Nuselský pivovar ožívá. Při rekonstrukci objevili sto let starou časovou schránku

Máčírna, hvozd, varna – to jsou názvy jednotlivých částí pivovaru, pojmenovaných podle procesů spojených s produkcí piva. V nuselském areálu by měly zůstat do budoucna zachovány. Výroba piva se sem ale už nevrátí. Objekty - staré a obnovené spolu s těmi nově zbudovanými - pojmou na čtyři stovky bytů a k tomu řadu obchodů a služeb, včetně pivnice čepující turnovské pivo.

Nuselský pivovar u říčky Botič v Praze 4 býval svého času největším pivovarem ve střední Evropě. Svým zlatým mokem zásoboval celé Rakousko-Uhersko. Jeho historie se přitom začala psát už v roce 1694, kdy vznikly nejstarší sklepy. Velké dostavby se pak dočkal ve druhé polovině 19. století.

„Historicky i architektonicky je jedním z nejvýznamnějších objektů údolí Botiče, důležitý je rovněž z hlediska vývoje industriální architektury,“ říká o něm Národní památkový ústav.

Staré sklepy ze 17. století budou veřejnosti přístupné. Společnost Penta, která areál v současnosti vlastní a přebudovává, do nich plánuje zasadit vinný sklípek. Že vám nápoj z hroznů do pivovaru nesedí? A přece je s tímto místem historicky spojen. Po znárodnění pivovar v roce 1960 skončil a stal se z něj vinařský závod produkující značky jako Pražský sklepmistr nebo Svíce.

Po revoluci se prostory proměnily ve sklady nebo zkušebny kapel a chátraly. „Tento pivovar je velmi specifický tím, že je to taková srostlice budov, které postupně v průběhu času vznikaly a na sebe navazovaly,“ popisuje stavbu Martina Chisholm ze studia CMC Architects, jež dostalo proměnu místa na starosti.

Do čeho jdou, už tak trochu tušili, v minulosti se zapojili do přeměny holešovického pivovaru nebo holešovického parního mlýna. Tady pro ně byla prý největší výzvou spolupráce s památkáři, pivovar je totiž dlouhodobě pod památkovou ochranou.

„Pivovar by měl být zachován ve smyslu všech budov, důraz je kladen na zachování historických prvků, které byly ve spolupráci s památkáři vytipovány. Zároveň jsme se sem snažili vnést pár nových prvků z dnešní doby, přece jen, neděláme rekonstrukci, ale měníme jeho využití,“ popisuje projektová manažerka s tím, že sem chce přivést nový život.

Ze zdejších unikátních prvků vypichuje třeba klenbový systém s litinovými sloupy a kamennými hlavicemi v přízemí pivovaru. „Zajímavé je, že každá část pivovaru měla svoji specifickou funkci, ta funkce se odrážela v tom, jak ta architektura vypadala. Tohle všechno se vesměs zachová,“ přibližuje architektka.

Stát zůstanou také typické pivovarské komíny. „Určitě stojí za zmínku i barokní krov v nejstarší části pivovaru, která pochází z přelomu 17. a 18. století,“ dodává její kolega Jan Tesárek.

„Snažíme se maximum trámů zachovat, nicméně pokud už nevyhovují, tak je nahrazujeme novými,“ ukazuje na kombinování starého a nového dřeva v trámové soustavě David Musil z developerské firmy.

Historie tu na stavaře dýchla i trochu jiným způsobem – při práci objevili ve zdi „časovou schránku“ z roku 1924, tedy přesně sto let starou. Zanechal ji zde nuselský zedník, jistý pan Nádvorník, při tehdejších opravách budovy.

„Archiválie zahrnují ceníky tehdejších potravin, včetně překvapivého zhodnocení, jaká byla tehdy, v prvních letech nové republiky, ‚láce‘, reklamy na tehdejší kulturní akce, například zpěvohry, a zprávy o počasí,“ přibližuje obsah kapsle mluvčí stavitele Martin Lánský. Stavaři si také na historickém vzkazu přečetli, že „ten rok byla tuhá zima s dvaceticentimetrovou sněhovou pokrývkou a ledaři od řeky do pivovaru přiváželi bloky ledu o síle 25 centimetrů“.

Originály nalezených dokumentů zamířily do muzea a jejich kopie spolu s fotkami a dokumentací ze současné stavby vrátili v nové, bytelnější schránce zpět do zdiva.

Dříve spíše uzavřený areál a brownfield se má nově otevřít svému okolí a propojit se s přilehlými ulicemi – i s Křesomyslovou, která leží přes potok Botič. Ten nově překlene lávka a skrze pasáž se starou klenbou vytvoří hlavní průchozí osu na někdejší pivovarský dvůr, jenž bude tvořit centrální náměstí areálu.

Na něm bude stát mimo jiné pomník ve tvaru praporu. Jedná se o upomínku na generála Karla Kutlvašra, důstojníka československých legií v Rusku a později velitele Pražského povstání.

„Poté, co byl nejdříve perzekvován a pak propuštěn z vězení, měl problém nalézt zaměstnání a byl právě zde nočním hlídačem. Chceme si ho tu proto připomenout,“ vysvětluje na závěr Musil.