Článek
„Současný návrh jsem ještě neviděl, ale nelíbil se mi ani ten prapůvodní, takže se mi těžko bude líbit nový. Připadá mi, že kdyby nebylo sklo, tak nemáme z čeho stavět,“ řekl Právu Zdeněk Hach, který provozuje restauraci vedle. A měl pravdu, když předvídal, že jej obrázky budoucího uspořádání místa nenadchnou. „Ať zvedne ruku, komu se to líbí,“ vyzval přítomné, když vizualizace doputovala mezi účastníky územního řízení.
Paže vyletěly nahoru jenom na protější straně stolu, kde seděl investor, který nebyl nijak sdílný, a architekt. Autor projektu Martin Kotík poznamenal, že hodně jeho staveb ještě na papíře kritici označili jako hrozné. A když se postavily, změnili názor. Kotík, z jehož ateliéru vyšel třeba fotbalový stadión Slávie ve Vršovicích, skleněný dům na Můstku nebo sídlo firmy Nestlé v Modřanech, nakreslil po obou stranách starého nádraží dvě moderní budovy. Areál nabídne kanceláře, obchody, kulturní zařízení, kavárnu, fitness.
„Divím se autorovi, že dává všanc dobrou pověst,“ obrátit se na něj Petr Kužvart z občanského sdružení Ateliér pro životní prostředí. Rehabilitaci zoufale zpustlé stavby považuje za nezbytnou. „Zachovat nádraží jako solitér je absolutní nutností, protože tak bylo myšleno. Budova B se mi nelíbí, ale to je otázka vkusu. Ta je přijatelná. Nepřijatelná je budova A, která stojí na místě, kam žádný objekt nepatří,“ tvrdí. Tento dům má stát na ploše blíž k řece. Navrhovanou přeměnu nádraží Vyšehrad označil za jeden z nejspornějších záměrů v Pražské památkové zóně. Má k ní deset stran námitek.
„To jsou urážlivé výroky, nechci je komentovat,“ reagoval Kotík. „A klidně mě žalujte,“ vzkázal mu Kužvart.
Nové domy do historické zástavby nechtějí
„Máte historické nádraží a kolem chcete postavit nové baráky. To se nedivte, že se to někomu nelíbí. Nehodí se to tam,“ ozvala se přítomná slečna. Také odpor Klubu za starou Prahu směřuje k budově A. „A že k nádraží přistavují jakási křídla, to se nám zdá vůči památce, která je myšlena jako solitér, zcela nevhodné. Něco stavět, to je proti zásadám ochrany památkové rezervace,“ řekl Právu Martin Krise z Klubu.
O záchraně jedné z nejohroženějších pražských památek z počátku 20. století, která svému účelu přestala sloužit v roce 1960, se mluví řadu let. Nynější majitel ji koupil v roce 2007. Zkraje roku 2008 firma zbourala bez projednání památkově chráněnou hrázděnou čekárnu na ostrůvku mezi kolejemi, Česká inspekce životního prostředí později šetřila neoprávněné kácení keřů a stromů.
Původní projekt Praha 2 odmítla a Kotík jej musel přepracovat. Zmenšil se půdorys i výška domů.