Článek
Rekuperační jednotky slouží k výměně vzduchu mezi interiérem a exteriérem, bez nutnosti větrání okny. Čerstvý vzduch je ohříván ve výměníku tepla vzduchem, který odchází z domu ven. Lidé v domě či v bytě tak mají neustálý přísun čerstvého vzduchu, aniž by museli větrat. Od začátku, kdy byly tyto systémy uvedeny na trh, se ale začaly vynořovat nejrůznější polopravdy, nebo rovnou nepravdy. Uveďme si ty nejběžnější:
1. V domácnostech s rekuperací se nesmí větrat
Snad nejznámějším strašákem, který patrně slyšel alespoň jednou každý z nás, je, že se v domácnostech s instalovanou rekuperací nesmí větrat nebo prostě otevírat okna. To je ale nesmysl.
Skutečnost je taková, že větráme otevřeným oknem proto, abychom do interiéru dostali čerstvý vzduch. Ten se tam ale s rekuperací dostává neustále, a tak je spíše otevírání oken a větrání zbytečné. Kdo chce ale z okna třeba vyhlížet ven do okolí nebo si užít pocitu volnosti, nemá důvod, proč by si okno nemohl otevřít. V chladných měsících si sice takto vypustí ven zbytečně něco tepla, ale samotné rekuperaci tím člověk nijak neškodí.
Rekuperace v bytě v paneláku? Jde to a my víme jak
2. Rekuperační jednotky jsou hlučné
Další varování od „zasvěcených“ se týká možné hlučnosti rekuperačních jednotek. „V zásadě platí, že hluk pronikající do místnosti otevřeným oknem bývá vždy horší než hluk vydávaný rekuperační jednotkou,“ vysvětluje Jakub Archalous ze společnosti V-systém elektro, Saint-Gobain.
Pokud jednotku umístíme do technické místnosti a máme správně navržené rozvody vzduchu s tlumiči hluku, je prakticky neslyšitelná.
3. Rekuperaci lze mít jen v rodinném domě
Ačkoli rekuperace bývá často instalovaná již společně s dalšími technologiemi při stavbě rodinných domů, neznamená to, že by nebylo možné mít rekuperaci v bytovém domě. Dokonce existují dvě možnosti, jak na to. Buď se na instalaci tohoto systému dohodnou všechny partaje, nebo alespoň skupina a pak mají systém společný, anebo lze mít rekuperaci i v rámci jednoho bytu, pokud je na ni místo.
„Pro byty o velikosti do 120 m2 je ideálním řešením kompaktní centrální jednotka, kterou je možné instalovat například v prostorách kuchyňské linky nebo koupelnové niky. Velmi dobrou možností je rovněž plochá větrací jednotka (její tloušťka může být i jen 327 mm), kterou lze umístit i do stropního sádrokartonového podhledu,“ uvádí Roman Šubrt ze společnosti Zehnder.
Čím argumentovat na schůzi SVJ ve prospěch změn vedoucích k úsporám za energie
4. Rekuperace škodí alergikům, protože se jim do domácnosti dostávají pyly a prach
„Dobře míněné varování“ pseudoodborníků o tom, že společně s čerstvým vzduchem se do interiéru dostávají také všechny škodliviny z ovzduší venku, například pyly a prach, je třeba odsunout do říše strašidelných báchorek. V reálném světě je tom totiž přesně naopak. Rekuperační jednotky jsou vybavené kvalitními filtry, které do interiéru žádné takové částice nevpustí.
Rekuperace zároveň přivádí do interiéru čerstvý vzduch, a tak je tento systém zejména pro alergiky a astmatiky lepší, než kdyby si měli větrat otevřeným oknem a poté rychle pouštět čističku vzduchu.
5. Rekuperace naruší design interiéru
Mnoho vyznavačů bezchybného interiérového designu jistě také rozkolísalo při úvahách o rekuperaci další „zaručené varování“, že si pořízením rekuperace úplně zničí vzhled svého domova. I to je samozřejmě nesmysl. Tak, jako si člověk doprostřed obývacího pokoje asi neumístí boiler, neučiní tak ani s rekuperační jednotkou…
Jednotka se zpravidla instaluje do technické místnosti, kam také patří. Čili hrozba nevzhledné bedny uprostřed domova odpadá. Nevkusná navíc nemusí být ani vyústka rekuperačního systému v jednotlivých místnostech. Vyrábí se v mnoha barevných odstínech, tvarech a materiálech, takže si můžeme zvolit takovou, která bude přesně ladit se zbytkem interiéru, jako jsou třeba zásuvky a vypínače na stěnách.
Aby z domu neuteklo teplo
