Po rekonstrukci může panelákový byt směle konkurovat rodinným domkům

Původní byt 3+1 přestal rodině se dvěma dětmi vyhovovat, i když na „panelákové“ poměry neměl úplně špatnou dispozici. Synové odrostli a požadovali větší soukromí než společný dětský pokoj, pracovně vytížení manželé zase postrádali místnost, kde by se člověk mohl uzavřít a třeba celou noc pracovat, aniž by světlem či hlukem rušil spícího partnera.

Pro současnou rodinu je optimální byt, kde jsou jednoznačně odděleny zóny společenského a soukromého života. V obytném prostoru se rodina může scházet a volné chvíle trávit společně, ale každý má možnost odejít do svého pokoje, když chce být sám, v klidu si číst, učit se nebo pracovat.

Šestimetrový rozpon konstrukčního systému sice dovoloval zrušit původní příčky a byt rozčlenit jiným způsobem, ale v tomto případě chyběla spíše větší obytná plocha, a ta se nafouknout nedá. Úvahy o vhodném řešení se vyvíjely, rodina přemýšlela také o prodeji bytu a stěhování, ale z místa bydliště se jim příliš nechtělo. V bytě se jim líbilo, z oken pokoje je krásný výhled nejenom do vzrostlé zeleně, ale i na celou Prahu.

Zásadní změna situace nastala, když se jim podařilo přikoupit sousední byt 2+kk. První pokus o sloučenou dispozici nebyl příliš přesvědčivý, šťastným krokem bylo až setkání s architekty, kteří jsou na přestavby panelákových bytů skutečnými mistry.

Výsledný pětipokojový byt má vyšší standard bydlení než mnohé rodinné domky, kromě vhodné dispozice na míru potřebám rodiny má také perfektně vyřešenou tepelnou a zvukovou izolaci, před letními vedry ho chrání venkovní žaluzie ovládané čidly, dokonce i klimatizace.

V devadesátých letech se finančně lépe situovaní obyvatelé paneláků stěhovali do satelitních souborů – lidé odkojení socialismem našli svůj kapitalistický sen v seriálu Dallas. Velmi brzy se však tyto nové „hodnoty“ prokázaly jako slepá ulička. Koncepce satelitů se řídily ziskem developerů, už mnohem méně úvahami o skutečných potřebách lidí.

V satelitech odtržených od přirozených venkovských sídel a propojených s městem pouze osobními automobily vyrostla nová specifická vrstva „zelených vdov“ (manželek bez kontaktu se světem), pro děti chybí školky, školy, zájmové kroužky a kamarádi v dosahu pěší chůze.

Rozumní majitelé dnes dávají přednost celkové rekonstrukci svých panelákových bytů. Tady už život funguje mnohem lépe. Panelové domy dostávají nové fasády i nástavby (někde zdařilé, jinde spíš komické), stará sídliště se oživují obchody, službami a sportovními centry, zarůstají zelení.

Na přestavby paneláků a celých sídlišť se v poslední době vypisují architektonické soutěže, i samotní obyvatelé se snaží dát svým bytům kultivovanější a příjemnější podobu, přemýšlejí o vhodnější dispozici a stále častěji volí spolupráci s architekty.

Při rekonstrukcích celých panelových domů se musí vycházet nejprve z technického stavu a z předpokladů, co bude společenství majitelů řešit společně. To by se mělo spojit s odborníky, kteří navrhnou a kontrolují správný postup všech prací. Například není možné nejprve zateplit fasádu a teprve následně měnit okna podle přání jednotlivých majitelů bytů; kolem nezateplených okenních rámů pak vzniknou tepelné mosty a uvnitř bytů se usadí plíseň.

Vážné komplikace s vlhkostí stěn a plísněmi mohou způsobit také nová těsná okna, pokud se neřeší zateplení všech fasád a izolací se obloží pouze nejchladnější severní štíty bez oken.

Ani v samotném bytě není jediným problémem umakartové jádro, přestavba si vyžaduje komplexní přístup. Dalším závažným nedostatkem panelových domů je například špatná zvuková izolace, kterou lidé bez znalosti problematiky mohou při přestavbě ještě zhoršit. Nahrazení původní měkké podlahové krytiny z PVC novou tvrdou krytinou (nejčastěji tzv. „plovoucí“ podlahou) bez celkové přestavby podlahové skladby je hotové neštěstí pro sousedy ve spodním bytě. Slyší pak každý krok, každé vrznutí židle.

Při rekonstrukci bytu musí rodina počítat nejenom se značnými finančními částkami, ale také s tím, že si na nějakou dobu zajistí náhradní ubytování. V bytě se totiž bourá a staví, vzniká množství sutě a prachu, odpojí se voda, kanalizace a elektřina, vlastně nefunguje vůbec nic. I když vám stavební firma slíbí výměnu jádra za týden, najde si důvody, proč se stavba musela protáhnout na měsíc či dva.

Proto si dobře promyslete, jestli se vyplatí tuto strastiplnou akci podstoupit a získat jen nové povrchy stěn v koupelně a na WC. Spolu s architektem možná vymyslíte úpravu dispozice, která se s rekonstrukcí spojí a vylepší život rodiny zcela zásadním způsobem. Moderní bydlení v jednom z pražských paneláků může být dobrou inspirací.

Charakteristickým rysem bytu, který vznikl propojením dvou menších, je neuvěřitelná prostornost a velké množství denního světla. Byt působí zcela otevřeně, přestože je funkčně rozdělený do tří částí – společenské a dvou soukromých.

Jednotlivé zóny totiž nejsou „zazděny“ plnými pevnými příčkami, dělí je pouze posuvné stěny z connexového skla, a ty vyvolávají pocit volného propojení. Není přes ně vidět, takže uchovají intimitu soukromých částí, ale dávají najevo, že další prostory za nimi následují. Sklem přitom prochází denní světlo, takže střední části bytu se neuzavírají do tmavých a neútulných komor.

Vstupní dveře obou bytů byly zrušeny a nahrazeny novým vstupem ve střední části spojené dispozice, na místě původní kuchyně menšího bytu. Předsíň je vybavena vestavěnými šatními skříněmi a otevírá se z ní nejen pohled do chodby, ale i průhled do celé společenské části bytu.

Chodba je prosvětlena denním světlem přes skleněnou posuvnou stěnu do obývacího pokoje, světlo přichází i částečně prosklenými dveřmi dětských pokojů. Navíc chodbu opticky zvětšuje zrcadlová stěna, která její prostor příjemně násobí.

Na jednu stranu od vstupu vede chodba k obývacímu pokoji a na ni navazující zóně dětských pokojů s vlastní koupelnou a šatnou, na straně druhé se hned proti vstupu (v prostoru původního menšího bytu) odděluje soukromí pro rodiče – ložnice se šatnou, pracovnou a koupelnou.

Do obytného prostoru se z chodby vchází posuvnými skleněnými dveřmi, ty ale zůstávají většinou otevřené. Je možné sem projít také přes kuchyň oddělenou od pokoje jen varným blokem a vysokou skříní s vestavěnými troubami v krajní poloze (na ni směrem do pokoje navazuje mělký skleník).

Obytný prostor byl zvětšen o plochu původní lodžie, v místě jejího zábradlí se postavila celoprosklená stěna z izolačních skel. Prostor tak získal nejenom větší plochu, ale i bohaté prosvětlení z jihu. Proti přehřívání pokoje v horkých dnech chrání skleněnou stěnu venkovní žaluzie, které jsou mnohem účinnější než vnitřní.

Lodžie původního sousedního bytu zůstala zachovaná, vchází se do ní přímo z obytného prostoru novými dveřmi v příčné stěně. Lodžie cloní před přímým sluncem ložnici rodičů a pracovnu, navíc rodině zůstal velmi cenný venkovní prostor, kde je příjemné posedět obzvláště za teplých letních večerů.

Od relaxační části pokoje se sezením je kuchyň odcloněna pultem varného bloku; při pohledu z obývacího pokoje se večerní kuchyně jeví jako nasvětlený ostrov. Svítí tu digestoř nad varnou deskou, bodová světla stropu, nasvětlené pracovní plochy či skleněné obklady, a navíc i zvýšený pult z průsvitného Corralitu, který na straně kuchyně přisvětluje varnou plochu.

Protější strana kuchyňské sestavy stojí podél stěny, kde navazuje na blízkou instalační šachtu za koupelnou dětí. Tady kromě vysoké potravinové skříně a chladničky stojí řada spodních skříněk s dřezem. Mezi nimi a horními zavěšenými skříňkami nenajdete klasické keramické obklady, z jejichž spár by se nečistota špatně odstraňovala, plocha je obložená bezesparým a lehce omyvatelným conexovým sklem. Také všechna dvířka skříněk se snadno udržují v čistotě, jsou hladká, tvarově jednoduchá, bez zbytečných profilací, za nimiž by se usazovala mastnota.

Bílá barva jejich povrchu splývá s malbou stěn, kuchyňská sestava tedy nevyčnívá z pokoje jako cizí element, je jeho přirozenou součástí. Celá kuchyň byla vyrobena podle návrhu architektů a za povšimnutí stojí především čisté a elegantní detaily hran – skříňky jsou sestaveny z kose seříznutých desek, takže spoje tvoří jen nitkovitá linka, pouhým okem téměř neviditelná.

Nad kuchyňskou částí obytného prostoru je snížený podhled ze sádrokartonu, ve kterém jsou zabudovány veškeré instalace: osvětlení, odtah digestoře od varného bloku k šachtě, a také se v něm ukrývá nenápadná dutina, kudy proudí vzduch klimatizace. Na panelákový byt opravdu neobvyklý a udivující komfort...

Proti obytnému prostoru jsou umístěny pokoje synů, jejich okna vedou na opačnou stranu domu než okna ostatních místností. K pokojům náleží otevřená předsíňka s vestavěnými šatními skříněmi i vlastní koupelna, která je druhotně prosvětlena přes skleněnou příčku z kuchyně. Architekti se nespokojili s tím, že prostory uvnitř dispozice mají zůstat temné jen proto, že nemají okna.

Vynález skla zná přece lidstvo už po staletí. Navíc jeho současné podoby – skla mléčná, pískovaná nebo s fóliemi – propouštějí dostatek světla, a přitom přes ně nemusí být vidět. Prosklení hygienického zázemí směrem do obytné místnosti tedy intimitu koupelny či toalety nenaruší.

Stejné zásady použili autoři také při řešení ložnicové části rodičů. Skleněnými posuvnými dveřmi je tato zóna oddělená od vstupní předsíně, skleněnou stěnou je prosvětlená i koupelna nebo šatna navazující na ložnici. Dokonce mezi ložnicí a pracovnou najdeme pevné „okno“ z neprůhledného skla.

Zajímavý nápad uplatnili architekti při umístění pračky, tu byste v koupelně marně hledali. Společně se sušičkou je ukryta ve vestavěné skříni předsíně, která přímo navazuje na instalační šachtu. Přes počáteční nedůvěru majitelů se tento nápad při provozu skvěle osvědčil.

Na stejně pečlivou promyšlenost narazíte na každém kroku, velké i drobné nápady zpříjemňují každodenní život rodiny. Například v koupelnách najdete osvětlené výklenky na kosmetiku, každý – třeba i úzký – prostor se využil k ukládání předmětů, kterých je v každé domácnosti víc než dost.

O kulturu bydlení se dnes zajímají mnozí lidé a často sami dokážou při zařizování svého bytu velmi rozumně přemýšlet o svých nezbytných potřebách, které jsou důležitější než okázalý povrchní luxus. Zkušenosti schopných architektů jsou ale těžko nahraditelné a v tomto bytě se jejich práce skutečně osvědčila.