Článek
Nedostatek čerstvého vzduchu, přetížená doprava, málo prostoru pro volnočasové aktivity. Tyto dnes již reálné problémy japonského Tokia inspirovaly designérku Joannu Borek-Clementovou k vytvoření jakéhosi druhého městského patra. To se má klenout ve výšce 1600 stop, tedy zhruba 488 metrů.
„Přírodní patro“ ponesou na svých stoncích monstrózní umělé rostliny na velmi pevných a hlubokých základech. Základy musí být skutečně stabilní, protože ony rostliny se vytáhnou až do výšky téměř půl kilometru, kde rozevřou své ohromné květy. Ty se navzájem propojí, nejen, aby vyvážily stabilitu, ale také proto, že právě ony se stanou novým místem pro život.
Umělý ráj
Nad městem se otevře umělý ráj s čerstvým vzduchem, parky, hřišti a amfiteátry. Místo, kde si můžete v klidu zaběhat, zaházet létajícím talířem, shlédnou divadelní představení pod širým nebem nebo zajít do letního kina. Součástí mají být rovněž kryté bazény a otevřená veřejná koupaliště.
Ačkoli zní koncept jako obšlehnutý z oblíbeného seriálu Futurama, je promyšlen do nejmenších detailů. Spojnice mezi jednotlivými květy mají být navrženy tak, aby stínily přesně nad stávajícími domy a neokrádaly tak obyvatele města o sluneční paprsky. Jednotlivá náměstí určená pro stavbu amfiteátrů a parků mají být umístěna na střechách mrakodrapů.
Insiprace neuronem
Inspirací pro vzhled „květin“ byly autorce neurony, které utvářejí symbiotický systém, kde je každá buňka závislá na druhé a zároveň udržuje jinou buňku.
V těchto obrovitých nervových centrech stavby mají být podle návrhu umístěny kanceláře a celý stonek má být protkán výtahy a jezdícími schody. Dva výtahy navíc mají vést přímo k druhému patru. Do oázy klidu a míru, kde si děti mají kde hrát a kde je každý centimetr čtverečný (jak udává studie) zaplněn úchvatnou zelení. No, není to krásné? Jen pozor, pokud se bojíte výšek, měli byste začít více dbát o ochranu životního prostředí.