Pastva pro oči. Rekonstrukce vnesla do venkovského prostředí vkusnou moderní architekturu

Rekreační chalupu užívali k dovolené majitelé i jejich rodiče. Stavení postupně přestalo proporčně a dispozičně stačit nárokům rozrůstající se rodiny, a tak došlo na jeho rozšíření a s tím spojenou i opravu. Stalo se tak na úkor stodoly, která ovšem byla ve špatném stavebně technickém stavu, a proto nemělo smysl snažit se ji zachraňovat. Právě na jejím místě vyrostla přístavba, kterou rodina majitelů užívá k odpočinku.

„Nová budova navazuje na původní opravené stavení a pokračuje i na úrovni celé plochy podkroví. Jedná se o jeden dům se společným vstupem pro rodinu investora a jeho rodiče, přičemž každý má svou vlastní oddělenou část orientovanou na jinou stranu zahrady – a tím pádem i své soukromí,“ vysvětluje chytré řešení architekt Josef Černý.

Dům obklopuje rozlehlá zahrada s krytým bazénem, užitnou částí se skleníkem a záhony, zastřešeným místem pro parkování a saunou.

Zatímco původní venkovský dům se architekt rozhodl citlivým způsobem opravit a zachovat jeho historické rysy, přístavbu naopak pojal moderně.

„Snažili jsme se zachovat původního ducha venkovské zástavby a jako nejvhodnější řešení se nabízelo opláštit novou přístavbu dřevem, čímž jsme ji trochu stylizovali do podoby původní stodoly,“ popisuje architekt.

Pro obklady zvolili modřínové dřevo, které stavbě dodává hospodářský ráz. Není ovšem použité v surové podobě, aby časem zešedlo, ale je opalované. Dřevěné profily při výrobě procházejí speciální pecí, ve které se jejich povrch opálí při přesně nastavené teplotě. Poté je dřevo ošetřeno olejem.

„Vybrali jsme tmavší odstín. Velikou výhodou je následná bezúdržbová péče, což byl jeden z důvodů, proč jsme takový materiál na fasádu požadovali. Pojí se s tím i zajímavost z průběhu realizace – některé profily musely být na stavbě seříznuty či zkráceny, jelikož se pokládaly kolem detailů, jako jsou okna. Tím pádem vznikla nová hrana a musela se na místě opálit, aby dodržela stejnou barvu povrchu. Zde musím vyzdvihnout šikovné řemeslné ruce pana tesaře, s takovým zadáním se setkal poprvé a velice dobře jej zvládl,“ chválí architekt.

Původní část domu má nově nahozenou bílou štukovou omítku, takže připomíná dřívější, lehce nerovné fasády venkovských stavení. Rekonstrukce pak zahrnovala opravu kleneb, nové stropy a dodatečnou hydroizolaci injektážemi.

„Vlhkost v původním objektu nás přiměla navrhnout větranou fasádu směrem z exteriéru, díky čemuž může silné zdivo postupně vysychat do vytvořené mezery,“ odhaluje architekt.

Původní stavba měla dva sklepy, které architekti zachovali. Slouží nejenom jako úložné prostory pro potraviny, ale zároveň v nich dochází i k výměně vzduchu.

„Zpětně si majitel pochvaluje dobře vyřešenou izolaci domu – po celý rok zde panuje velmi příjemné klima a zároveň objekt dobře dýchá,“ dodává architekt.

Architekti dům s přístavbou sjednotili použitím stejné střešní krytiny. „Vzhledem k uspořádání střechy jsme již od projektu počítali s falcovanou plechovou krytinou, u které lze lépe zpracovávat detaily, než je tomu u klasických pálených tašek. Obecně plechové střechy volím raději, protože působíme na Šumavě. Hodně zde projektujeme na Železné Rudě a tam se taková krytina nabízí jako nejvhodnější zejména kvůli sněhu,“ říká architekt.

Na střeše klatovské stavby nechybějí samozřejmě sněhové zábrany, aby nedošlo k nekontrolovanému sesuvu sněhu na nevhodných místech, jako je například chodník u vchodových dveří.

Zajímavostí a výhodou krytiny v tmavě šedé barvě, kterou si investor zvolil, je mnohem rychlejší a snazší montáž. Oproti tradiční falcované variantě má tato krytina už z výroby vyprofilované zámky, kterými se do sebe jednotlivé pásy pouze zacvaknou bez nutnosti použití falcovačky nebo jiných speciálních nástrojů. To pak samozřejmě celý proces instalace zrychluje a zlevňuje.

Rozdělení interiéru chalupy vyšlo z rodinné tradice. Původní část využívají rodiče majitelů, přístavbu pak majitelé. Do přístavby se od společného vstupu odbočuje doprava. Tam je nejprve předsíň, z níž lze vejít na toaletu, do spíže či technické místnosti, přes kterou lze dále pokračovat na zahradu.

Předsíň není od hlavního obytného prostoru oddělena dveřmi, host skrz ni prochází a na konci odbočuje znovu doprava, přičemž míjí schodiště z ocelového svařovaného plechu v práškové antracitové barvě se zábradlím ze stejného materiálu a s výplní z nerezových sítí. To vede do podkroví.

Hlavní obytný prostor tvoří kuchyň s jídelní a obývací zónou. Kuchyň se může pochlubit pracovními plochami ze spárovek doplněnými o vestavěné skříně obložené deskami v kombinaci dubové dýhy a antracitového laminátu.

Výška obývacího prostoru je vytažena až do podkroví. „Dominantním prvkem této místnosti je štítová zeď, na přání majitele obložená mělkými cihlovými pásky. Tento vnitřní prostor jsme nechali hodně vyniknout kvůli použité nadkrokevní tepelné izolaci. To znamená, že podbití z palubek a kompletně celý krov včetně krokoví a vzpěr jsou přiznané v bílém nátěru. Vše ladí s velkoformátovou keramickou dlažbou na podlaze v cementovém dekoru,“ popisuje architekt.

Nad předsíní a částí obývací zóny je galerie, z níž je pěkný výhled na obytnou místnost dole. Je zde pracovní koutek, dřevěná plovoucí podlaha a nábytkové stěny z dýhy. Pěkným nápadem je vsazení světlíku do podlahy galerie přímo pod střešní okno, takže světlo z něj může dopadat až do přízemí.

V podkroví jsou pokoje rodiny majitelů, koupelna a šatna, za níž mohou přenocovat i hosté. Nad ložnicí rodičů je ještě malá půdička přístupná po žebříku v chodbě.

„Celkově jsme dosáhli hezkého a čistého prostoru, se kterým je moc spokojený i investor. S rodinou si velmi pochvalují atmosféru celého domu, ve kterém se cítí dobře a rádi jej užívají,“ netají radost architekt.