Článek
„Kdysi jsme se vydali na Šumavu a mně se tu zalíbilo. Krajina, řeka Vydra. Miluji Dolomity, a když se vrátím, říkám si, že Šumava nejsou žádné hory, jen zvrásněná krajina. Ale má fakt kouzlo, prostě se neokouká,“ vyznal se pan Soudek.
Nejhorší byla statika
„Přitom je to jen sto kilometrů od Plzně. V Americe mají krásné národní parky, ale když se tam vydáte, musíte jet pět nebo osm hodin. V tom je hrozně pěkná celá Česká republika. Český les, Adršpachy, Krkonoše, lázeňská města, Šumava a všude kousek,“ dodal.
Příroda je však jedna věc, podnikání druhá a třetí, v tomto případě ta zásadní, rekonstrukce objektu. To totiž musíte mít tu správnou trefu na lidi. „Vyjadřoval se národní park, stavební úřad, památkáři, hasiči, policie,“ vysvětlil pan Soudek.
A to není jen tak. Překáželo dokonce i mraveniště poblíž příjezdové komunikace, nakonec se muselo stěhovat,“ vysvětluje Lukáš Soudek úskalí, na něž při práci narazil.
„Nejsložitější byla statika. Měli jsme štěstí na odborníka, fundovaného člověka. Když si tesaři nevěděli rady, on jen popřemýšlel a bylo. Ušetřil nám spoustu času,“ přiblížil podnikatel.
Zásadní rekonstrukcí prošel vnitřek objektu. Třeba tam, kde je dnes bar, byla stěna a za ní pánské záchodky, ze sušárny je sauna a mohli bychom pokračovat. Majitel tu objevil i několik opravdových rarit. Podlaha v restauraci byla plovoucí – a to doslova. Kdysi se prý tudy prohnala voda, dřevo zapracovalo a vytvořilo ‚vlnobití‘. A úniková cesta? „Ve druhém patře bylo u okna na chodbě smotané lano. Mám to ještě někde vyfocené,“ dodal s úsměvem.
Tady jsem se ženil
Po dvouletých přípravách a dalších dvou letech práce přišel v dubnu 2004 den ‚D‘ a chata se nadýchla k novému životu.
Klostermannovu chatu z roku 1924 nechal vybudovat Klub československých turistů.
Měla 28 pokojů, noclehárnu s 22 lůžky, lázeň a sprchu. Později se tu vystřídal wehrmacht, pohraniční stráž, až chatu získala pro rekreaci Škoda. Ta sice plánovala velké úpravy, k nim ale nedošlo, chata byla od roku 1993 zavřená a chátrala.
„My jsme ji koupili v roce 2000 přes realitní kancelář,“ uvedl pan Soudek. A kolik že to vše stálo? „To vám nepovím. Ale pro mne to víc než návratná investice byla srdeční záležitost.“
Dnes je na chatě dvakrát do týdne. „Jezdím sem i s rodinou, hlavně na volné dny a svátky. Jsou tu příjemné procházky. Na běžky moc nemusím, i když zima je tu hrozně pěkná a udržované bílé stopy vedou na Březník, Javoří Pilu, Filipovu Huť, Kvildu,“ vyjmenoval. Prostě krásná příroda a zdravý vzduch. „Bojím se jen bouřek, blesků. Už dvakrát nám vyhořela telefonní ústředna,“ odhalil svou nejtajnější komnatu.
Turisticky nejfrekventovanější je na chatě únor a březen, pak až červenec, srpen a ještě září. „Jinak je mrtvo. To ale není jen naše záležitost, plno penzionů má dokonce zavřeno. My spoléháme na firmy a jejich akce,“ dodal.
Hodně lidí přijíždí z Prahy. Německá klientela moc nefunguje, jen o svátcích, na jarní prázdniny. Silvestr si zamlouvají Češi.
„Zastavil se tu Zdeněk Svěrák, Naďa Konvalinková, Vojta Kotek,“ dodal k zajímavým návštěvám. A zástupce Klubu českých turistů je pochválil za obnovu chaty.
Nejkrásnější je ovšem výhled. Představte si léto, večer na terase a úžasný západ slunce. Takový obrázek oceňují všichni, dokonce novomanželské páry. Ano, i svatební obřady se tu odehrávají, na terase, pod širým nebem.
„I já jsem se tu ženil,“ přiznal Lukáš Soudek.