už měl tento umělec za sebou třeba realizaci ochozu šaten na litvínovském koupališti nebo třeba realizaci opony ve Fučíkově divadle (spolu s Vladislavem Mirvaldem) v Lounech.

Velký úspěch sklidily Sýkorovy chodníky, jako například ten v Litvínově, které dodaly nudným prostorám na zajímavosti. Zaujalo i jeho řešení vstupní haly firmy Selmoni AG v Basileji.

Nejznámějším Sýkorovým dílem se ale staly větrací komíny Letenského tunelu, skleněná mozaika z nich udělala osobitý architektonický monument.

V architektuře je umění dnes velmi málo, na vině je neschopnost umělců používat vhodné odolné barvy na fasády a nechuť pouštět se do užitných návrhů. Pak se není čemu divit, když v posledních letech nevznikají v tuzemsku téměř žádné osobité stavby, které by zaujaly svým uměleckým ztvárněním.

Někteří umělci ale přece jen s fasádami a interiérem pracují. Pozoruhodné jsou realizace Aleše Lamra, Ivana Komárka, Františka Skály nebo právě Zdeňka Sýkory.