Článek
Rezidenční výstavba u nás až do loňského roku patřila k nejziskovějším segmentům developmentu. Zdálo by se, že kde je dost peněz, bude i kvalita. Přesto odborníci realitního trhu i z řad architektů neskrývají kritické připomínky k architektonické kvalitě současných bytových domů; někdy hovoří dokonce o pouze barevně odlišených krabicích. Stavíme tedy krabice? A jestli ano, proč?
Stavíme krabice, bohužel. Navíc v okrajových částech našich měst stavíme rodinné domy nevelké kvality. My architekti jsme si dříve mysleli, že nemůže být nic horšího než panelák. Dnes vidíme, že jsou horší věci než panelák, říkáme tomu panelák naležato – to jsou ty takzvané zástavby rodinnými domy často bez urbanistické koncepce a bez občanské vybavenosti.
Takže v určitém smyslu zaplať pánbůh za krizi, protože povede jednak ke zlevnění stavebních prací, a doufejme i materiálů, a zároveň dojde ke zkvalitnění projekčních návrhů. Lidé si budou konečně vybírat, zvýší se důraz na dispoziční řešení bytů, na vstupní prostory do objektu, na vybavenost, urbanistické řešení, na zeleň i na umístění stavby vzhledem k městské hromadné dopravě a k občanské vybavenosti.
Já osobně jako architekt už cítím, že developeři mají obavy, aby se projekty prodávaly a logicky jdou pouze po kvalitním řešení v dobré lokalitě.
U nově stavěných projektů se dozvíme, kdo je developerem, kdo investorem, ale o architektech se příliš nemluví. Je to důsledek jakési velkovýrobní anonymity, anebo se architekti bytových projektů svým autorstvím raději příliš nechlubí?
To je složitá otázka. Kdyby se vše, co jsme projektovali, realizovalo tak, jak jsme to navrhli, tak se pod to můžeme podepsat. Developeři však projekty upravují, ekonomizují nebo realizují jen částečně. V poslední době je to rovněž otázka marketingu, kdy se pro jednotlivé obytné soubory hledají marketingově přitažlivé názvy, dělají se „sladké“ vizualizace. Někteří architekti se pod to podepisují, jiní nikoli.
Jsou na tom tedy architekti podobně, jako autoři literárních předloh, kteří se často po dramatizaci diví, co že to vůbec napsali?
Architekt má právo vyjádřit se, pokud by se stavba vyvíjela v rozporu se stavebním povolením, které garantoval. Někdy se ale opravdu divíme, to je pravda. Dříve byl architekt účastníkem kolaudačního řízení. Tím se prokazovalo, že stavba byla postavena podle původní projektové dokumentace, ve schválené kvalitě a za použití předepsaných materiálů. Bohužel, podle nynějších předpisů architekt účastníkem kolaudačního řízení není.
Kdo může upravit původní autorskou vizi architekta?
To že v průběhu práce na projektu dochází ke změnám, je celkem normální. Změny jsou mnohdy k lepšímu, častokrát se některé věci přepracovávají třeba dvacetkrát, a výsledek může být lepší než původní návrh. Jindy je ale výsledek horší. Je to vždy závislé na kvalitě konkrétních developerů a architektů.
Tím, že se prodalo vše, co se postavilo a že development mohl dělat každý, se často celý projekt scvrknul na excelovou tabulku, kde byly metry čtvereční, výnosy a náklady.
Vztah developer-architekt je určitě poznamenán zásadou, že kdo platí, poroučí. Jste spokojen s postavením architekta v tomto vztahu?
Nejsem spokojen. Jsou developeři, kteří v šetření neznají míru a škrtí náklady hlava nehlava, protože vědí, že v tom domě sami bydlet nebudou a podstatné je pro ně jen to, že se prodá. A touha lidí po vlastním bydlení je tak velká, že koupí byt, aniž by hleděli na estetické nedostatky či na kvalitu okolního prostředí.
Zahraniční architekti někdy svým českým kolegům vytýkají nedostatek tvůrčí odvahy jakožto důsledek dlouholetého pobytu ve státních projektových kancelářích. Co můžete udělat pro zvýšení estetické kvality nové výstavby u nás?
Já si nemyslím, že bychom měli nedostatek odvahy nebo byli postiženi státními projektovými ústavy. Dokazují to jak oceněné stavby u nás, tak úspěchy českých architektů ve světě. Co by však určitě vedlo ke zvýšení estetické kvality stavění, je posílení úlohy architektonických soutěží.
U nás prakticky neexistují soutěže v programu bytové výstavby pro města a obce, tuto možnost našim západoevropským kolegům závidíme. Úkolem naší Obce architektů je, abychom společně s Českou komorou architektů „dotlačili“ města a obce k vypisování architektonických soutěží, protože není možné vybírat projektanty na základě zákona o veřejných zakázkách, kde soutěžíte pouze v ceně a teprve na jejím základě pak máte garantovat kvalitu.
V okolních zemích jsou tyto architektonické anonymní soutěže zároveň obrovskou šancí pro mladé architekty, kteří jsou šikovní, a pokud takovou soutěž vyhrají, mají práci a mohou se realizovat.
