Při modernizaci řadovky ze 30. let si architekti museli poradit s prostorem i rozpočtem

Řadový dům stojí ve svahu, jeho hlavní vstup z ulice je proto na úrovni přízemí, zatímco vstup ze zahrady je o úroveň níže.

„V původní dispozici se v suterénu objektu, kromě chodby vedoucí na zahradu, nacházela malá obytná kuchyně, koupelna a samostatné WC. Obývací pokoj situovaný v patře navazoval na vstup z ulice a neumožňoval přístup na zahradu. Velkou část užitné plochy objektu tvořil půdní podkrovní prostor,“ popisují architekti hlavní nedostatky dispozice.

Protože je dům řadový, stojí na parcele, která je hodně úzká, a sám nabízí 150 m2 užitné plochy, přičemž nemalou část z každého podlaží zabírá schodiště. To pro pět lidí není už úplně ideální. Architekti proto upravili dispozici domu tak, aby ji mohla celá rodina využívat co nejpohodlněji, přičemž jedním z hlavních cílů bylo provázat obytný prostor s terasou a navazující zahradou. Zároveň přesunuli většinu obytných místností tak, aby jejich okna směřovala na zahradu.

Jistým omezením při úpravě dispozice domu bylo rozmístění nosných stěn, s nimiž nebylo možné hýbat. Proto v nejnižším podlaží, kam se přesunula obývací zóna, nezbývalo na kuchyň, jídelnu a obývací pokoj moc místa. Tím spíš, že část plochy podlaží zabírá také první koupelna s pračkou a sušičkou. Architekti si ovšem díky své nápaditosti s řešením velmi pěkně poradili.

„V obývacím pokoji jsme neuvažovali o pohovce či sedačce. Místo toho jsme navrhli sedací okno integrované do knihovny, které propojuje obytný prostor s terasou a zahradou. Prostorově nenáročné řešení využívá větší hloubky obvodové stěny a plnohodnotně nahrazuje chybějící pohovku. Jídelní stůl, který je srdcem celé místnosti, navazuje na bar kuchyně a tím rovněž šetří prostor. Přitom v případě potřeby po odsazení nabídne až osm míst k sezení,“ popisují architekti.

Přesunutí obytné části do nejnižšího podlaží se vyplatilo. Nyní totiž na ni venku hezky navazuje terasa velkorysých rozměrů a po většinu roku (když není chladno) obývací prostor krásně rozšiřuje. Není divu, že se stala oblíbeným místem celé rodiny.

Ostatně v obytné místnosti architekti pro větší pocit vzdušnosti odstranili původní podhled a přiznali původní trámy, které zakrýval. Nechali je natřít na bílo a vytvořili tím i hezký kontrast s černými kovovými prvky osvětlení.

„Dominantou kuchyně je dlažba imitující kámen. Jednotlivé díly obkladu byly naformátovány vodním paprskem a slepeny na místě,“ upozorňují architekti.

Z původní obytné místnosti v přízemí vznikl dětský pokoj. Je to největší místnost v domě, a tak ji rodiče vyhradili pro své tři potomky. Nově je orientovaná do zahrady. V přízemí vznikla rovněž nová pracovna, jež má jako jediná okna orientovaná do ulice. Zároveň tato místnost v případě potřeby slouží jako pokoj pro hosty.

Ložnice rodičů se může pyšnit velkým prostorem, výhledem do zahrady a navazující šatnou. Sousedí s ní i druhá koupelna, jejíž vytvoření vzhledem k počtu členů rodiny bylo nutností.

Proměnou prošlo i již zmíněné schodiště v domě. Původní dřevěné bylo již v technicky nevyhovujícím stavu. Architekti proto navrhli nové, rovněž dřevěné, přičemž původní část vedoucí do suterénu zůstala betonová, a nechali ji obložit dřevem.

Kombinace dřevěných stupňů a bílých prvků zábradlí dodává prostoru jemnost i pestrost, masivní dubové madlo eleganci a poctivost řemeslného provedení. Dřevěné jsou rovněž podlahy v celém domě. Schodiště je osvětleno jak přímým, tak nepřímým decentním osvětlením nástěnných svítidel.

Úpravou prošlo rovněž okolí hlavního vstupu. Nebyl zde prostor na vytvoření většího zádveří, neboť většinu místa zde zabírá schodiště. I tady však architekti dokázali vytvořit pohodlné sezení, které vložili do šatní niky s věšáky.