Po šedesátce prodala starý dvougenerační dům a postavila si úspornou dřevostavbu na důchod

Paní Magdo, proč jste se rozhodla stavět?

Dříve jsem bydlela ve dvougeneračním zděném domě i s rodiči. Když rodiče zemřeli, já jsem se rozvedla a synové už taky bydleli sami, zůstala jsem v celém domě s velikou zahradou sama. Bylo to tam nádherné, ale na jednoho člověka až moc práce.

Dům byl asi z roku 1904, už nevyhovoval mým představám o komfortním bydlení na stáří, a navíc potřeboval opravdu velké opravy. Tak jsem si řekla, že ho raději prodám, půjdu na chvilku do nájmu, postavím si nějaký malý domeček, a ještě mi aspoň milion zbude na důchod.

Tak to ale úplně nedopadlo. Nemovitost jsem prodávala v době, kdy byly ceny snad nejníž. A než jsem našla pozemek a ujasnila si, jak to všechno chci, uběhly tři roky a mezitím vyletěly ceny raketově nahoru. Takže nejenže mi nic nezbylo, ještě jsem si musela nějaké peníze půjčit, abych vše dodělala. Ale rozhodně ničeho nelituju.

Jaké byly vaše požadavky na stavební pozemek?

Původní představa byla, že se odstěhuju někam do údolí, kde nebude v zimě tolik sněhu a nebudu ho muset odklízet. Měla jsem vyhlídnutou jednu parcelu u golfového hřiště. Já hraju golf, tak jsem z toho byla úplně unešená. Už jsem měla zaplacenou zálohu, ale pak se stala jedna „náhoda“.

Jak jsem se pořád bavila s lidmi a zjišťovala si různé věci, tak se ke mně dostala informace, že pozemky, mezi kterými jsem si už jeden zarezervovala, prodává údajně jedna nesolidní firma. Jsem ráda, že jsem té informaci uvěřila a stálo mě to „pouze“ 30 tisíc, což byla splátka ze zálohy 150 000 Kč.

Úplnou náhodou jsem pak narazila na tento úžasný pozemek. Byla to láska na první pohled. I když vlastně vůbec neodpovídá mým původním představám.

Je to na kopci asi o 100 metrů výš, než jsem původně chtěla. Ale když jsem sem přišla, tak mi bylo jasné, že tohle je to pravé místo. Ten výhled do údolí a na nebe je prostě dokonalý. Horizont má každou chviličku jinou barvu, hlavně v podvečer se to mění, a jsou tu nádherné červánky. Jsem tu naprosto šťastná.

Jak probíhalo navrhování vašeho domu?

Pro mě je hodně důležité to místo a orientace vůči sluníčku. Než jsem parcelu koupila, jezdila jsem sem v průběhu dne. Třeba v deset, pak v poledne, pak znovu ve tři a ještě navečer. Abych viděla, jak se tady točí slunce. S architektem jsme podle toho pak vymysleli, jak budou místnosti. Hlavní orientace domu je na jihovýchod.

S architektem jsme měli mnohá sezení a on pořád nějak nechápal některé moje požadavky. Třeba že chci dvě toalety. A tím jsem ztratila hodně času. Protože kdybych svoji představu už tehdy řekla realizační firmě, kterou jsem si pak vybrala, tak bych si ušetřila hodně času i peněz. Já jsem totiž původně myslela, že budu stavět zděný dům. A postup u stavby zděného domu je úplně jiný.

Proč jste chtěla původně zděný dům?

Měla jsem původně vybranou jinou firmu, která staví zděné domy. Jenže do toho přišla krize, ceny šly nahoru, a proto jsem vlastně nakonec zděný dům zavrhla a rozhodla se pro dřevostavbu, protože jsem se bála, že bych se nedoplatila.

No a původní firma mi řekla, že si mám sama všechno do detailu připravit. Takže jsem to nejdřív řešila s architektem, který dělal studii, a pak s projektantem, který zpracoval projekt. To byly výdaje 100 000 Kč a 40 000 Kč. Pak jsem dostala kontakt na rozpočtáře, který mi zase připravil sáhodlouhý rozpočet. To lítaly další desetitisíce vzduchem. Bylo to zbytečně prodražené touhle chybou. A dřevostavbařská firma pak stejně musela vzít ten projekt a přemalovat si to na svůj systém. V tomhle jsem udělala chybu. Ale nelituji toho, člověk se zkrátka pořád učí a nabírá zkušenosti.

Proto si dnes už myslím a všem to také říkám, že je ideální si rovnou na začátku vyjasnit, jestli chcete dřevostavbu nebo zděný dům, a podle toho už si vybírat firmu a s ní všechno řešit.

Jaké byly vaše hlavní požadavky na dům?

Chtěla jsem bungalov, schody na důchod pro mě nepřipadaly v úvahu. Chtěla jsem velká okna, krb a to je z těch hlavních věcí asi všechno.

O typovém domě jste neuvažovala?

Já jsem koukala i po typových domech, ale nenašla jsem žádný, který by mi vyhovoval. Takže jsem pak musela za architektem pro individuální návrh.

A jak dlouho vám tedy trvalo s architektem všechno vymyslet a nakreslit?

Minimálně půl roku. A pak jsem dalšího půl až tři čtvrtě roku čekala na rozpočet. No a jak začaly jít ceny nahoru, tak jsem si říkala: „Ne, tihle to budou mít drahé. Zkusím se ještě poohlídnout jinde.“ Tak jsem sedla k počítači a začala hledat. Věděla jsem, že chci firmu z okolí. Samozřejmě jsem navštívila i několik veletrhů a měla jsem hromadu katalogů.

Jeden známý mi pak říkal, že spolupracoval s panem Lochmannem z firmy z Liberce a byl s nimi moc spokojený, že ho mám zkusit. Tak jsem mu zavolala. Já mám potřebu s lidmi komunikovat napřímo. Setkali jsme se tedy osobně a hned jsem viděla a vnímala, že to je velice solidní člověk.

Takže projekt a firmu jste měla. Jak to probíhalo dál?

Dřevostavbařská firma ode mě dostala už hotový projekt, na základě toho mi dům nejdříve nacenili, dali mi termín a už to jelo.

Zařizovali vám i stavební povolení?

Ne, najala jsem si už dříve specialistku na inženýring a ta mi všechno vyběhala. Na tom jsme se časově taky hodně zasekali. Úřady na to měly 90 dnů, ale neozývaly se. I když už bylo dávno po lhůtě a pořád jsme je bombardovali. On se v té době nějak měnil i stavební zákon, takže jim všechno dlouho trvalo. To bylo prostě zoufalé.

Jak dlouho nakonec trvalo získání stavebního povolení?

Protáhlo se to asi na 4 měsíce. Když jsem přišla za realizační firmou, už jsem alespoň měla stavební povolení a mohlo se začít hned stavět.

Byl tu nějaký regulativ?

Než jsem koupila pozemek, měla jsem už vysněný svůj bungalov bez schodů, a tak jsem se byla ptát na místním úřadě, jestli tady nejsou nějaké podmínky. Starosta mi řekl, že tu žádná omezení nejsou. Jedinou podmínkou byla maximální výška, dům nesměl mít tři patra, ale přízemní nebo jednopatrový byl bez problémů. Takže jsem byla nadšená.

Jak to bylo s inženýrskými sítěmi?

Není tu kanalizace, ale plusem tohoto pozemku bylo, že ostatní přípojky už byly vybudované (elektrika, voda, plyn). Původní majitel měl totiž pozemek nachystaný pro syna, už měli i přípojky a snad i stavební povolení, ale syn se pak oženil a manželka mu řekla, že sem do obce nikdy nepůjde. Takže to pak prodávali. Byl to osud, prostě to místo tady na mě čekalo.

Jak řešíte, že tady není kanalizace?

Musím mít domovní čističku. Takže se jen muselo udělat povolení na čističku a vybrat si firmu. Jak jsem sama žena, tak to pro mě všechno byly absolutně neznámé věci. Ale naštěstí jsem skoro vždycky narazila na suprové lidi.

Stavěla vám firma dům na klíč?

Původně jsem chtěla, ale jak se začalo zdražovat, bála jsme se, že se nevejdu do rozpočtu. Tak jsem to pak řešila dodavatelsky. Pan Lochmann byl úžasný a doporučil mi i nějaké kontakty na šikovné lidi.

Firma mi předala dům s hotovými okny a topenářskou zkouškou. Já už jsem si pak sama řešila pokládku podlahové krytiny, sádrokartony, sanitu a všechny obklady.

Osvědčilo se mi řešit věci s předstihem a opravdu to mít co nejvíc dopředu naplánované, protože se mohou odhalit zádrhele a potíže zavčas.

Základovou desku vám realizovala taky firma?

Základovku mi dělali místní řemeslníci, ale příště už bych to nechala celé na stavební firmě. Myslím, že je to lepší varianta, a zase tolik jsem neušetřila.

Ještě taková zajímavost k základové desce – mám hodně ráda kameny a krystaly, takže když se vylíval beton, rozhazovala jsem tu malé křišťály a ametysty po hrstech. Všichni si o mně mysleli, že jsem blázen. Ale myslím, že to tu vytvořilo příjemné a silné energetické pole.

Objevily se při stavbě domu nějaké komplikace?

Samozřejmě, to by byli bozi, kdyby nebyla někde nějaká chyba. Ale to, jak k tomu přistupovali, ten lidský a zodpovědný přístup, toho jsem si nejvíc cenila. Když bylo něco špatně, tak to předělali a neřekli ani půl slova. S takovou firmou se prostě spolupracuje skvěle.

Byly tu takové ty drobnosti, že třeba nešly proti sobě zdi, takže se to dorovnalo.

Ale vznikla jedna konkrétní zajímavá situace, na kterou bych ráda upozornila i ostatní stavebníky, aby si na to dali pozor. Já vždycky přemýšlím hodně dopředu, takže jsem si pozvala truhláře kvůli vestavěné skříni do předsíně. A on se podíval a říkal: „Sem vám tu skříň až ke stropu ale nedám. Vždyť tu máte výlez na půdu.“

Tady už bylo ale všechno hotové – schůdky, izolace, výlez, zkrátka všechno. Tak jsem hned volala firmě. V projektu byl výlez na půdu nakreslený spíš ke straně, kde skříň být neměla. Jenomže tam nebyly žádné kóty. Proto vznikla nepřesnost. Firma to ale předělala, vůbec o tom nediskutovali a nic mi neúčtovali navíc.

Další změna, která se musela dělat až v průběhu, byly žaluzie. Měla jsem jasnou představu, že tady budou venkovní žaluzie, ale asi jsem se špatně vyjádřila. Každopádně už se tady dával polystyren a chyběly tam kapsy. Naštěstí to bylo ještě ve fázi, že to bylo možné změnit, takže skoro 5 minut po dvanácté. Ale byli moc ochotní a dodělali mi to.

To byly jediné velké věci, které se musely předělat. A zase se mi osvědčilo řešit ty věci s předstihem a opravdu to mít co nejvíc dopředu naplánované, protože se mohou odhalit zádrhele a potíže zavčas.

Jak jste vymýšlela interiéry?

Realizační firma mi poradila i skvělého místního dodavatele podlah a u toho jsem si byla vybírat. Mám dřevěnou podlahu s ochrannou UV vrstvou, takže to ani nevybledne od sluníčka. Je odolná a moc se mi líbí. Tím, jak jsou jednotlivé díly dlouhé, to krásně vynikne.

A s nábytkem to byla dobrá náhoda. Skoro všechen tento nábytek jsem měla už v pronajatém bytě. Pak jsem šla vybírat design dveří a podlahy – to jsem chtěla všechno v přírodních odstínech. No a pak to sem stěhujeme a já jsem zjistila, že jsem trefila úplně ten stejný odstín. Říkala jsem si, že to snad ani není možné! Já jsem nad tím totiž vůbec nepřemýšlela. Protože jak jsem myslela, že mi zbude ten milion, tak jsem si chtěla koupit i nové vybavení, sedačku, nábytek, všechno. A jak je vidět, tak tohle tady ještě chvilku zůstane.

Jak jste vybírala kuchyni?

To bylo pro mě asi to nejjednodušší, protože o kuchyni jsem měla jasnou představu. Prostor tady byl daný a chtěla jsem tvar do U. Oslovila jsem pána, který mi dělal už jednu kuchyni v minulém domě. Udělali mi návrh, vybrala jsem si dekory a o víc jsem se nestarala. Nebyla jediná reklamace a za den to bylo hotové. Neskutečné.

V kuchyni jsem si prosadila okno a architekt mi tehdy řekl, že se na ten dům nikdy nepřijde podívat. Protože tam měly původně být dveře až dolů k podlaze, jak je vidět i v půdorysu. Ale já jsem chtěla v kuchyni jen okno, protože by mi to ubralo pracovní plochu a dveří ven je tady plno. Ale jemu se to prostě nelíbilo, ty moje úpravy…

Těch úprav z mojí strany tady bylo víc. Také mi navrhl podkrovní trámy i nad terasou a ve štítu. Ale firma mi pak řekla, že pokud to chci a budu na tom trvat, není to problém, ale ať počítám tak minimálně 150 tisíc navíc. Plus to natírání, pavučiny, údržba. Takže v tomto jsem měla jasno hned, že to realizovat nebudu.

Jak dům vytápíte?

Mám teplovodní podlahové topení, které je napojené na plynový kotel. Jsem s tím spokojená. Termostat mám pro centrální místnost a okruh do ložnice a technické místnosti mám vypnutý, protože tam není potřeba topit vůbec.

Přes zimu mám termostat nastavený na 19,5 °C a je to úplně v pohodě. Podle teploměru mám v místnosti pak kolem 22 stupňů. Když hodně mrzlo, tak jsem topení nastavila na 20,5 °C, to bylo maximum. A je to takové příjemné teplo.

A jiné topení nemáte?

Ještě mám kachlová krbová kamna na dřevo od českého výrobce a topné žebříky v koupelně. To mi přijde praktické, protože když člověk někde zmokne v létě nebo v zimě, má aspoň kde usušit věci.

Kamna jsou úžasná. Vždycky tam naložím dvě brikety, přes ně jedno poleno a nějaké třísky. A maximálně jednou přikládám. Každý mě upozorňoval na to, abych si dávala pozor na výkon těch kamen, abych tady pak neměla saunu. Já chtěla nějaká malá hlavně na ten efekt a to krásno, takže mají nízký výkon cca 3,5 až 5 kW. Vždycky si zatopím, sednu si před kamna na bobek a hodinu koukám do ohně.

Kolik zhruba protopíte?

Měsíčně platím za energie asi 3100 Kč. Za plyn 1800 Kč a za elektriku 1300 Kč . Plus asi půl kubíku dřeva za celou zimu. Náklady na bydlení tady mám opravdu nízké.

Co dřevostavba a přehřívání?

Používám hodně ty venkovní žaluzie, které dům dokonale ochrání před přehříváním. Mám tady dokonce někde vyvedený drát na stropní větrák, protože klimatizaci ani rekuperaci jsem nechtěla, ale není to vůbec potřeba.

Máte v domě nějaké technologie?

Každá firma mi tvrdila, že rekuperace je potřeba, ale já jsem říkala, že to prostě nechci. Radši budu větrat okny, potřebuji svěží čerstvý vzduch. Pro mě vzduch prošlý nějakými trubkami už prostě není čerstvý. Takže já radši budu větrat ručně, proto tady taky ta velká okna mám. Já těm technologiím prostě moc nedůvěřuji a necítím, že bych je chtěla. Dělám radši všechno ručně, mechanicky. Proto nemám třeba ani žádné centrální ovládání žaluzií.

V technické místnosti mám jen úsporný kondenzační plynový kotel a snad jedinou chytrou technologii mám ve vchodových dveřích kvůli kočičkám.

Rozvody elektřiny jste řešila až na místě?

Ano, už byly postavené panely a elektrika se dolaďovala na místě. Od začátku jsem věděla, že chci mít pověšené obrazy v obýváku a že je chci mít hezky nasvětlené jako v galerii. Je to takové příjemné světlo, zapínám ho jen večer. Ale elektrikářům to nešlo do hlavy. Pak mi říkali, že dům takhle prošpikovaný dráty ještě neviděli. Ale já jsem říkala radši víc než míň. A jsem spokojená, je to vymyšlené dobře. Ale vybrat pěkná svítidla, to byl docela proces.

Do stavby domu jste se pustila sama. Jaké to bylo? Jak jste všechno zvládala?

Bylo to hodně náročné. Ale jak jsem se sem nastěhovala, sedla si proti tomu východu slunce, tak jsem sama sobě řekla, že jsem fakt dobrá, že jsem to zvládla. Poprvé jsem sama sebe opravdu pochválila. A najednou jsem na to všechno náročné, co bylo se stavbou spojené, úplně zapomněla. Je to, jak to má být, žít tady a teď.

Dneska už bych na to ale neměla. Člověk opravdu stárne a už je to všechno náročnější. Jak fyzicky, tak i na bednu. Zvlášť když jste na to sama a potřebujete poradit takové ty chlapské věci… Ale já se naštěstí nestydím, takže jsem se ptala na všechno. Nevadilo mi, jak budu vypadat před ostatními, vždycky se mi vyplatilo nemít línou hubu, jak se říká.

Měla jsem ale pocit, že se mi vlastně všichni snaží pomoct, natrefila jsem na samé milé, ochotné, vstřícné a nápomocné lidi.

Pomáhal vám při stavbě někdo?

Ano, hodně mi pomáhal můj bratr. A asi ho to i bavilo. Pomohl mi s elektrikou a se spoustou dalších věcí.

Měla jste stavební dozor?

Sehnala jsem si jednoho místního člověka, ale firma byla vstřícná, takže nenastávaly žádné problémy. A i já jsem na stavbě byla skoro denně a vždycky bylo co řešit. Řemeslníci se potřebovali skoro vždycky na něco zeptat, hodilo se to, že jsem byla po ruce. A jsem ráda, že jsem měla možnost u toho všeho být.

Máte nějaké srovnání mezi životem ve zděném domě vs. v dřevostavbě?

Kdo sem přijde a neví, že to je dřevostavba, tak to ani nepozná.

Z čeho máte největší radost?

Když jsem tady spala první noc, vzbudila jsem se o půl šesté ráno, kdy akorát začalo svítat. Sedla jsem si na gauč v obýváku a koukala jsem se ven do doby, než slunce vylezlo na obzor. Byla jsem tím úplně fascinovaná. Je to úžasné místo.

Co byste dnes udělala jinak?

Jediná věc, kterou bych na tom domě změnila, kdybych znovu stavěla, že bych zmenšila záchod i koupelnu a zvětšila tak pracovnu, která je zbytečně malá, tu bych potřebovala větší. Minimální rozměry toalety jsou striktně dány podle normy. Dneska ale vidím, že je zbytečně obrovská. Takže příště už bych si to udělala podle sebe. Tehdy jsem pochopila, že to, co je v tabulkách, se nemůže striktně dodržovat. Člověk se taky musí řídit selským rozumem.

Autor: Petra Srncová, www.drevostavitel.cz