Ondřej Slanina vaří i doma v moderním domku v pražském Zelenči

Tak akorát na posezení u grilu a radost z vlastního kusu trávníku. Třípodlažní dům má i garáž - vedle předsíně. A pracovnu v tzv. věži. „Nejsem žádný velký stavitel, takže jsme bydlení koupili rovnou hotové. Dokonce už tady byla i kuchyň, ale tu jsme si přece jenom doladili podle našich potřeb. Hlavně koupením pořádné lednice,“ konstatuje Ondřej s tím, že kuchyňská linka musí mít především správnou ergonometrii.

„Jaké preferuji doma vaření? Rychlé! Mám rád asijské, italské věci. A než něco dlouho vařit, tak si raději zajdeme do restaurace. Svíčkovou vařím málokdy.“

„Mám rád, když je vařící pult umístěn tak, abych přes něj viděl nejen na televizi, ale mohl si při vaření povídat s kamarády. Jinak tu mám kvalitní hrnce, nože a v kuchyni vůbec by mělo být všechno kvalitní.“

Známkou profesionality je u Slaninů i to, že jednu lednici mají na nápoje a druhou na potraviny. „Dostatek nápojů, i alkoholických, doma nesmí chybět,“ usmívá se náš hostitel a exkurzi svým královstvím ukončuje po chlapsku: „Samozřejmě nesmí chybět ani myčka, která po mě ten nepořádek umyje.“

Na lince nelze přehlédnout špalek dovezený z Thajska. „Celník nechápal a přišli se na nás podívat i od ostatních přepážek, až mi to povolili vzít na palubu, protože jsme samozřejmě měli po dovolené nadváhu. Ale moc se mi líbil a stál asi dvě stě korun.“

K dalšímu zařízení přízemí náš hostitel dodává: „Obývák je asi klasika, jako tomu bývá. Oblíbená televize a pár domácích mazlíčků. A vstup na malou zahradu, ale na sekání mi někdy připadá obrovská.“

Když se před dvěma roky nastěhovali, svezli si nábytek z předchozích domovů, takže to, zejména podle paní Martiny, ještě není úplně vyladěné.„Já to tak neřeším a nejsem zastáncem zvaní architektů, kteří mi řeknou, že tu mám mít takovou nebo makovou zeď. Líbí se mi, jak to je, a stačí mi to tak. Mám tu sbírku různých artefaktů z cest. Baví mě sbírat i retro sifonové lahve a sošky lvů (znamení nás obou), starožitné i nové. Možná i proto je to tu každý pes jiná ves. Terárium sem také moc nezapadá - vlastně ladí s rámy oken.“

„Natáčíme už šest let a pořád nás to baví. Asi to budou brzy Chlapi v akci, pak Dědci v akci,“ usmívá se v čerstvých sedmadvaceti letech nastávající otec. „Určitě mi televizní práce změnila život, jako každému, kdo v naší mrňavé zemi vejde v nějakou mediální povědomost. Má to svá pozitiva i negativa.“

V Praze Ondřej provozuje restauraci na zámku Svatý Havel. „Je to myslím fantastické místo! Když jsem v Praze, jsem tam každý den. Ale ještě provozuju dva hotely v Peci pod Sněžkou - Kladenku a Pražskou boudu. I když mám štěstí na zaměstnance, bez kterých by to nešlo, mám docela honičku. Mnohdy si lidi myslí, že když jsme vidět v televizi, tak nám to v našem podnikání pomáhá. Jistě, ale na druhou stranu také mnohé očekávají a vy je nesmíte zklamat.“

I kvůli dojezdové vzdálenosti hledali Slaninovi hezké bydlení ve vytipovaných lokalitách za nějaké rozumné peníze. „Až jsme to celé vzdali a počítali jsme s tím, že zůstaneme v Hostivicích. (Já jsem čistokrevný Pražák, ale Martina vyrůstala ve Vimperku.) Až se nám náhodou ozvali z jedné realitky, že je to tu k prodeji.“

„Při práci si tady odpočinu, ale montování koupené boudy na nářadí mě vyřídilo. Bylo to opravdu podle hesla DOdělej DOma. Nicméně péče o zahrádku je hlavně relax. Manželka má zase na starosti interiér.“

Ondřej Slanina se nevyhýbá ani venkovnímu grilování. Naopak. „Mám dva grily. Jeden klasický a druhý jsem si nedávno pořídil plynový, protože mě přestalo bavit ztrácet čas rozpalováním uhlí, které má jinak samozřejmě své kouzlo. Rád griluji cokoliv a cokoliv se také na grilu dá udělat.“

Ovšem péči o oblíbený zelený pažit si Ondřej neulehčuje. „Pořád řeším rávník a moc mě to baví. Teď je ale v katastrofálním stavu a jsem z toho úplně nešťastný. Po zimě jsem ho nebyl schopen dát dohromady. Zahrádka tu už založená také byla, ale vlastními zásahy jsme ji poupravili. Dokonce musím říct, že i keříky po mých brutálních zákrocích rostou!

Jsem tu moc rád a užívám si klidu. Jsem doma tak rád, že ani nenavazuji nějaké velké sousedské vztahy. Ne, že bych měl sousedy špatné, ale když jsem doma, tak jsem šťastný, že mám klid. Uvelebím se do křesla a dám na gril kus masa.“