Článek
„Už od dětství jsem koukala na industriální stavby a lákaly mě. Když jsem pak studovala uměleckou školu, toužila jsem po ateliéru s dílnou v nějakém industriálním prostoru. S rodinou jsme se později přestěhovali do Vratislavic, a jak jsem je projížděla s kočárkem, padl mi do oka tento krásný industriální areál s kotelnou, a to mě zajímalo,“ vzpomíná na rok 2015 Jakubičková.
Začala se zajímat o to, kdo věž vlastní a zda by bylo možné se do ní dostat. Také přemýšlela, kde sehnat peníze na její postupnou obnovu, protože jak už to tak bývá, léta nevyužívaná Zauhlovačka nebyla právě v nejlepší kondici. Těšila se, že najde příhodný prostor pro svůj ateliér a kamarádka pro šicí dílnu.
A náhoda tomu chtěla, že známý, který měl v areálu továrny pronajatý prostor, znal majitele areálu a přesvědčil ji, že by si měla vybrat spíš věž. Nápad Jitku zaujal, slovo dalo slovo a zanedlouho měla Zauhlovačku pronajatou.
Zdevastovaná rezidence biskupů se mění v zámek. Zajímal se o něj i britský autor detektivek
„S kamarádkou jsme tam poprvé vyrazily s přesvědčením, že tam ona bude mít šicí dílnu a já nějaký ateliér. No a vzali nás na první prohlídku a zjistily jsme, že je to úplně zanesené nepořádkem a potřísněné mazutem,“ popsala první návštěvu Jakubičková. Představa o dílně na šití a ateliéru tak vzala rychle za své.
Zauhlovací věž je kulturní památkou.
Ovšem mladá žena se tak snadno vzdát nechtěla, zvlášť když získala souhlas vlastníka a rozhodla se ze Zauhlovačky vytvořit kulturní a společenské centrum. Padesát dva metrů vysoká věž se tak mohla těšit na novou budoucnost.
Pomáhají dobrovolníci i nadšenci
Metráky vytahaného odpadu všeho druhu, vynošené pozůstatky po stovkách holubích obyvatel, ale také nezbytné opravy a úpravy, které asi nikdy neskončí. To vše předcházelo tomu, než poprvé v roce 2015 v červnu Zauhlovačku otevřeli veřejnosti.
Tehdy ji měli v pronájmu už půl roku a navíc se ve stejném roce stala monumentální věž i kulturní památkou. O to víc se stala přitažlivou i třeba pro přespolní. Lidé přicházeli, místní i z dálky. Reagovali na výzvy a pomáhali s úklidem a zvelebováním věže i jejího okolí. A právě lidé jsou a byli důležitým hnacím motorem.
Třetí patro zauhlovací věže je přístupné jen výjimečně.
Vznikl spolek, jehož zakladateli byli Jitka, její bratr a manžel. Každý si vzal na starosti něco. Postupně se nabalovali i další příznivci a dobrovolníci. Nyní Zauhlovačka žije, s výjimkou nejchladnějších měsíců, takřka celý rok.
„Věž máme s výjimkou špičky pronajatou, a tak ji ukazujeme lidem. Můžeme je vzít do přízemí a dvou pater, kde je to přizpůsobené. Pořádáme představení, besedy, promítání filmů, divadlo. V patrech organizujeme hlavně proměnné výstavy, ale snažíme se také lidem přibližovat historii celého areálu a s ním spjatou historii výroby koberců,“ řekla Jakubičková a doplnila, že velký ohlas měl i vloni přidaný workshop, na kterém si lidé mohou vyrobit svůj vlastní tkaný koberec.
Spolek se snaží přiblížit i historii továrny.
V okolí věže zřídili permakulturní zahrádku a pravidelně sem mohou chodit dospělí i děti do tvůrčích dílen i na kroužky, které jsou v bývalém skladu.
Jednou ročně, vždy v červnu, zvou na festival u Zauhlovačky a připojují se aktivně k akcím, jako jsou Dny evropského kulturního dědictví nebo Den architektury. Lidé pomáhají stále a díky jejich příspěvkům mohli koupit třeba deky nebo teplomety pro chladnější dny.