Článek
„Synovi Kristiánovi je jedenáct… Takže osm let tu jsme. První roky se tady mnoho nedělo, protože nebylo za co. Člověk koupí dům a je zase na nule,“ vzpomíná náš hostitel a ještě při tom stačí uklidňovat německou boxerku Brendu - Bambuli, která se návštěv spíš bojí. Nakonec nám ale zapózovala i s osmákem degu, i s páníčkem. Tou dobou nikdo jiný z rodiny doma nebyl.
Proměna od střechy
Klasická sedlová střecha byla na jedné straně domu obohacena střešními okny a na druhé velkým vikýřem pro dva nové pokoje, které tak získaly světlo i prostor. „Pomáhá nám paní architektka. Spíš domýšlí, jestli je možné to, co si sami vymyslíme, a jestli jednotlivé věci jdou k sobě. Člověk si něco navymýšlí, ale přece jenom odborník lépe posoudí, zda jdou jednotlivé prvky k sobě. Ale líbí se nám hlavně dřevo, poctivé dřevo a s tím problém není.“
Otakar Brousek ml.
Všechny dveře i zárubně v nově vybudovaném podkroví (ložnice, dětský pokoj, pracovna a komora) jsou z masivu. Potvrzuje poklepáním na ně spokojený investor. „Montovali nám je Brňáci. Když nám to tu nacenili Pražáci, byli o sto tisíc dražší… Truhláře máme ze Znojma. Téměř všechen nábytek v podkroví bude na míru. A nebude dražší než koupený v obchodech."
"Architektka nám také vymyslela, kde zřídit úložné prostory, které jsme chtěli. Tak tu jsou různé komůrky a novým schodištěm jsme ještě využili prostor úplně pod krovem.“ Vznikla sice nízká, ale další nová místnůstka, kde mohou třeba návštěvy takříkajíc zalehnout na matrace. Za ní je ještě další úložný prostor oddělený dvířky za komínem.
Design nových místností sjednocuje i jednotné a decentní stropní osvětlení firmy Eglo. „Jsou to příjemná světla za slušnou cenu. A přitom žádná plastová napodobenina.“
Pilka ani vařečka nejsou překážkou
„Mám rád kvalitní materiály. Jeden čas jsem měl i veterány a vím, co to je poctivá práce, které si vážím. Vím, kolik vydržela pragovka postavená v roce 1928. Jezdí dodnes!
Dřív se cokoliv (nože, nástroje…) vyrábělo proto, aby to vydrželo. Dnes je to opačně. Ale proč musím mít nový telefon, jenom proto, že vyvinuli nový,“ pozastavuje se Otakar Brousek, který - jak se později u kuchyňského stolu dovídáme - neváhá vzít do ruky pilku ani vařečku.
Dům na zdravých základech se proměňuje od střechy.
Zrekonstruované podkroví je využito do posledního metru.
„Jelikož je moje žena Helena vyškolená baletka a držela pořád diety, tak není vařící. Umí pár věcí moc dobře, ale že by vyvařovala s nějakou radostí, to ne,“ usmívá se náš průvodce i po kuchyni. „Takže, když někdo u nás vymýšlí vaření, tak já. Kuchařky jsou moje! Dokonce mi moje drahá macecha napsala jednu vlastnoručně! Polívčičky, čína, hlavní jídla, sladké… Teď už si tam doplňuji recepty i sám.“ A nejen to, je i autorem poličky na kořenky doplněné zářivkou.
„Ruční nářadí, to je moje! Mám ho tady plné krabice. Naštěstí teď nezkouším a mám docela klid, který si užívám - i když hraní mám hodně. Mám na repertoáru dvanáct komedií s několika soubory a úplně mi to stačí. Jsem rád doma delší dobu, nesmí to být takové to: zastavit se na hodinu a zase jinam…"
Muž si udělá poličku na kořenky a žena má kam dávat sbírku andělů. Klid domova je zajištěn!
Kuchyň je zařízena jednoduše, ale funkčně a prakticky.
"Rád tu pobývám. A rád i něco dělám. Tu přidělám lištičku, udělám poličku. Dřív jsem dělal na půdě. Mám všechno - okružní pilu, ruční pilu… Nesnáším, když něco dělám a chybí mi správný nástroj nebo ten pravý vrut či hmoždinka. Naštěstí dnes není problém dojet si do železářství pro cokoliv. U Nákladového nádraží mě vyloženě baví procházet mezi regály.“
Díly z dílny a krmítko
Takže ve výhledu je zjevně zřízení dílničky v kůlně na zahradě, kterou prý teprve čekají úpravy. „Na zahradu opravdu nebyl čas. Navíc na ní byly hromady suti a stavebního materiálu, takže je úplně zdevastovaná. Jen podél zdi má Helča pár kytiček.“ Ani paní domu tu nezahálí, i když čas prožitý v domě navíc také věnuje organizování dětské taneční školy Brusinka.
Podkrovní koupelna šikovně využívá prostor omezený šikmou střechou.
Podkrovní koupelna šikovně využívá prostor omezený šikmou střechou.
„Zahrada a krmítko - to je základ, musí být! Navíc máme v zahradě starý strom s dírou, ve které bývá sýkorčí rodinka. A do krmítka chodí kdekdo. Občas i sojka práskačka,“ ukazuje nám nejprve přes okno pan Otakar a pak s jistým nádechem patriotismu ještě dodává: „Je tady asi zdravé prostředí, protože občas na zahradě najdu žábu, i když mi není jasné, odkud se bere. Rokytka je poměrně daleko a až dole v údolí.“
Ani žábě tedy nevadí výpadovka Průmyslová a most v dohledu opentlený kamióny, i když k bývalé zahrádkářské Kolonii za horou pasuje jako k zahradníkovi pytel cementu.
Schody z podkroví na půdičku jsou úzké, ale masivní.
Dětský pokoj už nyní zdobí původní trámy i nová okna.
„Tchán je z Moravy a na zahradě objevil bylinky, které prý nerostou ani u nich. Navíc já zahradu jen jednou za čas posekám a co bych já považoval za plevel, on posbírá a nasuší. Je to tady svým způsobem opravdu příjemné. Ne, že bych si nedovedl představit bydlení jinde, ale vzhledem k zaměstnání opravdu nechci dojíždět někam třicet kilometrů za Prahu. Jsem rád, že jsme stihli pořídit takovéto bydlení a blízko centra. Byl jsem Dejvičák. Měli jsme pronajaté patro v nádherné funkcionalistické vile."
V přízemí se potkává starožitné s moderním.
"Když jsem viděl inzerát nabízející domek se zahradou u Českobrodské, tak jsem tomu moc nevěřil. Dnes ani nemám potřebu vlastnit chalupu. Jednak ji mají naši a jednak starosti s jedním domem a zahradou stačí…“
Setkání u velkého stolu
Plán prací je neúprosný. Ale optimistický. „Až se přemístíme do podkroví, přijde na řadu proměna přízemí, kde je vlastně teď dva plus jedna. Zůstane tu jen kuchyň a spojením vedlejších místností vznikne jedna velká jídelna s obývacím pokojem, kde se k jednomu stolu vejde široká rodina.
Žádný velký dům to není, má zastavěnou plochu osmdesát metrů čtverečních. Dneska se stavějí podstatně větší. Pravda, pak se tam jejich obyvatelé ani nepotkávají - nic takového bych ale nechtěl.“
