Pražský byt kombinuje prostor pro práci i odpočinek v jednom harmonickém celku

„Klienti přišli s tmavším panelákovým bytem v jednom z nižších podlaží a k tomu s kontrastní představou o čistém optimistickém bydlení, zalitém sluncem,“ říká Daniela Baráčková z ateliéru No Architects.

„Pokud máte nějakou prioritu, je nutné jí podřídit vše,“ dodává její kolega Jakub Filip Novák. Základem je téměř neviditelná, ale přesně zacílená úprava dispozic. Nejdříve je třeba světlo a slunce dovnitř pustit, teprve pak s ním pracovat.

Jde především o zvýšení všech dveřních otvorů až do stropu, které při otevření pouští více světla celým bytem tak, že se vstupní chodba bez okna jeví zcela světlá. Vzniká díky tomu optimistické bydlení hned, jak do něj přijdete.

Dále je to použití oken bez jakéhokoli nadbytečného členění, které by stínilo, zejména ze strany lodžie.

A nakonec barevnost. Světlá stěrka na podlaze, jemné odstíny a přírodní dřevo. Čistých linií architekti dosáhli, mimo jiné, kapotážemi topných těles, trubek a stoupaček topení a také dozděním nik, které jemně člení jednotlivé funkční celky nábytků na míru.

Ocelovými detaily v průmyslové modři, které najdeme v celém bytě, odkazují architekti s jemnou ironií na ideu stroje na bydlení, neboť právě to byla myšlenka ukrytá za typizovanou stavební produkcí panelových sídlišť.

Domy se měly montovat a sériově vyrábět jako stroje, aby se staly dostupné všem.

„Když se od toho oddělí totalitní pachuť centrálního řízení společnosti, je to stále myšlenka hodná úcty, dostupné bydlení je čím dál palčivější téma,“ říká k tomu architekt.

Byt je modrými detaily jemně protkán od věšáků, přes knihovnu, němé sluhy v ložnici nebo zásobník toaletního papíru až po topení v koupelně.

Jedinou místností „průmyslem“ nedotčenou – bez modrých detailů – je pak paradoxně domácí kancelář coby memento proměny „situace pracujících“.

Majitel bytu pracuje z domova, nejezdí už nikam do továrny. Stačí mu počítač a internet. Proto mu architekti navrhli i pracovní místo na stání přesně podle jeho výšky, ke střídání se sezením.

Jde o kompenzaci faktu, že při absenci porad, kafíček s kolegy, dojíždění a vůbec všech dalších podnětů k pohybu, může být taková solitérní soustředěná sedavá práce i velmi nezdravá.

Pracovna je koncipována jako místnost, kde se pracuje, není to žádný kompromis mezi hostinským pokojem a šatnou. A když práce skončí, není důvod se zde zdržovat. I to přispívá k duševní hygieně někoho, kdo pracuje z domova – mít šanci rozumně oddělit jedno od druhého. Jakkoli vás práce baví, potřebujete ji dostat ze zřetele, přepnout potřebuje každý.

Byt se nenachází v takové výšce, aby nabízel výhledy do dálky. Zato umožňuje pohled do korun stromů. Proto architekti akcentovali obytnost obou lodžií a průhledy do korun stromů.

„Lidé často lodžie při řešení interiéru panelákových bytů opomíjejí, chápou je často jako sklady. Je to ale promeškaná příležitost,“ říká architektka.

K bytu náleží dvojice lodžií, architekti na obou mysleli jak na příjemné obložení dřevem, tak na praktické detaily, jako jsou elektrické a datové zásuvky včetně těch u stropu pro vánoční světla, nebo na venkovní vodovodní baterii pro snadné zalévání bylinek, či dokonce niku pro uložení složeného sušáku.

Větší z lodžií zahrnuje nejen polstrovanou lavici na posezení u kávy, ale dokonce i válendu, která svým objemem tvoří další úložný prostor.

Tím je možné mít v létě o lodžii příjemně rozšířen obytný prostor, a přitom nepřijít o její úložný potenciál.

„Přes všechno zpřístupnění slunce a hladké odrazivé povrchy jsou klienti stále závislí na počasí, které tu stejné jako v Barceloně po celý rok nenajdou. Proto si mohou světelnou atmosféru ladit sami podle nálady umělým světlem,“ říká architekt.

Světlé odstíny interiéru lze totiž po soumraku kompletně měnit pomocí online kontrolovaných světelných zdrojů s kompletní barevnou škálou schopnou vytvořit libovolnou atmosféru. V koupelně, na lince, kdekoli.

Chcete-li mít rudý západ slunce, nebo bílý úsvit, vše je možné. I za televizí jde spustit barevný přesah promítaného obrazu na bílou stěnu a atmosféru filmu si přenést do obýváku.

Byt je doplněn praktickými drobnostmi pro každodenní radost, jako je vytápěné zrcadlo v koupelně, které se díky tomu nikdy neorosí, výklopná toaletka se zrcátkem, poklop na týkové desce v koupelně skrývající špinavé prádlo, „díra“ na zahozené papíry v pracovně a podobně.

Podle architektů je nezbytné věnovat pozornost každodenním činnostem. „Velká gesta končí u fotografií architektury, nás zajímá, co se skrývá pod povrchem. Hledáme to, co nelze zprostředkovat, kvůli čemu musíte přijít na návštěvu,“ uzavírá architektka.