Na co si dát pozor při rekonstrukci bytu v panelovém domě

Komplexní rekonstrukce bytu v panelovém domě se bezesporu neobejde bez demontáže původního umakartového jádra, které je ve většině případů nevyhovující jak z požárního, tak z hygienického hlediska. Původní konstrukce se obvykle nahrazuje konstrukcí z ocelových profilů opláštěnou sádrokartonovými deskami. Někdy je ale nově koupelna vyzděna z pórobetonových bloků.

Při vyzdívání jádra a instalaci nových zařizovacích předmětů dojde k vyššímu přitížení stropních panelů. Zvláště pak u panelových soustav s větším rozponem stropních panelů může toto přitížení vyvolat větší průhyb panelu.

Pokud je navíc takto vyzděno více jader nad sebou a vyzdívky nejsou patřičně dilatovány od stropní konstrukce, může dojít k součtu přitížení a ohrožení stability stropů.

Původní instalační šachty v panelových domech nevyhovují současným požárním požadavkům. Šachty jsou v případě požáru některého z bytů tou cestou, kudy se mohou veškeré projevy požáru (kouř, zplodiny hoření, teplo) snadno šířit i do okolních bytů. Tedy neoddělují jednotlivé byty - požární úseky.

Při rekonstrukci bytového jádra je proto třeba se rozhodnout, jak šachtu požárně „přerušíme”. Zda instalační šachta bude z požárního hlediska součástí naší bytové jednotky, či bude tvořit samostatný požární úsek.

V prvním případě je nutné, aby byly v šachtě v úrovni nosné stropní konstrukce vytvořeny protipožární přepážky. Toho lze dosáhnout například probetonováním a certifikovaným protipožárním utěsněním prostupů jednotlivých instalací.

Na dělicí konstrukci mezi šachtou a bytem již pak nejsou kladeny z požárního hlediska žádné požadavky.

Druhou variantou je, že konstrukce mezi šachtou a bytem bude provedena s dostatečnou požární odolností. Protipožárně tedy musí být řešena i dvířka vedoucí do šachty a veškeré prostupy instalací mezi bytem a šachtou.

V původních panelových domech nebyla často dobře řešená tzv. kročejová neprůzvučnost stropů. Ta vede k tomu, že slyšíte sousedy nad vámi, jak dupou, padají jim věci na zem apod. Dokud bylo v bytech původní linoleum nebo kovral, projevy nebyly tak nepříjemné.

Dnes ale při rekonstrukci často nahradí původní podlahoviny nová tzv. „plovoucí podlaha“, tedy vrstva složená z lamel, desek či parket, pokládaná na tenkou separační podložku.

Nová podlahovina je oproti původnímu „měkkému” linoleu tvrdá a veškeré mechanické rázy (chůze, pád tělesa apod.) se snáze budou přenášet do konstrukce a okolních bytů, především pak do bytu o podlaží níž.

Pokud tedy nebudete bourat a rekonstruovat celá skladby podlahy (všechny vrstvy nad stropním panelem), je jediným řešením použít co nejměkčí podlahovinu.

Ke všem výše uvedeným pracím je třeba zmínit ještě jednu zásadní věc. Pokud je rekonstrukce rozsáhlejší a vztahuje se na ni povinnost ohlášení či povolení stavebního úřadu, je nutné splnit všechny požadavky současných vyhlášek a předpisů. A to může být někdy komplikované.

Už jenom proto se vyplatí konzultovat všechny takto významné zásahy s odborníky.