Navštívili jsme žluté krychle v Rotterdamu. V tomto architektonickém experimentu se běžně bydlí

V květnu roku 1940 se obyvatelům druhého největšího města Nizozemska převrátil život vzhůru nohama. Po německém útoku bylo kompletně zničeno historické centrum města a desetitisíce lidí se ocitly bez domova. Po válce tak bylo třeba postavit Rotterdam znovu na nohy. Pomocí nového urbanistického plánu se z města stalo centrum moderní i experimentální architektury. Jedním z hlavních představitelů této přestavby byl i architekt Piet Blom.

V těsné blízkosti rotterdamského nejstaršího lodního přístavu Oude Heven se nachází hned dvě architektonická díla, pod nimiž je podepsán jeden autor. Piet Blom, známý nizozemský architekt, zde kromě zmíněných žlutých krychlí navrhl i budovu Blaaktoren, známou spíše jako Tužka. Může za to její špičatá střecha, která připomíná hrot.

Samotné krychle jsou pak vzájemně propojeny a vytvářejí tak nepřerušený celek, jenž se překlenuje i nad šestiproudou silnicí. Tato část může připomínat slavný Ponte Vecchio, most v italské Florencii, na němž bylo postavených několik budov sloužících jako obchody.

Blom při projektování pracoval s vizí udělat ze souboru domů samostatnou vesnici s vlastní infrastrukturou, a to s obchody, restauracemi i jinými službami. Vesnická soudržnost je pak právě umocněna propojením všech domů. Většina z nich má navíc sdílenou terasu s dalším domem. Některé tak mají díky svému umístění dokonce dvě.

Ačkoli Blomovy domy zrovna nepřipomínají venkovskou architekturu, bezesporu vynikají jednotnou estetikou. Všechny jsou složeny ze dvou hlavních komponentů: zmiňované nažluto nabarvené krychle (vyrobené z vláknocementových desek a z dřevěných konstrukčních skeletů) a železobetonový šestiboký pilíř, o který jsou krychle opřeny. Tato kombinace má evokovat symboliku architektonického lesa. Spodní pilíř je symbolickým kmenem stromu a krychle jsou jeho korunou. Dohromady vytváří nevšední ekosystém uprostřed města.

Na první pohled se může zdát, že jsou všechny krychle úplně stejné, často ale mají rozdílné rozvržení. Především pak v případě vchodů - většina se nachází na uliční úrovni, k některým ale vedou schody. Co ale zůstává stejné, je jejich výšková úroveň. Celý dům dosahuje výšky 22 metrů a každá strana krychle měří 7,5 metru.

Představa žití v Blomových krychlích zní jako sen. Jde o světový unikát (kromě rotterdamských existují krychle už jen ve městě Helmond, rovněž v Nizozemsku) nacházející se v samém centru města a slibují silnou sousedskou komunitu. Jak se ale někdy říká: ,,Pro krásu se musí trpět“.

Krychle, nasazené na betonové pilíře, jsou nakloněny do úhlu 55 stupňů, což se výrazně podepisuje na interiéru. Domy mají obytnou plochu kolem 100 m² , ryze obytná je ale jen ze ¾, a to kvůli zkoseným stěnám. Nábytek musí být kvůli atypickým tvarům místností často vyráběn na zakázku a jen těžko si na zeď pověsíte obraz či televizi. Kompenzací však mohou být výhledy na město z jednoho z mnoha oken. I ta však mají s obyčejností pramálo společného.

Domy mají tři podlaží, do kterých se nejdříve musíte dostat po dřevěných schodech. V prvním podlaží se obvykle nachází koupelna, kuchyň, obývací pokoj a pracovna. Následuje patro se dvěma ložnicemi a koupelnou, a poté je už podkroví. To je umístěno ve špičce krychle a obvykle slouží jako dětský pokoj nebo prostor ke slunění. V této třístěnné pyramidě je umístěno celkem 18 oken poskytujících krásné výhledy.

Krychlí, dokončených roku 1984, je celkem 40. Dvě z nich jsou ale co do velikosti odlišné. Tzv. „supercubes“ (superkrychle) jsou podstatně větší než ty ostatní a neslouží k běžnému bydlení. Alespoň ne nastálo.

V jedné z nich se nachází moderně zrekonstruovaný hostel a ve druhé je rehabilitační domov pro bývalé vězně. Pokud jste zrovna neopustili nizozemské vězení nebo preferujete jiný druh turistického ubytování, stále je tu šance, jak se do jedné z krychlí dostat. Jeden z majitelů totiž svou krychli zpřístupnil veřejnosti. Za drobný poplatek se tak dostanete do celého domu, který je vybaven veškerým nábytkem i spotřebiči, což ve vás vyvolá dojem, že jste jen přišli k němu na návštěvu.