Článek
Nový majitel domu se často setkává s překvapením lidí, jak může na takovém místě bydlet a být spokojený. Vždyť má přece přímo za domem hřbitov. Devětapadesátiletý muž je ale už 25 let ve svém domě v hrabství Lancastershire naprosto spokojený. A mrtví, pohřbení kdysi dávno na jeho zahradě, ho nijak netrápí. „Když tady takhle na večer sedíte, je tu takové ticho, že byste slyšeli špendlík spadnout na zem,“ pochvaluje si.
Když dům poprvé navštívil, aby si jej před koupí prohlédl, byla část zahrady za ním silně zarostlá vegetací. Ze zelené džungle ovšem vykukoval kus čehosi kamenného, což Sutton bez problémů hned identifikoval jako náhrobní kámen. Tušil, že asi nepůjde o jeden samostatný hrob, který na zahradě bude mít, ale od koupě neustoupil.
V průběhu let část, jež bývala hřbitovem, vyčistil a zbavil nánosů vegetace. Některé hroby, jež byly nejvíce poničené, i zrestauroval. Jak říká s nadsázkou, vdechl hřbitovu nový život. „Byla to ta nejkrásnější zábava, jakou jsem poznal,“ říká o své práci na obnově hrobů.
Historický rodinný dům má jednu drobnou nevýhodu, hřbitov místo zahrady
Mezitím zjistil, že zatímco jeho vlastní dům je starý zhruba 375 let, hroby jsou o něco mladší. Jejich stáří se datuje do časů před 150 lety. Ještě hlouběji v minulosti, v první polovině 18. století, kázal ve vesnici zakladatel metodistické církve John Wesley. Místní ale pro jeho výklad Písma neměli příliš pochopení a kazatele v roce 1748 vyhnali. V obci pak zůstaly některé rodiny, které přešly na novou víru – a právě tito lidé byli na hřbitově ze druhé poloviny 19. století pohřbeni.
Leží tam takřka 100 zesnulých
Jak lze z náhrobků vyčíst, v hrobech spočívají ostatky dětí i dospělých, celkem jde o 92 mrtvých. Některé z náhrobků zachycují životní tragédie. Jeden z náhrobků byl vytesán pro jistou Mary Holgatovou, jež zemřela při porodu ve věku 29 let.
„Žila velmi milovaná a zemřela velmi oplakávaná,“ píše se na starám kameni.
O hřbitov projevili zájem současní členové metodistické církve. Měli zájem se na hřbitově jednou ročně scházet, aby mohli uctít památku svých zemřelých bratří, což Suttona nadchlo. „Byl jsme hned pro. Po čase mě prosili, jestli by mohli dát na přední stranu domu modrou plaketu, že je zde metodistický hřbitov. To mi také vůbec nevadilo. O hřbitově totiž nikdo jinak vůbec neví. Dokonce ani místní. A já jsem rád, když se někdo přijde podívat,“ svěřuje se muž, jenž se živí jako správce budov.
Zahradu ostatně sám rád využívá i k nejrůznějším rodinným událostem. „Loni jsme tu měli oslavu 90. narozenin mojí maminky a sešlo se nás tu asi 25 lidí. Nikdo neřekl: ‚To je strašné.‘ Všichni naopak říkali: ‚To je nádhera, wow.‘“
Jak říká, pro někoho může být blízkost hřbitova poněkud zneklidňující, ale on sám nic zneklidňujícího za celá ta léta nezaznamenal. Dokonce s ním v domě už 19 let žije velmi citlivá kočka, ale ani ta se nikdy netvářila, že by zaznamenala cokoli paranormálního nebo jinak neobvyklého.
A tak si Sutton se svou partnerkou Nubií Farquharsonovou spokojeně užívají klidu, který na jejich zahradě, stejně jako na každém hřbitově, vládne. „Je to tu jedno z nejklidnějších míst v celé Anglii,“ nedá na svou neobvyklou zahradu dopustit její majitel.