Článek
Na schématu jsou uvedeny základní způsoby a názvy umístění střešního žlabu, který by měl odvádět vodu z šikmé střechy.
Názvosloví typů žlabů z hlediska umístění na střeše.
Většina okapových žlabů na šikmých střechách je realizována z plechových prvků a my se u nich musíme potýkat s netěsností spojů plechu vůči tlaku vody. Naše riziko se týká všech plechových žlabů, jejichž umístění je takové, že pod žlabem „není prázdno“, pod žlabem je část konstrukce či prostor domu.
Když se podíváte znovu na schémata typů umístění žlabů, je vidět, že rizikové typy žlabů jsou vlastně všechny krom tzv. podokapního žlabu a správně provedeného nástřešního žlabu.
V těchto případech sice voda může plechovým žlabem také protékat, ale kape mimo budovu či na okrajový plech, a tak maximálně hrozí, že nakape zmoklým kolemjdoucím za krk. Naštěstí pro české střechy je tento způsob umístění žlabu nejrozšířenější a nejpoužívanější.
Zaatikový žlab. Problémy se zatékáním již nastaly a je vidět, že byly provedeny lokální opravy žlabu přířezy asfaltového pásu.
Riziková umístění žlabů se vyskytují na historických objektech, starších bytových domech apod. Vyskytují se ale často i na nové výstavbě, kde architekti poměrně často využívají „atypické“ umístění žlabu pro tvorbu vzhledu budovy a zvýraznění okraje střechy.
Pojďme se teď podrobněji podívat, proč plechové žlaby přinášejí „bolest zatékání“. Jak jsme si již řekli, je to dáno netěsností mezi jednotlivými plechovými prvky žlabu. Prvky z plechu jsou v ploše absolutně vodotěsné, ale nedají se běžně rozumně vodotěsně spojovat.
Těsnost plechových konstrukcí ve stavebnictví je tak většinou řešena jen přesahem, či více či méně komplikovanými ohyby. Takové spojení je ale těsné jen pro vodu, která přes přesah správně stéká (plechové prvky s přesahem jsou vlastně „skládanou krytinou“) a rozhodně přesah ani ohyb není těsný pro vodu, která nad ním stojí (vytváří vodní sloupec a tedy i „všesměrný“ tlak vody na spoj).
Pájený spoj v nadřímsovém žlabu – na detailním výřezu je vidět prasklina ve spoji.
Aby ale voda i ve velkém množství přes spoje tekla, musí být spád přes spoj dostatečný. A ukazuje se, že spád (požadovaný minimální podélný spád pro střešní žlaby je 0,5 %), ve kterém se běžně dělají okapy, je při velkém přívalu vody nedostatečný. Voda může zahlcovat svod a ve žlabu voda nastoupá a vytváří již zmiňovaný tlak na spoje a dochází k proniknutí vody pod žlab.
Zde je třeba zmínit, že situací, při které dochází k zatékání do žlabů, není jen letní přívalový déšť, ale také zima. Ve žlabech leží sníh. Při střídaní teplejších a mrazivějších dnů a nocí dochází k vzniku ledu, který může i zcela ucpat odtok (např. promrzlá konstrukce římsy v období, kdy dojde k oblevě, se ohřívá se zpožděním) a dokonce „roztahovat“ a poškozovat spoje a přesahy. Pokud pak teploty povolí, stojící voda ve žlabu proniká pod něj.
Zatékání zaatikovým žlabem ničí fasádu a interiér historické budovy.
Zatím jsme si řekli, že klempířské plechové prvky, a tedy i žlaby se spojují většinou jen na přesah po vodě či různými ohyby. V některých případech a u některých matriálů se používá vodotěsnější spojení, jímž je pájení. Toto spojení je dostatečně vodotěsné, ale jeho dlouhodobá těsnost je komplikována tzv. dilatačními pohyby plechu.
Vzhledem k relativně velké teplotní roztažnosti plechu se jednotlivé prvky při střídaní teplot mají tendenci vůči sobě posouvat. A pokud nejsou provedena správná dilatační opatření, pájený spoj praskne a stane se netěsným.
A co s tím? Jak se této nemoci zbavit? Pokud tedy nechcete (nebo např. z hlediska památkové ochrany nemůžete) mít na vašem domě podokapní či nástřešní žlab a chcete se vyvarovat rizika zatékání, měli byste změnit materiál žlabu. Existuje řada zdařilých realizací, kdy byly plechové prvky nahrazeny střešními fóliemi z měkčeného PVC či asfaltovými pásy. Tyto materiály umožní provádět opravdu 100% vodotěsné spoje a mohou být aplikovány i na malých spádech.
Článek vznikl ve spolupráci se společností Nemopas.
Autor: Ing. Radim Mařík, inspektor nemovitostí
Inzertní sdělení
Inspekce nemovitostí NEMOPAS pomáhá majitelům nemovitostí a hlavně kupujícím i prodávajícím na realitním trhu zjistit skutečný technický stav nemovitosti. Inspekce tak šetří peníze za budoucí neplánované opravy nemovitosti a snižuje rizika realitního obchodu.
U nových domů a bytů inspektor pomáhá novým majitelům s převzetím nemovitosti od realizační firmy nebo developera. Majitel má tak šanci pomocí inspekce významně snížit riziko výskytu skrytých i zjevných vad a vyhne se tak budoucím nepříjemnostem při reklamacích.
Inspekce nemovitostí NEMOPAS provádí certifikovaní inspektoři nemovitostí, kteří mají vzdělání a praxi v oboru pozemních staveb a technického zařízení staveb a jsou členy Asociace inspektorů nemovitostí (AIN).
Technický stav nemovitosti je nejvíce podceňovanou skutečností při jejím nákupu. Kupující často věnuje enormní pozornost a energii vyjednávání o ceně, a k jeho škodě naprosto opomíjí samotný technický stav nemovitosti. Ten však může mít zásadní vliv na výslednou cenu. Tato zarážející situace se dá trefně vyjádřit lidovým příslovím našich předků „kupovat zajíce v pytli“, a taky je jí možno moderněji přirovnat k nákupu mobilního telefonu nebo počítače bez znalosti jejich základních parametrů. Investici v řádech tisíců korun by bez znalosti parametrů neudělal nikdo, ale nákup nemovitosti za milióny korun bez znalosti jejího technického stavu je bohužel běžnou praxí. Jen málokdo si uvědomuje, že malý vlhký flíček v podkroví nebo drobná prasklina nad schodištěm má přitom často cenu mnoha stovek tisíc nebo i miliónů korun vydaných za následné opravy.
Důležitost této služby ilustruje i fakt, že služba je běžným doplňkem realitního trhu v zahraničí (v USA přes 90 % realitních obchodů).
