Nezbytné vybavení domů a bytů pro případ požáru

V bytovém domě postaveném v 70. letech 20. století nebo později, ve kterém bydlí více než 20 osob, musí být ve společných prostorách umístěn funkční vnitřní hydrant. Obvykle hydrant nemusí být osazen v každém podlaží, záleží na druhu hydrantu a délce použité hadice. K hydrantu musí být umožněn trvale volný přístup.

V případě požáru v domě je třeba také zajistit bezpečný únik osob a přístup hasičů pro provedení zásahu. Jako úniková cesta v bytovém domě zpravidla slouží chodba, popř. pavlač. Součástí únikové cesty je i schodiště.

Všechny tyto prostory proto musí mít předepsané parametry z hlediska požární bezpečnosti (maximální délka, minimální šířka, větrání atd.). Konkrétní typ únikové cesty je vždy stanoven v požárně bezpečnostním řešení objektu. Jeho dodržení je životně důležité, protože zaručuje plynulou a bezpečnou evakuaci osob z hořícího objektu.

U bytového domu lze standardně uvažovat minimální šířku únikové cesty 1,1 m a v oblasti dveří nejméně 0,9 m. Její délka se odvíjí od druhu samotné cesty a může se pohybovat od 20 do 120 m (i více).

Pro plynulou evakuaci osob je důležité, aby se dveře do únikové cesty otevíraly ve směru úniku, výjimku mají poslední dveře směrem na volné prostranství (tedy obvykle vchodové dveře do domu), ty se mohou otevírat směrem do interiéru. Z výše uvedeného také vyplývá, že je nutné zachovat únikovou cestu volnou. Nepřípustné je zužování průchozí šířky různými předměty, např. skříňkami, botníky, květinami apod.

Častým jevem je zamykání spojovacích dveří mezi jednotlivými bloky bytového domu bez dosahu klíče, což je nepřípustné. Chráněná úniková cesta musí být vždy větrána.

Je-li větrána přirozeně, tj. okny a bez speciálního vzduchotechnického zařízení, je zapotřebí, aby minimálně 2 m2 výplně (při rekonstrukcích postačuje 1,5 m2) na každém podlaží bylo možné otevírat. Znemožnění otevírání oken např. instalací pevných výplní nebo demontováním manipulačních kliček je proto nepřípustné.

Aby mohl být veden účinný a rychlý zásah jednotek hasičského záchranného sboru, musí vést ke každému rodinnému domu příjezdová cesta. Příjezdová cesta musí být zpevněná, široká minimálně 3 m a končící nejdále 50 m od posuzovaného objektu. Pokud není příjezdová cesta průjezdná a není zakončena obratištěm, může být dlouhá nejvýš 50 m.

U každého rodinného domu musí být zajištěn vnější zdroj vody k hašení. Pro rodinné domy do zastavěné plochy 200 m2 musí být zajištěn alespoň jeden zdroj vody z níže uvedeného seznamu. Jednotlivé zdroje musí být v případě poruchy “nahraditelné“, tj. v dostatečné vzdálenosti musí být další zdroj. V seznamu je v závorce na prvním místě vzdálenost od objektu a na druhém místě vzdálenost mezi zdroji:

Od roku 2008 musí být každá nová nebo rekonstruovaná bytová jednotka (tzn. byt či jednotka v rodinném domě) vybavena zařízením autonomní detekce a signalizace – ADS (autonomní hlásič kouře nebo hlásič požáru).

V případě, že má bytová jednotka podlahovou plochu větší než 150 m2, musí být vybavena dalším zařízením ADS. Toto zařízení musí být umístěno v části vedoucí k východu z bytu.

Stejně tak musí být od roku 2008 každý nový nebo rekonstruovaný rodinný dům vybaven alespoň jedním přenosným hasicím přístrojem. Za postačující se považuje práškový hasicí přístroj s hasící schopností alespoň 34 A (vyznačeno na štítku přístroje).

Přenosný hasicí přístroj je nutné umístit na snadno přístupné a viditelné místo. Hasicí přístroj musí být umístěn na svislé konstrukci tak, aby rukojeť přístroje byla 1500 mm nad podlahou. Další možností je položit přenosné hasicí přístroje na podlahu a zajistit je proti pádu.

U těchto zařízení musí být prováděny pravidelné kontroly a revize minimálně 1x za rok, evidují se na štítku přístroje.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Nemopas.

Autor: Ing. Leoš Martiš, inspektor nemovitostí

Inzertní sdělení

Inspekce nemovitostí NEMOPAS pomáhá majitelům nemovitostí a hlavně kupujícím i prodávajícím na realitním trhu zjistit skutečný technický stav nemovitosti. Inspekce tak šetří peníze za budoucí neplánované opravy nemovitosti a snižuje rizika realitního obchodu.

U nových domů a bytů inspektor pomáhá novým majitelům s převzetím nemovitosti od realizační firmy nebo developera. Majitel má tak šanci pomocí inspekce významně snížit riziko výskytu skrytých i zjevných vad a vyhne se tak budoucím nepříjemnostem při reklamacích.

Inspekce nemovitostí NEMOPAS provádí certifikovaní inspektoři nemovitostí, kteří mají vzdělání a praxi v oboru pozemních staveb a technického zařízení staveb a jsou členy Asociace inspektorů nemovitostí (AIN).

Technický stav nemovitosti je nejvíce podceňovanou skutečností při jejím nákupu. Kupující často věnuje enormní pozornost a energii vyjednávání o ceně, a k jeho škodě naprosto opomíjí samotný technický stav nemovitosti. Ten však může mít zásadní vliv na výslednou cenu. Tato zarážející situace se dá trefně vyjádřit lidovým příslovím našich předků „kupovat zajíce v pytli“, a taky je jí možno moderněji přirovnat k nákupu mobilního telefonu nebo počítače bez znalosti jejich základních parametrů.

Investici v řádech tisíců korun by bez znalosti parametrů neudělal nikdo, ale nákup nemovitosti za milióny korun bez znalosti jejího technického stavu je bohužel běžnou praxí. Jen málokdo si uvědomuje, že malý vlhký flíček v podkroví nebo drobná prasklina nad schodištěm má přitom často cenu mnoha stovek tisíc nebo i miliónů korun vydaných za následné opravy.

Důležitost této služby ilustruje i fakt, že služba je běžným doplňkem realitního trhu v zahraničí (v USA přes 90 % realitních obchodů).