Článek
Oba strávili značnou část života na ulici. Tonda se tam dostal shodou nešťastných okolností. Do České republiky z Litvy přišel před deseti lety kvůli práci, onemocněl a jeho agentura mu nepomohla. Nakonec se ocitl bez domova.
„Já mám takové problémy, že do běžné práce nemohu docházet. Před zdravotními problémy jsem normálně pracoval, ale ta agentura byla špatná,“ řekl hned na úvod Tonda.
Stáňa prošla těžkým rozchodem a rozvodem a jen s pár věcmi se taktéž ocitla v Plzni na ulici. Následně se prokousávali životem, až se před dvěma roky poznali. Chvíli spolu žili pod mostem, ale oba se snažili postavit na vlastní nohy.
Před domkem o velikosti kiosku si pár postavil gril. Ten jim totiž nespotřebovává energii ze solárního panelu.
Postupně se seznámili s Martinem Hruškou z plzeňského Spolku SISU, který je potkával v rámci své práce s lidmi bez domova. „Stáňa s Tondou mi připadali vhodní, protože na ně byl většinou spoleh. Když jsme si domluvili nějakou schůzku, tak na ni dorazili, a to se vlastně promítlo do celé stavby domku,“ prozradil Hruška Novinkám.
„Za celou dobu tří měsíců, kdy jsme domek stavěli, tak bez omluvení nedorazili jenom dvakrát, a to mělo v obou případech vážný důvod. Jednou jim pod mostem ukradli všechny věci a podruhé měla Stáňa silné horečky,“ doplnil.
Stáňa s Tondou říkají Martinu Hruškovi „pan šéf“, a to proto, že si je vzal pod svá křídla a dohlíží na jejich život v domečku i pracovní morálku. Oba k němu cítí velkou vděčnost. „On nám to tady všechno zařídil. Pomohl nám. A my mu za to moc děkujeme,“ opakovali často během povídání.
„Jsme rádi za to, že nejsme pod mostem a máme klid. Máme také práci,“ řekl Tonda. Partneři se místo platby nájemného starají o parkoviště, hlídají ho a také ho společně s okolními ulicemi uklízejí. Po prvním roce by za domek měli platit 500 korun měsíčně. Stáňa by chtěla začít pracovat v nedalekém zahradnictví, neboť má blízký vztah k rostlinám.
V domečku už jsou jako doma. Mají tam základní vybavení, postel, kuchyňskou linku, ve které mají schované i oblečení. Přísun elektrické energie jim zajišťuje solární panel a vodu si přinášejí v barelech. Stavba vyšla na 80 tisíc korun.
V domečku se našel prostor na knihy, do kterých se Stáňa začte v každé volné chvíli.
„Koupelnu nemáme, ale do sprch chodíme do nedaleké charity,“ pokračoval Tonda. Záchod jim zajišťuje chemická toaleta. Zatopit se uvnitř nedá, celá stavba je ale zateplená, takže se zimy nebojí.
„Na elektřinu a vodu ale čekáme, tu bychom sem měli mít zavedenou,“ dodal Antonín. Uvnitř je navíc kouřové čidlo a hasičák, domek je taktéž pojištěný.
Myšlenku stavby obydlí pro bezdomovce měl Martin Hruška v hlavě už roky. Inspirací mu byl projekt Prahy 9, kde lidé bez domova dostávají do užívání mobilní kontejnery. „Já jsem tam byl na stáži, přišlo mi to zajímavé, ale bylo mi líto, že ti lidé se nezapojují do samotného vzniku. Podle mě je lepší, když si během stavby vytvoří k tomu domku vztah. Tím zajistíme, že si ho budou vážit,“ je přesvědčený.
Další domek snad již letos
Hruška si nyní s odstupem dvou měsíců projekt pochvaluje. „Očekávali jsme, že budou nějaké problémy či strkanice i s policií, ale vzhledem k tomu, že na parkoviště nemá přístup veřejnost, k žádným podobným problémům nedošlo. Policie, která parkoviště monitoruje, říkala, že je se Stáňou a Tondou spokojena.“
Pod postelí se ukrývá chemická toaleta a několik dalších věcí, které páru zbyly z jejich života na ulici.
Spolek SISU nyní získal od města Plzeň finanční prostředky na provoz pro příští rok. „Nyní ale sháníme finance na materiál na stavbu těch domků, protože ty se nám jako uznatelné náklady nedají počítat,“ vysvětlil Hruška. Spolek už proto sbírá finance na další domek. „Mohl by stát snad ještě letos. Buď opět tady, nebo na pozemku, o kterém jednáme s františkány,“ uzavřel.
Spávala pod mostem a pila. Na ulici je hůř než v kriminále, říká bývalá bezdomovkyně
Petra spí nahá i pod mostem, Václav má rampouch ve vousech. Mrazy bleskově naplnily azyl pro bezdomovce
