Článek
Pod pojmem kročejový hluk se skrývá zvuk, který vzniká ve stavební konstrukci a šíří se v ní. Původ tohoto zvuku je v mechanických impulsech, kterými se v konstrukcích vybudí ohybové vlny, a ty se následně konstrukcí šíří (konstrukce „vede“ zvuk). Příkladem takových mechanických impulsů je chůze, pád těles na podlahu, posouvání židlí, ale také provoz strojů umístěných na podlaze nebo zavěšených na stěně. Zdrojem může být i zvuk z hudebního nástroje.
Konstrukce po vybuzení zvuk vede a poté jej ve vedlejších místnostech vyzařuje. Vzniká tím pro nás nežádoucí hluk. Vzhledem k možným způsobům vybuzení konstrukce se kročejový hluk nejčastěji šíří podlahou a stropem z vyššího podlaží do podlaží nižšího. Kročejový hluk je však veden také schodištěm, stropy na stejném podlaží nebo stěnami, a to všemi směry.
Odolnost stropu proti šíření kročejového hluku, takzvaná kročejová neprůzvučnost, je jednou ze základních akustických vlastností, kterou obyvatelé bytů očekávají.
Úroveň kročejové neprůzvučnosti je dána zejména skladbou a způsobem provedení podlahy. Pro omezení šíření hluku konstrukcí je nutné do podlah vkládat prvky, které zvuk nevedou tak dobře jako běžné stavební materiály (ocel, dřevo, beton, kámen). Obecně se jim říká zvukoizolační podložky nebo kročejové izolace.
Roh místnosti s chybějícím oddělením podlahy od stěny pomocí pásku kročejové izolace.
Jedná se většinou o desky z minerálních vláken nebo elastifikovaného polystyrenu. Tyto desky jsou při stavbě domu položeny na strop a poté je provedena těžká podlaha z betonové mazaniny nebo lehká podlaha z desek na bázi dřeva (cementotřískové desky, OSB desky). Při její realizaci je ale nutné, aby byla podlaha pružnou vrstvou oddělena nejen od stropu, ale také po obvodu místnosti od stěn.
Takto vznikne tzv. plovoucí podlaha, odolná vůči šíření kročejového hluku, na kterou je poté položena nášlapná vrstva (skládané laminátové dílce, koberec, PVC apod.).
V praxi je pod pojmem plovoucí podlaha často chápána pouze nášlapná vrstva provedená ze skládaných dílců (laminátových nebo dřevěných) a položená na vrstvu extrudovaného polyetylenu o tloušťce 5 – 10 mm. Taková nášlapná vrstva nás však nemůže nikdy spolehlivě ochránit před šířením kročejového hluku a je vždy nutné provést skutečnou plovoucí podlahu.
Dodatečné oddělení podlahy od stěn na společné chodbě bytového domu. Do spáry byla vložena deska z minerálních vláken.
Ideální těžká plovoucí podlaha je provedena jako betonová deska o tloušťce asi 60 mm, oddělená od stropu vrstvou kročejové izolace z minerálních vláken o tloušťce asi 40 mm a od stěn po obvodu místnosti páskem kročejové izolace o tloušťce 15 mm.
Obdobný princip omezení šíření hluku konstrukcí je nutné praktikovat i v případě stěn. Jedná se zejména o kotvení technologického vybavení např. pomocí pružných podložek (kotle, pohony garážových vrat, vzduchotechnika, výtahy apod.).
Na co se zaměřit při jednoduché kontrole nemovitosti – jaké jsou „rizikové faktory“ této nemoci
- Dlažba na společných chodbách v bytovém domě není opatřena pružným tmelem po obvodu. Tento fakt signalizuje riziko nedostatečného oddělení podlahy od stěn v celé tloušťce podlahy.
- Se stěnou obytné místnosti bytu (zvláště ložnice) v bytovém domě přímo sousedí schodiště nebo podesta schodiště.
- Stropy s podlahou, kde nášlapnou vrstvu odděluje od podkladu pouze tenká vrstva extrudovaného polyetylenu – zpravidla o tloušťce pouze 5 mm.
Proveďte si jednoduchý test přenosu kročejového hluku z horního do dolního podlaží. Nechte někoho chodit (případně trochu dupat v podpatkách) v horním podlaží a po schodišti, zatímco vy subjektivně vnímejte úroveň přenosu kročejového hluku v obytných místnostech o patro níže.
A co dál
Pokud při základní akustické prohlídce zjistíte nějaké riziko „akustické nemoci“, můžete využít akreditovanou zkušebnu či oprávněnou osobu, která uvnitř budovy provede měření kročejové neprůzvučnosti, vyhodnotí je a navrhne případná doporučení, jak kročejový hluk eliminovat.
(Článek vznikl ve spolupráci se společností Nemopas.)
Autor: Ing. Roman Pavelka, inspektor nemovitostí
Inzertní sdělení
Inspekce nemovitostí NEMOPAS pomáhá majitelům nemovitostí a hlavně kupujícím i prodávajícím na realitním trhu zjistit skutečný technický stav nemovitosti. Inspekce tak šetří peníze za budoucí neplánované opravy nemovitosti a snižuje rizika realitního obchodu.
U nových domů a bytů inspektor pomáhá novým majitelům s převzetím nemovitosti od realizační firmy nebo developera. Majitel má tak šanci pomocí inspekce významně snížit riziko výskytu skrytých i zjevných vad a vyhne se tak budoucím nepříjemnostem při reklamacích.
Inspekce nemovitostí NEMOPAS provádí certifikovaní inspektoři nemovitostí, kteří mají vzdělání a praxi v oboru pozemních staveb a technického zařízení staveb a jsou členy Asociace inspektorů nemovitostí (AIN).
Technický stav nemovitosti je nejvíce podceňovanou skutečností při jejím nákupu. Kupující často věnuje enormní pozornost a energii vyjednávání o ceně, a k jeho škodě naprosto opomíjí samotný technický stav nemovitosti. Ten však může mít zásadní vliv na výslednou cenu. Tato zarážející situace se dá trefně vyjádřit lidovým příslovím našich předků „kupovat zajíce v pytli“, a taky je jí možno moderněji přirovnat k nákupu mobilního telefonu nebo počítače bez znalosti jejich základních parametrů. Investici v řádech tisíců korun by bez znalosti parametrů neudělal nikdo, ale nákup nemovitosti za milióny korun bez znalosti jejího technického stavu je bohužel běžnou praxí. Jen málokdo si uvědomuje, že malý vlhký flíček v podkroví nebo drobná prasklina nad schodištěm má přitom často cenu mnoha stovek tisíc nebo i miliónů korun vydaných za následné opravy.
Důležitost této služby ilustruje i fakt, že služba je běžným doplňkem realitního trhu v zahraničí (v USA přes 90 % realitních obchodů).
