Obaly, urny, ale i cihly. Ekologický materiál vyrobený z podhoubí míří do stavebnictví

Je skryté pod zemí a při houbaření nás zajímá spíše to, co z něj vyrostlo na povrchu. Podhoubí ale přesto nabízí „široké spektrum objevování“, jak tvrdí inovativní tuzemské firmy, které se pustily do jeho zkoumání.

Kompozit vyrobený na bázi mycelia má řadu vlastností, jež ho předurčují k tomu, stát se ekologickým materiálem budoucnosti. Uplatnění už našel v oborech, jako je třeba design či obalové hospodářství, proniknout chce ale i do architektury a stavebnictví.

Na výrobu se využívají jedlé druhy hub, například lesklokorky či hlívy. Jsou běžně konzumovatelné, tudíž zdravotně nezávadné, a využívají se ve vegetativních stadiích, kdy ještě netvoří plodnice s výtrusy.

Jak se z nich tzv. mycokompozit vyrábí? „Vyčistíme houbovou kulturu, aby neobsahovala žádné infekce nebo nežádoucí mikroorganismy, a pak houbu namnožíme. Když jí máme dost, tak ji nakrmíme tím, co potřebujeme, aby ‚snědla‘,“ popisuje zjednodušeně Jakub Seifert ze společnosti Mykilio.

Sníst může i to, co běžně považujeme za odpad, ten tak dostává další využití. „Ale v dnešní době už téměř nic není odpad jako takový, nerad to tímto slovem nazývám, všechno má energetické využití a dá se nějakým způsobem zpracovat,“ myslí si David Šohaj Minařík ze společnosti Myco, která s myceliem rovněž pracuje.

„Houbu krmíme tím, čím chceme naplnit výsledný produkt. To vlastně určuje mechanické vlastnosti finálního produktu. Jsou to piliny, konopná koudel, konopné pazdeří a další, ve světě se používá i odpadní textil, my používáme třeba odpadní filtrační papír,“ vyjmenovává Minařík.

V Mikiliu, které je součástí spolku MYMO, jenž sdružuje mimo jiné i vysokoškolské odborníky z ČVUT, se snažili naučit ji pochutnat si i na kartonu.

„Karton z recyklovaného sádrokartonu, to je zajímavá výzva právě ve stavebnictví. Recyklovaná sádra už má v dnešní době hezké využití, ale s kartonem se moc neví co. A my už jsme tu houbu dokázali přimět, aby nám snědla i takový materiál,“ říká Seifert.

Na zvoleném organickém substrátu se houba zabydlí zhruba za měsíc či dva. Kompozit se pak rozemele, aby byl sypký, dodají se mu výživné látky a nasype se do připravených forem, které odpovídají tvaru výsledného produktu. V nich vlákna podhoubí do několika dnů až týdne opět pevně srostou.

„Pak ho vyndáme z formy a vysušíme, tím ho zpevníme a houbu tak zároveň deaktivujeme, aby dál nerostla,“ přibližuje Seifert. V této fázi je výrobek připravený na finální opracování, třeba impregnaci nebo barvení.

„Celý postup je naprosto přírodní a ekologický. Neprobíhají zde žádné syntetické procesy, jako je tomu u polystyrenu, a nepoužívají se toxická lepidla jako u překližky,“ doplňuje.

„Ten materiál může mít mnoho různých vlastností, které se dají ovlivnit podmínkami růstu a ve výsledku i zvolenou houbou. Ten náš má vlastnosti podobné polystyrenu, jednoduše řečeno,“ přibližuje zase Minařík.

A právě polystyren či sádrokarton by mohly houby v budoucnu nahrazovat nejvíc. I po finanční stránce by měly nové materiály vyjít na podobné částky jako ty konvenční, záleží především na ceně vstupního materiálu a použité technologii.

V tuzemsku dokážou inovátoři z mycelia vyrobit třeba ochranný obalový materiál, výplně cyklistických helem, květináče, urny, akustické panely či další.

Vysušený houbový kompozit je podle Seiferta lehký a zároveň pevný, samonosný a má dobré izolační vlastnosti – podobně jako jiné izolační materiály obsahuje totiž kromě suroviny samotné i hodně vzduchu. Za největší výhodu však považuje sníženou hořlavost.

„Víme, že polystyren hoření neodolá, ale houba se teplem neroztéká, a to je její velké plus. Při hoření neodkapává jako plast, stále si drží pevnou integritu a jen pomalu oddoutnává. To znamená, že při použití v interiéru například na stropech nám nezačne kapat rozžhavený materiál při požáru na hlavu, pořád máme poměrně bezpečné únikové cesty,“ popisuje jednu modelovou situaci.

„Spojení lehkosti a snížené hořlavosti, to je ve stavebnictví unikát, očekáváme, že tato vlastnost bude pro stavebnictví zajímavá, podobný materiál dnes neexistuje,“ uvádí Seifert. Při obkládání povrchů navíc běžně vzniká velké množství odpadu a odřezků, přesné formování houbového materiálu by jim však pomohlo předejít.

A když už nebude kompozit k užitku, jednoduše se, podobně jako jiné organické materiály, zakope do kompostu a nechá rozložit. „A jako bonus ho ještě zkvalitní, protože houba je v přírodě přirozeným recyklátorem – to ona v lesích zajištuje, že se z dřeva stává lesní půda,“ připomíná.

I společnost Myco si vzala za své zmenšit pomocí hub objem plastu, kterého podle Minaříka vzniká příliš mnoho a příliš rychle.

„Zaměřujeme se na masovou produkci materiálu z mycelia, jen tak to bude mít ekologický dopad a bude to dávat smysl – když to bude za nízkou cenu a ve velkém objemu. A nemusí to být zrovna nejkrásnější materiál na světě, ale musí nahradit tu funkci jednorázového plastu,“ vysvětluje.

Tlak na udržitelnost a ekologii nelze podle něj přehlížet a bude časem narůstat. „Smysl to ale musí dávat i po ekonomické stránce. Dělat obchod tak, aby ta ekologická stránka seděla s tou ekonomickou, je ale náročné,“ uvádí Minařík, v čem tkví jedna z výzev oboru, ve kterém se jeho firma pohybuje.

I proto aktuálně staví automatizovanou linku. „Pracujeme na nízkoenergetickém postupu zpracování a zároveň na automatickém způsobu formování, což by nám urychlilo a zefektivnilo proces,“ potvrzuje. Ušetří tak lidskou sílu, kterou může využít třeba na kreativnější fáze produkce.

Také oni potvrzují, že myceliový materiál má šanci ovlivnit obor stavebnictví. V současnosti testují třeba výplně cihel. Do projektu je oslovilo brněnské VUT, se kterým hledají ekologické řešení pro jednu ze stavebních firem. Podle Minaříka je potřeba vyřešit mnoho vlastností materiálu, týkají se třeba přesného určení rosného bodu.

„Jde o to, aby aplikace měla svou prodyšnost a vlhkost mohla odcházet. Materiál jako takový je výživný a můžou na něj naskákat plísně a růst v něm. Kdyby vlhkost zůstala, tak by samozřejmě vytvářela nepříznivé prostředí pro život v domě. Pokud bude mít možnost vyschnout, neměl by to být problém,“ popisuje.

Ke vstupu na trh je zároveň potřeba vyřešit nejednu certifikaci. „Trh se stavebními materiály je složitý, těžko přehledný, ale věřím, že do budoucna je možné náš materiál aplikovat pod nějakým výzkumem na domy,“ doufají v Mycu.

Protože houby jsou budoucností nás všech, jak říká na závěr našeho povídání Minařík. „To ony po nás ve výsledku všechno uklidí.“