Prodali vše a žijí v chatce na třiceti metrech čtverečních. Když si lezou na nervy, jdou se projít

Manželé John a Fin se před více než deseti lety seznámili přes internet. On žil na Floridě v Miami a ona v Londýně. Když se John za Fin přistěhoval na čas do Evropy, pronajali si v jednom z londýnských přístavišť tamní typický úzký člun. A to se Fin líbilo.

Když se později rozhodli, že se přestěhují do USA, a vybírali si dům, který by mohli koupit, byla to právě Fin, která navrhla, aby měli malý dům. Nelíbila se jí představa, že by bydleli ve velkém stavení, tak jak to bývá zvykem. Ani John nebyl z vidiny většího domu nijak nadšený.

„Trochu jsme tehdy žertovali. Já jsem říkal, že velký dům nebudu nikdy uklízet, že to bych raději najal uklízečku. Fin proto navrhla, že bychom mohli mít něco menšího,“ vzpomíná John v reportáži agentury AP.

Fin se do Spojených států přestěhovala v roce 2011 a společně s manželem si nakonec našli skutečně malou chatku, která sice měla užitnou plochu jen necelých 30 m2, ale stála na velkém pozemku. Aby si ji mohli dovolit, prodali prakticky všechno, co měli. John se na přání Fin vzdal i svého zaměstnání v Miami.

Chatka s pozemkem je vyšla na 6500 dolarů (150 tisíc korun) a dalších 6000 dolarů (zhruba 140 tisíc korun) utratili za její zateplení a instalaci elektřiny.

Po bazarech a secondhandech sehnali vybavení, které interiéru jejich domova dodává svérázný a ojedinělý charakter. Ten je hodně ovlivněn doplněním chatky o polootevřenou skleníkovou přístavbu, v níž je umístěna kuchyň. V té jsou zároveň i jezírka s koi kapry. Samostatný skleník pak slouží zároveň jako koupelna.

Dům je od začátku řešen jako soběstačný. Veškerou elektrickou energii získávají ze solárních panelů a také energií z bioplynu, který získávají zpracování nekompostovatelného odpadu (splašky a kuchyňský odpad s masem). Veškerou vodu během dešťů zachycují. K tomuto účelu se vybavili nádrží o kapacitě 7570 litrů. V zimě pak vytápějí domek kamny na dřevo.

Na pozemku chovají užitková zvířata jako slepice či kachny, ale také psy a kočky.

„Když jsme začínali, říkal jsem si, jestli jsme neudělali chybu, protože jsme tu pořád jeden vedle druhého a nemáme tu skoro žádný prostor. Fin mi ale na to řekla: ‚Jestli chceš prostor, máme venku spoustu volného místa, kam se můžeš jít projít.‘ Uvědomil jsme si, že má pravdu. Že jde o to, jak prostor využíváte, ne jak je velký. A že osobní prostor nemusí být nutně místnost. Pokud se na sebe někdy naštveme, rychle nás to přejde - vyřešíme negativní věci a jdeme dál,“ popisuje John.

Jejich nadšení pro bydlení v malých rozměrech je nakonec inspirovalo k tomu, že se rozhodli podobný zážitek nabídnout i dalším lidem. Pořídili si proto několik malých nemovitostí, ať už to byly karavany, návěsy apod., a ty pronajímají. Propagaci bydlení v malém se věnují i formou nejrůznějších workshopů a seminářů, kterých se buď účastní, nebo je sami organizují.

„Máme přátele ve velkých domech blízko nás na jezeře a chodíme tam na párty - ale teď nemůžu uvěřit, že jsme tak žili,“ uzavírá John.