Na vysněný srub čekali 11 let. Je moderně vybavený a postavený z beskydské jedle

Michal: Po svatbě jsme koupili stavební pozemek, to se psal rok 1999. Pak ale došlo ke změně územního plánu, o čemž jsme nevěděli. Když jsem v roce 2003 šel na stavební úřad s hotovým projektem našeho domu, paní úřednice mi řekla: „Pane, tady na tom pozemku můžete akorát tak zasadit kobzole.“ Hned jsme požádali o další změnu územního plánu, ta však proběhla až v roce 2014. Čekali jsme dlouhých jedenáct let. Ale měli jsme alespoň čas vše lépe promyslet a dům trochu zmenšit.

Michal: Ta představa se mi zrodila v hlavě. Když je dům jen rovný, je to takové fádní. Chtěl jsem něco originálního. Tak jsme udělali dům do kříže s otevřeným stropem.

Michal: Ano, ale tehdy to bylo snazší, dnes už je potřeba energetický štítek. Sruby a roubenky bez dodatečné izolace současné normy nesplňují a nedají se zkolaudovat jako rodinné domy. Ty normové hodnoty pro dřevo jsou z 50. let a jsou zastaralé, dřevo izoluje velice dobře a bohužel to nevychází jen na papíře.

Michal: Nesplnili bychom podmínky pro pasivní dům, ale pro nízkoenergetický ano.

Michal: Používá se speciální spárovací tmel pro srubové stavby, který se nanáší do všech spár mezi kuláči. Tmel je elastický, chrání dřevo proti vlhkosti, plísním i dřevokaznému hmyzu a stavbu výrazně vylepší z hlediska tepelných vlastností. To za sebe určitě doporučuji.

Michal: Chtěli jsme větší průměry (45 až 55 cm), ale jinak je to standardní kulatina, kterou firma dodává, a to jedle přímo z Beskyd.

Michal: V listopadu 2015 jsme začali kopat základy, v březnu 2016 se postavila hrubá stavba a v květnu 2017 jsme se nastěhovali. Takže za rok a půl bylo všechno hotovo, což je u srubu asi ideální doba. Je totiž dobré nechat dřevo trochu přirozeně vyschnout.

Michal: Ne, spoustu věcí jsem dělal sám. Dům nám stavěla srubařská firma z Beskyd, se kterou jsme byli moc spokojení. Postavili hrubou stavbu a všechny dřevěné prvky z kulatiny – stěny, krov, schodiště, střechu plus izolace. Ostatní zajišťovala spolupracující stavební firma, která řešila základy, zděné příčky, omítky, dlažby, topení a elektriku. Předávali nám v podstatě stavbu na dokončení. Sám jsem dodělával podlahy, obklady dřevěných stěn v podkroví, dřevěné prvky v koupelně a masivní postele ze sibiřského cedru z Altaje.

Michal: Máme velké přesahy a doporučil bych to každému. Když prší, tak je metr kolem domu sucho, což je u dřeva základ.

Petra: Ano, shodli jsme se na tom s Michalem hned od začátku. Viděli jsme už hodně klasicky zařízených srubů, u nás i v Americe, navíc máme chalupu v rustikálním stylu. Takže doma jsme to chtěli mít moderní.

Petra: Cílem je dostat dovnitř co nejvíce přirozeného světla a bílých ploch, aby se prostor maximálně prosvětlil. Když je všude dřevo, působí to příliš tmavě. Proto máme horní štítové okno a v kuchyni i koupelně bílé stropy mezi stropními trámy. Dřevo jsme navíc ošetřili olejem s příměsí běloby, aby nežloutlo – to vše přispívá k pocitu světlého prostoru.

A co se týká vybavení, základem pro mě byla bílá kuchyně v lesku. Hodně lidí si myslí, že je náročná na údržbu, ale podle mě je to praktičtější než matné povrchy. Vyráběl ji místní stolař, který měl zkušenost s výrobou kuchyní do srubů a zajistil speciální uchycení horních skříněk kvůli sedání.

V jednom interiérovém studiu měli vystavený krásný světlý rohový gauč s tímto originálním konferenčním stolkem. Tak se nám to líbilo, že jsme koupili celý komplet. K tomu ještě Michal vyrobil špalky na kolečkách, které používáme jako taburety. Takže jsme zařizovali vše postupně a pocitově, nemám asi žádné konkrétní pravidlo. Jde spíš o nějakou citlivou kombinaci moderního vybavení s rustikálními srubovými prvky.

Petra: Dřevo mi přijde právě praktičtější – nečistoty na stěně snadno setřu vlhkým hadříkem, což u omítky nejde. Prach se na kládách usazuje minimálně, stačí ho otřít jednou ročně. Zvenku je hodně pavučin, ale pavouci dovnitř kupodivu nejdou. Dříve jsme bydleli v bytě, kde se prach usazoval víc. Možná to také záleží na lokalitě – tady jsme mimo hlavní cestu, takže se nepráší.

Michal: Jednou za rok vezmu hadici nebo vapku a umyju zvenku stěny od nečistot. Jinak dřevo z exteriéru natíráme každých pět let olejovou lazurou, která se nám osvědčila.

Michal: Funguje dobře, ale hned po záruce se porouchal kompresor za 25 000 Kč, takže slibovaná sedmiletá návratnost je nereálná. Už dříve jsme řešili vadné čidlo. Bylo léto, odjeli jsme zrovna na dovolenou a čerpadlo začalo naplno topit.

Petra: Přijeli jsme domů a bylo tady jako v sauně. Nešlo to ani vyvětrat, podlahy byly úplně horké a roztekly se nám všechny čokolády.

Michal: Jako záložní zdroj tepla máme ještě krbovou vložku, ale zapalujeme v ní jen pro atmosféru, protože je asi předimenzovaná. Když v ní zatopíme, máme tu během hodiny „trénýrkovou teplotu“ 26 stupňů.

Michal: Všechno máme na elektřinu a před zdražením nás to stálo kolem 25 000 Kč ročně. Teď odhaduji, že platíme dvojnásobek.

Michal: Máme fotovoltaiku, baterie a akumulační nádrž na ohřev vody. Ušetří nám to asi třetinu nákladů. Bez dotace bych do toho ale nešel, ta návratnost je nesmyslná. U tchána, který bydlí nedaleko, jsme taky nainstalovali panely a plánujeme sdílení. U něj svítí slunce pořád, takže budeme energii posílat i sem k nám.

Michal: To je asi jediná věc, kterou jsem tady podcenil. Chtěl jsem větší světlou výšku nahoře v pokojích, takže jsem udělal příliš slabou izolaci mezi stropem a podlahou.

Petra: Je slyšet, když nahoře někdo chodí, ale jinak je to v pohodě. Dům je navržený tak, že žijeme pohromadě. V bytě jsme byli zvyklí být pospolu a tento otevřený, propojený prostor funguje podobně. Když chci soukromí, zavřu se v ložnici a neslyším ani televizi z obýváku. Zvuky přes stropy vnímáme, ale nevadí nám, nebo jsme si zvykli.

Petra: K nám chodí hodně známých, i naše děti už jsou dospělé a často si sem zvou kamarády, takže jsme chtěli mít místo na oslavy mimo obývák. Celé to navrhl a postavil Michal sám.

Michal: Říkáme tomu „buda“ nebo „chlast budka“. Máme tam venkovní kuchyň, krb, velké posezení, vedle je speciální venkovní ohniště na grilování a vzadu můj oblíbený „uďáček“ se zelenou střechou.

Michal: Hodně lidí říká, že až druhý nebo třetí dům je opravdu podle jejich představ, ale já jsem tady maximálně spokojený. Dnes bych akorát volil tepelné čerpadlo na vrt a dal víc izolace do stropů. Jinak je všechno super.

Petra: Určitě bych si naplánovala šatnu. Když se člověk stěhuje z bytu, tak má pocit, že je dům obrovský a místa dost. Ale věcí přibývá a mít samostatnou místnost na oblečení bych ocenila. Úložných prostor není zkrátka nikdy dost.

Petra: Nejvíc si užívám to, že jsme pořád v kontaktu s přírodou, uvnitř i venku. Dřevo má úžasné vlastnosti a v domě z masivu se prostě dobře žije. A místo je super, jsem ráda, že jsme v horách a pryč z města.

Petra: Pořádně si promyslet pořadí prací. My jsme sotva dokončili krásný trávník a až pak jsme se rozhodli postavit zahradní domek. Takže jsme tady zase jezdili s technikou a celé se to rozjezdilo a rozbahnilo.

Michal: Za mě je základ dobrá izolace zespoda, kvalitní střecha a velké přesahy střechy. Pak vydrží dřevostavba 1000 let. Je to vlastně jednoduché jak facka.