Nízkoenergetické stavby představují hezké, levné a trendy bydlení

Poptávka po energeticky spořivých domech solidně stoupá, v závěru loňského roku dosáhlo meziroční zvýšení počtu nízkoenergetických staveb v Česku bezmála padesáti procent. V konkrétních počtech to znamená, že počet nízkoenergetických staveb se už počítá ve čtyřmístných cifrách. A má být ještě lépe.

Není divu. Vždyť kde jinde ušetřit než na provozu budov? Ty spotřebovávají čtyřicet procent veškeré primární energie ve světě. „V časech levné ropy to nebyla aktuální problematika, dnes je všechno jinak, lidé se snaží šetřit. Důvodů je více než dost, od ekologických po finanční,“ otevírá téma Michala Hubertová, vedoucí střediska vývoje a kontroly jakosti LIAS Vintířov, vyrábějícího lehké staveb-ní materiály na bázi liaporu, vyráběného expandováním přírodního jílu.

S firmami, které ohlásily nové projekty zeleného bydlení, se poslední dobou roztrhl pytel.

Namátkou: jihočeská firma MANE rozjede na jaře na Českobudějovicku stavbu několika areálů pasivních domů, její odnož KM Developers za ceny kolem čtyř miliónů prodává nízkoenergetické a pasivní jednotky v Líbeznicích u Prahy.

Přímo v metropoli otevírá několik komplexů známý pražský specialista na nízko-energetické nemovitosti JRD. Ten už před sedmi lety jako průkopník nového trendu v bydlení dokončil projekt bytu s teplovzdušným větráním a rekuperací tepla ve Štěrboholích. Následoval první český nízkoenergetický bytový dům ve Velké Chuchli.

A letos či napřesrok se otevřou noví „zelenáči“: Vily Dolní Měcholupy či Augustus ve Strašnicích, Viladomy U Obory v Uhříněvsi, hned několik nízkoenergetických projektů v Dolních Měcholupech. Nedaleko Kunraticko-michelského lesa u Roztyl vyroste do dvou let i první energeticky pasivní bytový dům v Česku se 42 jednotkami 2+kk až 4+kk, pro jejichž vytápění a ohřev vody bude využito třeba odpadního tepla z elektrárny Mělník nebo solárních systémů. Měsíční náklady na vytápění mají dosáhnout 100 Kč za byt.

Společnost Bemett zase začala s realizací padesáti domů v Rudné-Drahelčicích, desítky spořivých domovů staví Soreta v Měšicích u Prahy.

Co developery k zelenému uvažování vede? Zájem lidí. „Současní klienti preferují komfortní bydlení mimo hlavní centrum města v menších projektech vilového typu. To, že jsou byty realizovány v nízkoenergetickém standardu, klienti vnímají jako příjemné plus,“ říká Jan Řežáb z JRD.

„Nízkoenergetické stavby udělaly za poslední roky v Česku slušný pokrok. O téma se zajímá větší část budoucích stavitelů, projektantů, ale i firem, které dodávají materiál – a ten stále zdokonalují. Máme také dostatek poznatků a zkušeností,“ myslí si Michala Hubertová.

Své logicky sehrál i program Zelená úsporám. Po zmírnění podmínek si loni pro dotaci došlo přes tři tisíce lidí, a to hlavně v závěru roku. Do konce února 2010 se číslo víc než zdvojnásobilo.

Aby ne. Kdo se rozhodne postavit energeticky úsporné bydlení, může od státu dostat 250 000 korun na rodinný domek či 150 000 korun na jednotku v bytovém domě. Podmínkou je v obou případech dosažení měrné roční spotřeby tepla nejvýše 20 kWh/m2 u rodinných a 15 kWh/m2 u bytových domů.

„Žít v nízkoenergetickém domě a pracovat v šetrné budově je přínosem i do budoucna. Takovýto projekt je nejenom snáze prodejný a pronajatelný, ale nabízí i mnohem větší komfort a kvalitu vnitřního prostředí,“ říká Jan Řežáb.

Definice nízkoenergetické budovy není žádná věda. Aby se jí stavba stala, nesmí její roční spotřeba na vytápění přesáhnout 50 kilowatthodin na metr čtvereční. Což už v roce 2010 není nijak zvláštní hranice.

Dnešní doba zná ještě mnohem úspornější stavby: těm se pak říká pasivní (do 15 kilowatthodin), nulové (do 5 kWh), nebo dokonce aktivní. U nich jde o to, že vlastními technologiemi vyrobí víc energie, než kolik spotřebují.

„Je důležité říct, že jde o stavby s nízkými provozními náklady obecně. Tedy nejen v ušetřených energiích na topení, ale i na ohřev vody, její spotřebu a tak dále. Žádná z funkcí domu by ale neměla být omezena. Souhrnně jde o komfort spojený s bydlením za rozumnou cenu nákladů na provoz. Důležité jsou i přiměřené investiční nároky,“ shrnuje David Vilímek, inženýr stavební firmy MAKY, zabývající se pasivními stavbami.

K masivnímu růstu zájmu o úsporné domy přispívá i tlak ze strany EU. Její členové si slíbili do roku 2020 snížit emise CO2 o pětinu. Vedle aut se logicky zaměřili i na skleníkové plyny související s bydlením – a udeřili.

Jak? Od loňského ledna se náročnost nemovitostí v EU hodnotí energetickým štítkem, známým třeba z ledniček. U nemovitostí se mu říká průkaz energetické náročnosti budov a nelze bez něj stavět, stal se totiž povinnou částí projektové dokumentace. Obstarat ho může kdokoli, kdo ji zajišťuje: architekt, projektant i stavební firma.

Výpočet energetické náročnosti budov bere u průkazu v potaz veškerou spotřebu energie. Tedy na vytápění, ohřev vody, větrání, chlazení, osvětlení, pohon čerpadel, ventilátorů. Ne však domácích elektrospotřebičů.

Aby budova mohla obdržet stavební povolení, musí se nutně vejít alespoň do kategorie C. Nejvyšší třídy A a B vychází právě na nízkoenergetické stavby.

Nízkoenergetické bydlení ale především znamená obří úsporu peněz. Když si představíme rodinnou klasiku lehce pod 100 m2, vychází nám u běžné novostavby náklady na energie zhruba na 30 000 Kč ročně. U nízkoenergetických staveb je to polovička.

„A když ceny energií v čase rostou většinou o pět procent za rok, máme díky nízkoenergetické stavbě po čtyřiceti letech ušetřeno 1,9 miliónu,“ komentuje Jan Řežáb jednoduché počty. „Ač se energeticky úsporné stavby dnes prosazují hlavně u těch menších, z principu by se ještě víc vyplatily u větších projektů. Nízkoenergetický princip totiž může fungovat, ať se jedná o rodinné a bytové domy, nebo jiné stavby,“ upozorňuje Michala Hubertová.

Přitom nízkoenergetická budova se dnes dá postavit za skoro stejné peníze jako běžný nový dům. „Zásadní je, aby byly nízkoenergetické projekty správně navrženy a pak samozřejmě kvalitně postaveny,“ vysvětluje Hubertová. „Podle nejrůznějších propočtů lze říci, že se u nízkoenergetických nemovitostí jedná o nárůst jenom o tři až osm procent nákladů. Při využití dodatečných systémů, jako rekuperace, pak třeba deset,“ propočítává.

Nízkoenergetické domy totiž ani tak nelpí na výrazně dražších materiálech jako spíš na použití jednoduchých principů a technologií. „To, že jsou náklady na realizaci nízkoenergetické a klasické stavby srovnatelné, vidím jako zásadní motivaci,“ dodává s tím, že úsporné pojetí navíc evidentně zlepšuje prodejnost takového domu v budoucnu.

Roli ve vybudování kvalitní nízkoenergetické stavby hraje mnoho faktorů – umístěním počínaje.

Jedním z důležitých prvků je totiž přijímání pasivní sluneční energie. „Výhled na jih musí být otevřený, nezastíněný okolními domy nebo stálezelenými stromy. Naopak ze strany s převládajícími větry musí být nemovitost chráněna svahem nebo lesem,“ připomíná zásadní poučku Michala Hubertová.

V Česku se celková doba slunečního svitu pohybuje mezi 1700 až 2200 hodinami za rok, směrem k východu se prodlužuje. „Tato doba je však rozložena do jednotlivých měsíců značně nerovnoměrně. V zimě trvá velmi krátce,“ podotýká.

Přesto se dají nízkoenergetické domy postavit vlastně všude. „Je však nutné využít sluneční architektury, při níž se účelně přizpůsobí prostředí tak, aby kladných účinků – například slunečního záření v zimě – bylo využito co nejvíce. Naopak záporné účinky – třeba sluneční záření v létě, vítr a podobně – musí být maximálně potlačeny,“ dodává Hubertová.

Obecně se nedá říct, že jedna technologie je vyloženě lepší a jiná horší. Úsporný dům může být ze dřeva i z cihel, izolován polystyrenem i přírodními materiály. „Nemá cenu nikomu poroučet, po čem sáhnout. Je mnoho možností, jak vybudovat energeticky úsporný dům, a volba by měla být vždy na investorovi. Já třeba upřednostňuji stavby, které mají hmotné jádro – plná cihla, beton, vápenopísková cihla, kámen, nepálená hlína – a na něm tepelně izolační vrstvu. Podle vkusu investora je možné mít kombinaci hlína–sláma nebo beton–polystyren. Konstrukce snažící se splnit obě funkce jedním materiálem ale představují špatný kompromis,“ varuje David Vilímek.

Stavba by podle něj měla využívat nenáročné technologie. „Vždy bych dal přednost jednodušším řešením. Použít více izolace spíše než montovat tepelné čerpadlo. Zajistit tepelnou pohodu v domě velkou teploakumulující hmotou než složitým systémem regulace teploty interiéru. Volit vhodnou orientaci stavby vzhledem ke světovým stranám než komplikovaný systém chlazení v létě. A v neposlední řadě stavět přiměřené velikosti domů: je nesmysl budovat pro dva lidi dům o obytné ploše pět set metrů čtverečních a hrát si na úspornou stavbu,“ říká Vilímek.

Výhodou žití v nízkoenergetickém domě nejsou jen ušetřené peníze. „Významně také roste komfort bydlení. Jedná se zejména o vysokou tepelnou pohodu v domě v létě i v zimě a stálý přívod čerstvého vzduchu bez průvanu. Tyto technologie nevyužívají náročné nebo nákladné zařízení a na uživatele nekladou žádné vysoké požadavky na obsluhu,“ upozorňuje Hubertová.

Domy jsou vhodné třeba pro astmatiky – prachy a pyly zadržují filtry. Vedle toho může být vzduch zvlhčován, což dál zvyšuje pohodu.

Vedle toho jsou stavby s nízkou spotřebou méně zranitelné výpadky na vnější přísun energie.

A roli hraje i prestiž. Rozhodně neplatí, že spořivé budovy musejí vypadat stejně, a už vůbec ne nudně. V pojetí a atraktivitě strčí dneska do kapsy kdejaký drahý designový výstřelek. „A tak jako se postupem doby staly samozřejmostí splachovací záchody a koupelny s teplou vodou, tak se standardem brzy stane energeticky úsporný dům,“ předpovídá David Vilímek.