Článek
Třináct profesorů v čele s Rostislavem Šváchou z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR zpochybnilo jednotlivé argumenty, jež k ministrovu rozhodnutí vedly. Například tvrzení, že by se investor novostavby mohl na českém státu zahojit, pokud by nemohl bourat a poté stavět. Investor podle nich nemá v ruce žádný dokument, o který by mohl takový požadavek opřít.
Píší také, že vyšly najevo nové skutečnosti. Především to, že magistrátní odbor památkové péče nezohlednil názor státní památkové péče, bagatelizoval autorství, které lze „jednoznačně přisoudit architektu Bohumíru Kozákovi s dosud nevyjasněným přispěním pražského německého architekta Josefa Zascheho“.
A že dům, který má investor na podzim zbourat, je příkladem syntézy stylů – novoklasicismu a kubismu – z 20. let 20. století. Neměl by proto platit závěr magistrátních památkářů, podle nichž současný dům nevykazuje „dílčí památkové nebo urbanistické hodnoty“.
Proti demolici nejsou jen odborníci
Odborná a laická veřejnost demolici, již Besserovo rozhodnutí umožnilo, odmítá. Veřejný občanský protest, který zformuloval Klub Za starou Prahu, proti Besserovu rozhodnutí podepsalo asi 14 tisíc lidí.
Třináct profesorů zdůraznilo, že obnova řízení je ve veřejném zájmu. Ministerstvo pouze potvrdilo přijetí dopisu. „Nyní je tento podnět v procesu zpracování. Své stanovisko sdělí ministerstvo kultury nejprve žadateli,“ reagovala pro Právo Eva Tichá z tiskového oddělení ministerstva.