Článek
Architektonický návrh, pod nímž jsou podepsáni architekti z mezinárodně uznávaného dánského ateliéru BIG (Bjarke Ingels Group), je řešením pro již druhé mezinárodní letiště Bhútánu. Je pro něj vyhrazena plocha 68 000 m2 poblíž hranice s Indií a řeky Paithy uprostřed přírody a v obklopení hor a bujného tropického pralesa.
Návrh je součástí širšího urbanistického plánu na vytvoření plně moderního města Gelephu Mindfulness City s rozlohou 1000 km2, pod nímž jsou kromě dánských architektů podepsány ještě ateliéry Arup a Cistri.
Jednou z největších zajímavostí návrhu je modulární řešení rozlehlé letištní haly. Její konstrukce má být postavena z lepených dřevěných hranolů vytvářejících výraznou podlouhlou stavbu připomínající svým tvarem pohoří. Její vršek se ježí spoustu sedlových střech.
Nosné hranoly stavby přitom netyčí k nebi kolmo vzhůru, ale jsou orientované šikmo a vzájemně se mezi sebou kříží, čímž se navzájem podpírají. Právě povrch těchto hranolů mají zdobit složité ornamenty vyřezávané ze dřeva a omalované barvami.
Nepřehlédnutelná je kromě florálních motivů především trojice draků, kteří symbolizují minulost, přítomnost a budoucnost této tajuplné země pyšnící se nejenom dávnou historií, ale i přenádhernou přírodou.
„Pro mě osobně je toto neobvyklé začlenění tradičních řemesel a barev do projektu hmatatelným dokladem toho, jak moc mě zasáhlo setkání s Bhútánem, s touto zemí, její kulturou a lidmi,“ svěřuje se Bjarke Ingels, zakladatel a kreativní ředitel dánského ateliéru.
Čelní a zadní strana budovy je velkoryse prosklená, takže celek působí velice odlehčeně, spíše jako zahradní altán či pavilon než jako letištní hala, jež by měla do roku 2040 přivítat 1,3 milionu cestujících ročně a odbavit 123 letů denně. (Do roku 2065 se pak počítá s odbavením 5,5 milionu cestujících za rok.)
Jinou zajímavostí návrhu letiště je jeho jakoby opatrné vnoření do tropického pralesa. Odpovídá to duchu hlavního urbanistického plánu, v jehož názvu slovo mindfulness hraje klíčovou roli. Volně je lze přeložit jako všímavost či plné vědomí. V praxi to pak má znamenat vytvoření města, kde se snoubí tisíciletá tradice duchovního života země s moderními technologiemi ohleduplnými k životnímu prostředí. Lesní porost má být proto v podstatě součástí letištního prostoru (samozřejmě s výjimkou okolí ranvejí) tak, aby mohl poskytovat příjemný stín a osvěžení cestujícím.
O tom, že kultura, životní styl i tempo jsou v Bhútánu poněkud jiné než v západním světě, svědčí mj. i předpokládané vybavení letištní budovy.
Součástí návrhu jsou tak „venkovní salonky nabízející klidné prostory pro jógu, gongové koupele a meditaci pro cestovatele, aby se zorientovali a načerpali síly, vše ztělesňující bhútánské hodnoty štěstí a psychické pohody“, uvádějí architekti ve zprávě ke svému návrhu.
Z technického hlediska je návrh zajímavý i tím, že se přizpůsobuje subtropickému klimatu, jež na jihu země vládne, prostřednictvím pasivního designu. Jinými slovy místo složitých technologií je dřevěná konstrukce navržena tak, aby pohlcovala vlhkost v interiéru a odvětrávané střechy a nádvoří podpoří přirozené proudění vzduchu.
Dlouhé přesahy střech, pro tradiční asijskou architekturu tolik typické, budou i zde plnit svou hlavní funkci - pomohou se stíněním interiéru a poskytnou ochranu před silnými dešti.
Letiště je přitom navrženo jako skutečný moderní dopravní uzel, bude zde i přístup k dalším složkám veřejné dopravy, jako jsou bezkolejové tramvaje a autobusy, jež zajistí spojení s revitalizovaným centrem města Gelephu a dále se zbytkem země. Otevření letiště je naplánováno na rok 2029.
